Další polské putování po temných stezkách dvacátého století v Mazurském pojezeří nás může zavést i do pohraničního města Goldap. Cestu je dobré podniknout autem, protože z penzionu STARA SZKOLA v Harszi je to sem na kole přece jen trochu z ruky. Navíc po cestě se lze zastavit v zubří oboře u Boreckého pralesa a u záhadné PYRAMIDY – hrobky rodiny Fahrenheitů, která je cílem výprav psychotroniků, záhadologů a luštitelů původu řady s ní spojených stále matoucích jevů.

Kouzlu stovek plachetnic pomalu připlouvajících a odplouvajících z přístavu – Mikolajki na mazurských jezerech, stejně jako lenivému životnímu tempu korza se spoustou krámků, kavárniček a restaurací, člověk snadno propadne. Stane se prostě lenivou součástí jezerní krajiny věčně zrcadlící v mihotavém zrcadle jen míjení mraků. Čas mu plyne zvolna – pokud ovšem není zrovna jachtařem a nečeká na dobrý vítr do plachet.

Geometrický v přírodě prakticky neexistující tvar pravidelného mnohostěnu vždycky vzrušoval lidskou představivost, ať už se jednalo o stavby z Egypta, Mexika a nebo Číny. Nejinak je tomu zajisté i s pyramidami evropskými: je jedna velmi zajímavá pyramida v Rapě. To je v oblasti Velkých Jezer na polských Mazurech, v dávném východním Prusku, v lese bezmála na ruské hranici. Je s ní spojena hrůzostrašná legenda, v níž roli hraje šest mrtvol. Sedmou je majitel a budovatel podivuhodné hrobky přitahující do krajiny pod nízkým východopruským a dnes polským nebem podle některých badatelů vesmírnou energii.

Výlet do Mazur, kterým se říká Krajina velkých jezer a rybáři tu žili už před patnácti tisíci lety. Sami si prý říkali „Lidé, žijící nad vodou“, a svou zem nazývali Witland. O těchto pohanských kmenech Prusů, Litevců, Lotyšů, Livů, Žmudínů, Kurů a Estů, souborně baltských národech, se ale v kronikách už od desátého století hovoří jako o Prusech. Křesťanství sem v křížových výpravách na mečích přinesli počátkem třináctého věku němečtí řádoví bratři jež sem pozval polský kníže Konrád Mazoviecký. S křižáky území kolonizovali i pobožní rytíři z Čech i zemí západní Evropy. Místní se začali míchat s příchozími a tak to šlo po staletí – třeba po morové epidemii z počátku osmnáctého století, která skosila třetinu zdejších obyvatel, přišli další kolonisté až ze Švýcar, Francie, Skotska i královského Polska.