Geometrický v přírodě prakticky neexistující tvar pravidelného mnohostěnu vždycky vzrušoval lidskou představivost, ať už se jednalo o stavby z Egypta, Mexika a nebo Číny. Nejinak je tomu zajisté i s pyramidami evropskými: jednu velmi zajímavou pyramidu najdeme v oblasti Velkých Jezer na polských Mazurech, v dávném Východním Prusku, v lese bezmála na ruské hranici. Je s ní spojena hrůzostrašná legenda, v níž roli hraje šest mrtvol, a sedmou je majitel a budovatel podivuhodné hrobky přitahující do krajiny pod nízkým východopruským a dnes polským nebem podle některých badatelů vesmírnou energii.

(2011) *** Ten pochmurný příběh vypráví o pyramidě v Rapě a říšském baronovi vracejícím se z cest. Také o jeho manželce, která chtěla usmířit rozhádané příbuzenstvo na hostině v předvečer manželova uvítání. Součástí slavnostního menu byly ale také místní houby. Jak to dopadlo, je zřejmé. Baron  už přijel pozdě. Protože byl výstředník, nechal posléza v močálech na památku tragedie vybudovat pyramidu…

Trochu skutečné historie

Pravdy je na této pověsti alespoň za nehet, tedy že významný pruský zeměpán Friedrich Heinrich von Fahrenheid koupil od jistého Christopha von Rap vesnici Angerappa. Nedaleko odsud v Bejnunech (Beynuhnen – dnes Černyševka už za hranicí ruské enklávy) si postavil neoklasicistický palác. V něm tento vzdělanec a excentrik shromažďoval umělecká díla. Prý na jeho stěnách visely obrazy Leonardovy, Rubesovy i Rafaelovy. V Rapě pak měl menší dvůr a založil tady i první hřebčín anglického plnokrevníka v Prusku a druhý v Evropě.

Neobvyklá hrobka

Šlechtic se věnoval tajným vědám i amaterské egyptologií. Pověst nelže ani co do počtu mumií uložených v pyramidě. Jenže ostatky byly v této pro Evropu originální hrobce ukládány postupně. Ty poslední byly skutečně samotného objednatele stavby, což se stalo roku 1849. Stavbu pyramidy navrhl známý dánský sochař Bert Thorwaldsen. Vytvořil i známé varšavské sochy knížete Poniatowského před prezidentským palácem a Koperníka před Akademií věd. Na nápad vybudovat hrobku ve tvaru pyramidy Fahrenheida pravděpodobně přišel po smrti milované dcery Ninett, která zemřela ve třech letech (1811). Vnější rozměry pyramidy jsou 15,9 metrů na výšku a délka strana 10,4 m, což prý jsou čísla zednářská, neboť i Friedrich Heinrich patřil k lóži. Úhel sklonu vnějších stěn je 68 až 70 stupňů, takže zvenčí stavba tvar Velké pyramidy v Gíze nekopíruje, nicméně uvnitř se sklonem 52 stupňů ano. Ten už je naprosto přesný.

Další hrůzyplný moritát

Blata, louky a les, krajina strašidel

Od panského dvora v Rapě vedla k pyramidě  vlhkým terénem cesta po náspu. Ostatně místo se jmenovalo Luschnitz, což se překládá jako Rysí močál. I cestu prý původně lemovaly Thorwaldsenovy sochy. A ač se jedná o mimořádně vlhké prostředí, těla pohřbená v pyramidě nepodlehla rozkladu.  Věřte nevěřte, stavba je skutečně mumifikovala. Legenda praví, že lidé v okolí tuto skutečnost nevnímali zrovna kladně. Když nákaza postihla stáda dobytka v okolí, místní příčinu spatřovali právě v tom, že těla v hrobce netlejí. Podle nich nejspíš jejich nemrtví majitelé za nocí roznášejí po kraji dobytčí mor. Vzpomněli si ale na jednu středověkou protiupíří praktiku. Násilně vnikli do pyramidy a mrtvolám odřezali hlavy. (Pravdou ovšem spíš bude, že se na mumiích podepsali hledači pokladů a především dvě světové války, které nedaly pokoj dokonce ani mrtvým.)

Něco na těch pyramidách zřejmě bude

Regenerační schopnosti klasických pyramid odhalil v polovině minulého století Francouz Bovis a po něm se jimi zabývali de Elizal, Chaumery a Morel. V Čechách jsme byli praktičtější. Pyramidu na ostření žiletek si nechal patentovat jistý Karel Drbal v roce 1959. Pravda je, že u pyramidy v Rapě která před vlivem času (ne však lidí) dokonale ochránila vznešené kosti, kůži a některé tkáně, vás dokonce nekoušou komáři – a že jich kolem je! Také se vám tady celkem bezpečně zblázní mobily. Za poslední jmenovanou skutečnost ovšem spíš než mumifikované mrtvoly může bezprostřední blízkost hranice a velmi živé vzájemné překrývání se  sítí více operátorů. V tomhle smyslu je bohužel nedaleká čára na mapě oddělující  především vojenskou enklávu Ruska od států atlantické aliance nadále strašidelným prostorem Evropy.

Širší souvislosti

Místo hrabě zřejmě nevybral náhodou. Od paláce bylo vzdálené pět kilometrů, což v době, kdy si pruská šlechta libovala v pohřbívání svých urozených kostí  v parcích vlastních zámků nebo pod okny na zahradách, bylo jistě neobvyklé. Právě v pyramidě se podle esoteriků protínají linie paprsků nesoucích energii Země a Kosmu. Negativní dopady takové křižovatky siločar tlumí poledovcové valouny sesbírané v polích a uložené v základech stavby. Pozitivní vibrace uvnitř hrobky umocňuje její pyramidální tvar, který dává záření sílu asi 24000 jednotek na Bovisově stupnici. (6500 těchto jednotek “vyzáří” normální zdravý jedinec a 18000 jednotek už představuje slušné silové pole). Pro toho, kdo si myslí, že tomu rozumí – převažuje kladné bílé záření, přítomno je tu ale i něco záporného zeleného.

Ještě k energetickým liniím

Křižovatka energi Země a Kosmu, co to znamená? Podle psychotroniků se tady protínají i linie silových zářičů. Jedna jde z egyptské Gízy. Druhá spojuje Královec a severoskotský Findhorn. Třetí probíhá mezi Kovnem a německým Karlsruhe a zároveň prochází Hitlerovým Vlčím doupětem.. Bylo místo nacistického hlavního stanu zvoleno náhodně? Rozhodně ne, říká anglický psychotronik Nigel Pennick. Je známo, že nacisté (především Himmler) si v tajných vědách velmi libovali. Přímka spojující pyramidu v Rapě s Karlsruhe prý navíc odpovídá místu východu slunce po Valpuržině noci.

Stavba v jezeře

Neskutečný kosmický tvar uprostřed lesů a podmoklých luk nedaleko dnešní ruské hranice není, nebo lépe nebyl, na Mazurech osamělý. Sice o dva metry nižší, ale zato starší pyramidu bychom kdysi našli na ostrůvku v jezeře Mamry nedaleko Sztynortského paláce. Vztyčit ji dal hrabě Ernest von Lehndorff na památku barona Henckela von Donnersmarcka v roce 1793. Měřila čtyřicet stop – tedy asi třináct metrů a byla z kamene a cihel. Nevydržela ovšem vlnobití vichřicí vzduté vody. Vlny v relativně mělkém jezeře mohou dosahovat až tří metrů. Zůstal po ní jen název ve starých mapách a zmínky z vyprávěních jachtařů. Oficiálně se dnes ostrůvek jmenuje Malá Kempa.

Slovensko, Čechy a pyramida, která není

Pro nás je zajímavé, že tato pyramida byla na písečné duně vztyčena ke cti příslušníka významného prusko rakouského rodu – nepodařilo se nám to dohledat přesně, ale pravděpodobně šlo o generála Viktora Amadea Henckela von Donnersmarcka, nositele mimo jiné řádů Červené orlice a Pour le Mérite. Rod pocházel ze Spišského Štvrtka a jeho jedna větev ovládala z Bohumína bohaté slezské panství. A jen tak mimochodem do rodiny patří i Florian, scénárista a režisér Oscarem poctěného filmu Životy těch druhých. Proč vůbec Lehndorff nechal potomkovi spišských pánů pyramidu postavit těžko říct, sama nám to neprozradí, dnes z ní jsou pod hladinou jen pískem zaváté rozvaliny. (Ale opravdu tam jsou!)

Pár poznámek na závěr

Vlak z Wegorzeva do Bejnun už dávno nejezdí, i pražce vytrhali, ostatně k čemu by zde koleje byly. Východní Prusko už není a o zem se dělí Poláci s Rusy, sedícími v Královci (který založil náš Přemysl Otakar) zřejmě na věčné časy. My se k pyramidě v Rapě od Staré školy v Harszi, což je dokonalá základna pro poznávání Mazur, dostaneme silnicí na Banie Mazurskie. Na kole je to pořádný kousek a pokud použijeme auto, je dobré myslet na to, že pumpa zde opravdu nestojí na každém rozcestí. A ještě něco nakonec: ač je občas nějaký popleta napíše stejně, strůjce prvního rtuťového teploměru Fahrenheit s modrokrevným Fahrenheidem z pyramidy v Rapě neměl společného nic. Snad jen to, že se narodil v přece jen ne až tak vzdáleném Gdaňsku, v rodině hanzovních kupců (a i jeho rodiče – světe div se té náhodě –  se otrávili houbami).