U kulatého stolu na hradě Kamelotu se k rokováním scházeli rytíři legendárního krále Artuše. Stal se symbolem rovnosti a partnerství, což jsou nepochybně vlastnosti libě viděné nejen mezi rytíři, ale nesmírně užitečné i pro svobodný rozvoj obchodu. V neskutečně bohatém přístavu Gdaňsku, ale i v dalších městech patřících k středověkému hanzovního svazu, se v tak zvaném Artušově dvoře scházeli bohatí kupci, městští patricijové a mořskými větry ošlehaní námořní kapitáni.
(2014) *** Ačkoliv už od jedenáctého století vznikaly v Anglii různé podpůrné obchodní spolky, vrcholem organizace kupeckého života bylo ustavení Hanzy operující v oblasti Baltského a Severního moře. Tento svaz měst, v něčem připomínající současnou Evropskou unii, hájil především obchodní zájmy svých členů před mocnými loupežníky s erbem i nelítostnými piráty.
Svět Hanzy
Hanza ovládla obchod od londýnského Stahlhofu po novgorodský Dvůr svatého Petra. Své členy hájila i vůči cizím mocnostem jako samostatná právní osoba. Tvořily jí obchodní osady – kontory s vlastními pečetěmi, a jim podřízené faktorie. Počet hanzovních měst se blížil sto šedesáti – z východu Evropy vozili kupci obilí, kůže a kožešiny, vosk, med, dřevo, jantar a sledě a na západě je měnili za sukna, víno, kovové výrobky a luxusní předměty středomořské provenience. Na sever se zase prostřednictvím Hanzy dostávalo orientální zboží a koření a na jih třeba norské pivo, švédští slanečci a dánští koně.
Loďstvo
Hlavním dopravním prostředkem byly bachraté kolem dvaceti metrů dlouhé koggy s nosností dvě stě tun a posádkou pětadvacet mužů. Kogy konstrukčně navazovaly na vikingské lodě. Vikingové nevynikali dvorskými tanci, květnatou mluvou a vybraným chováním, ale jako krvaví mořští piráti a stavitelé svých lodí byli ve své době nepřekonatelní.V hanzovních přístavech budovaných často v ústí řek se zboží překládalo šlapacími jeřáby o nichž píšeme ZDE na čluny s plochým dnem zvané laichter a rozváželo dál do skladů a sýpek i do vnitrozemí. Obchod velmi prospíval řemeslům a řemesla zpětně obchodu, takže hanzovní města se rychle stala nejbohatšími městy Evropy. Organizačně měl tento úspěšný nejen obchodní projekt čtyři části: v Lübecku sídlila vendeská hanza, v Kolíně nad Rýnem vestfálská, v Braunschweigu saská a v Gdaňsku prusko-livornská.
Všechno se dá koupit
Hospodářsky silná Hanza si nenechala nikým foukat do kaše. Sebevědomě zasahovala i do vojenských konfliktů a vůči odbojným městům využívala sankce a obchodní blokády. Ve vleklé devítileté válce tak porazila Dánsko (1370). S piráty si Hanza často poradila osobitým způsobem – některé prostě zaměstnala (o tom více čtěte ZDE). Nejvyšším orgánem Hanzy byl podle potřeby svolávaný sjezd, neomluvená neúčast se trestala pokutou a největším trestem bylo vyloučení ze spolku. zajímavé ovšem je, že Hanza neměla společnou pokladnu, lodě ani vojáky. Ty patřily jednotlivým městům, nebo si je prostě pronajala. Prostředků měla dost. Dokonce ani hanzovní vlajka nebyla jednotná, používala se ale nejčastěji bílo-červená kombinace, často s křížem.
Život v hanzovním městě
O tom, jak je město bohaté, svědčil počet kostelů – a právě Gdaňsk měl mnoho věží. Na ústředním tržním náměstí byly vyhlašována nařízení i čteny rozsudky. Obchodování probíhalo také na radnici a v Gdaňsku i v hanzovním centru – Artušově dvoře. Nejvyšší vrstva složená z duchovenstva a nejbohatších kupců tvořila asi deset procent obyvatel města, střední třídy skládající se z dálkových obchodníků, lodních kapitánů a bohatých řemeslníků bylo kolem třetiny a zbytek byla městská chudina. Město ovládala rada konšelů volených doživotně vedená purkmistrem. Konšelé město zastupovali i na hanzovním sněmu. Písaři – syndici plnili funkci městských notářů a někdy i zahraničních vyslanců. V kontorech řídil obchod každoročně znovu volený starší s dvěma přísedícími.
Konec hanzovní slávy
Časem ovšem vzrostla konkurence ze strany Holanďanů a Britů a s tím spojená rozhádanost jednotlivých měst Hanzy také udělala své. Mezinárodní obchod zajímaly nově hlavně Afrika, Indie a nově objevená Amerika kam Hanza svými bachratými kogami nedosáhla. Pohromou byla i třicetiletá válka, která zdevastovala vnitrozemské hospodářské zázemí Hanzy. Poslední její sjezd se odehrál roku 1669 v Lübecku. Formálně nicméně spolek přežil do roku 1937, kdy ho nacisté administrativně zrušili.
V Artušově dvoře na Dlouhém trhu
Ale zpátky do krásného polského města Gdaňsku. Hanzovní dvůr a nebo, chcete-li, palác poblíž radnice je v městských dokumentech zmiňován i jako „Dvůr svatého Jiří“ – podobně jako stavby stejného určení v jiných hanzovních městech – třeba v Toruni, Elbinku (Elblag), Královci, Rize nebo v Stralsundu. Sloužil jako kupecký dům. Na jeho fungování se později podílela i další obchodní a cechovní bratrstva. První dvůr (Curia regis Artus) byl v Gdaňsku vybudován roku 1348, ale novostavbou ho bohatnoucí město nahradilo zřejmě již roku 1379. Vyhořel roku 1476. Obnoven byl na náklady městské rady v stylu vrcholné gotiky roku 1481 a 1552 přestavěli fasádu renesančně. Poslední manýristická úprava je dílem Abrahama van den Blocka z roku 1617.
Nejvyšší kamna a jiné pozoruhodnosti
Na výzdobě Artušova dvora se podílel i známý nizozemský rytec, malíř a teoretik architektury Hans Vredeman de Vries, (obdivuhodné jsou jeho práce o perspektivě) jehož odsud povolal císař Rudolf II do Prahy. De Vries pro Dvůr namaloval Orfea mezi zvířaty a gdaňský rodák Anton Möller zase Poslední soud – víc o Posledních soudech (ano, byly dva) píšeme ZDE. Smutná strana mince: V Artušově dvoře veřejně zasedal i hrdelní soud. Veselá: Od roku 1742 plnil Dvůr úlohu obchodní burzy, dějiště banketů a reprezentačního místa, kde město přijímalo panovníky a významné hosty. Na tehdejší celonoční mejdany městské honorace se zachovala spousta stížností. A v pamětní knize z té doby čteme: „Kdo hodně pije, dobře spí. Kdo dobře a hodně spí, nehřeší. A tak ten, kdo hodně pije, přijde do království nebeského.“ Logice zápisu tomu lze asi jen pramálo vytknout. Obdivovanou kuriozitou krásné stavby jsou i prý nejvyšší, asi jedenáctimetrová kachlová kamna na světě. Roku 1546 je postavil kamnář Georg Stelzner z 520 bohatě dekorovaných kachlí. Artušův dvůr v historii hostil řadu korunovaných prominentů. Mezi nejtemnější návštěvníky patřil Hitler, který odmítal do Gdaňska vstoupit, dokud se nestane součástí Říše. S mimořádně prolhaným projevem zdůvodňujícím vznik války zde vystoupil hned v září roku 1939.
Hanza a my
A jaký byl vztah českých zemí k Hanze? Vpravdě téměř nijaký, protože české království bylo bez moře. Do mocného svazu hanzovních měst majících nějaký vztah k nám nicméně tři patřila – všechna ovšem mimo českou kotlinu a moravské úvaly. Nejvzdálenějším bylo později hlavní město východního Pruska Královec (Königsberg, Kaliningrad), jež jak známo dal založit za severní křížové války náš Přemysl Otakar II. Dalším je Vratislav (Breslau, Wroclaw), možná pojmenovaná po českém knížeti. V šestnáctém století byla Vratislav dokonce nejdůležitějším obchodním městem Koruny české a dodnes je český lev součástí jejího městského znaku. O Vratislavi více píšeme například ZDE. Třetím „naším“ hanzovním městem je u nás neprávem polozapomenuté Tangermünde na Labi, které si dodnes do značné míry zachovalo středověký charakter. Podnět k jeho rozvoji dal Otec vlasti císař Karel IV, v dobových dokumentech zvaný také Karel Lstivý. Zbudoval zde palác s kaplí prý stejně skvostně obkládanou polodrahokamy jako ta na Karlštejně či ve svatém Vítu. Podle některých historiků, což se celkem málo ví, sem chtěl na stará kolena odejít na jakýsi císařský vejminek, smrt ale tento plán překazila. Příslušnost Tangermünde k Hanze dokládá mimořádný význam labské vodní cesty a kouzelného městečka – dnes sotva desetitisícového – kam se jistě zato stojí zatoulat.