Mozaiková vejce a trochu slovanské magie

Velikonoce jsou za dveřmi. Na některé dekorace si musíme materiál připravit (například si zvyknout, že nějaký čas budeme vajíčka vyfukovat a ne je jen třísknout o kraj hrnce….). Hledání vhodných přírodnin nám zase zpestří předjarní procházky. Samotné vejce  je obyčejná a přitom tajuplná věc. Nemá začátek ani konec – samo je počátkem. Vzejde z něj život – nebo taky ne. Je kulaté, i když zase nikoliv docela: kam jen se valíte, podivné ovály? V magii všech národů a kultur má zcela zvláštní místo. Zaujímá ho i mezi předměty, kterých si naši slovanští předkové zvláště vážili, ctili je, anebo se jich báli.

Continue reading

Jak uvařit vajíčko naměkko a uplést pampeliškový věneček

věneček z pampelišek

Proč tak šílené spojení věcí nesourodých? A jakým oslím můstkem je spojíme? Od vajec k pampeliškám přejdeme po oblouku stížností na pitomou dobu. Problém je ovšem v tom, že dobu tvoříme sami, takže co z toho plyne? Ta doba je zdá se taková, že neprověřuje naše znalosti, ale testuje, zda, jak a kde jsme schopni si konkrétní informaci opatřit. Informace bez souvislostí nás sice může vést k mylnému závěru, ale my na ni spoléháme. Spoustu věcí nevíme, protože si jimi odmítáme zasviňovat mozek, u dalších, zdálo by se notoricky známých, se stáváme nejistí a na netu hledáme oporu. Jak dlouho mám ta zatracená vejce vařit? Jak se plete věneček? Jak, jak, jak…

Continue reading

Ještě pořád ta zatracená vajíčka

batikovaná vejce

Milujeme je všichni, a obzvlášť surrealisté (čehož zářným příkladem je Salvador Dalí), ale nejspíš je nemají rádi ve Velvarech. Tamější slovutné měšťany totiž zvěčnil profesor Jirásek ve Starých pověstech českých jako poplety. Jejich dodávka vajec na stavbu pražského kamenného mostu dojela po klikatých cestách plných výmolů neporušená. Ale ta na tvrdo uvařená zatracená  vajíčka se do malty nehodila. Zedníci a kameníci pak jistě měli nějaký čas poněkud jednotvárný jídelníček. S obdobným problémem se musíme vypořádat, byla-li naše velikonoční koleda bohatá a nebo jsme naopak počet příchozích koledníků poněkud přecenili.

Continue reading

Dejte vejce malovaný (4)

Ale proč by velikonoční vejce muselo být jenom malované? Prostě dejte vejce, a my si s ním už poradíme! Způsobů, jak zpravidla slepičí produkt povýšit a z obyčejného vajíčka udělat kraslici, je spousta, i když k jeho finálnímu ozdobení použijeme techniky s kreslením či malováním jen málo příbuzné. Většinou vajíčku nějakou základní barvu stejně dáme, nejčastěji odstín získaný v cibulových slupkách, tedy od žlutavé přes teplou hněď až k temným barvám s odstíny červené. Pak můžeme vajíčka zdobit třeba drátem, krajkou a nebo slámou, jak to dělali například na Hané.  

Continue reading

Dejte vejce malovaný (3)

kraslice

Zdá se, že původní význam zdobení vajec byl magický, a z toho by také vyplývalo, že tou první barvou byla červená: patří k archetypům a u většiny národů bez ohledu na vzdálenost a časovou odlehlost se vztahuje k tajemstvím života, plození a zrození. Napříč kontinenty je proto i významným sexuálním symbolem. Bylo ji možné získat z plodů i hlinek, ale i z krve. Dejte vejce!  A malovaný! Později přistoupily ornamenty, které zdobily tváře a těla, jakož i šperky, nádoby, zbraně a zvykoslovné předměty. Nejjednodušší byly spirály a točenice. Také se začaly barvy kombinovat. Geometrické vzory následovaly přírodní motivy. Všechno to můžeme najít na zdobených velikonočních vejcích. Nic proti obtiskům z krámu, ale dobře ručně malované vejce je důvodem k oprávněné pýše.

Continue reading

Dejte vejce malovaný (2)

batikovaná vejce

Co bylo dřív: vejce nebo slepice? Hlavolam, s nímž si o Velikonocích hlavu lámat nebudeme. Ale pravda je, že od nepaměti je vejce symbolem života i vesmíru: ač to zní divně, podle etnologů skořápka značí Zemi, žloutek Slunce a bílek Měsíc. Magický účinek vajec umocňovaly barvy – zelená, červená a žlutá, což jsou odedávna barvy života. Když se s křesťanstvím začala velikonoční vejce vařit ve svěcené vodě, do níž zřejmě kapal vosk z kostelních svící, narodily se kraslice. Takže – pěkně prosím – dejte vejce malovaný!

Continue reading

Dejte vejce malovaný (1)

Kdyby přírodní barviva byla opravdu tak ideální, jak se občas dozvídáme ze statí a vystoupení biověrozvěstů a ekovizionářů, asi by se lidstvo po staletí nemořilo s tím, jak vymyslet barvy, které by byly z celé řadě stránek lepší: zářivější, trvalejší, rychleji působící a nebo třeba barvící za studena. Pravdou ovšem je, že v případě tradičních technik zdobení zvykoslovných předmětů spojených třeba s Velikonocemi jsou klasické způsoby dekorování v podstatě nezastupitelné.

Continue reading

Dětské kraslice aneb Herkulova polepovaná vejce

Požehnané jsou Velikonoce, do jejichž přípravy zapojíme děti, protože všechny nejsou jen vzteklými spratky neschopnými soustředěné činnosti vlastníma rukama. Některé nás dokonce dojmou a překvapí výjimečným soustředěním a pečlivostí. Tak toho využijme. I pro ně budou svátky na nichž se nějakým způsobem podíleli zas o kousek svátečnější. Pokud je ale tvůrčí práce nebaví, nechme je být: z dcerek, které máma nutila jednotit mrkev, zpravidla nevyrostou přesvědčené zahradnice a synkové nedobrovolně s tátou lepící křídlo leteckého modelu nestanou se milovníky balsy. (Ale zkusit dětské kraslice by snad mohly…

Continue reading

Drátovaná vejce

Velikonoční kraslice v podobě drátovaných vajíček se v rámci tradiční lidové tvorby vyráběly již v minulosti, ale nikdy ne v takovém množství, jako v dnešní době, kdy tato technika zažívá doslova obří renesanci. Nápad stíhá nápad a už to není jen o kraslicích –  někdo z vaječné skořápky a drátku vyrábí nádherné kočárky, autíčka a mašinky, jiný zdobí nejen drátky nejrůznějších barev, ale i rozličnými korálky. Zkusit si tuto techniku stojí za to, ale je pravděpodobné, že než „snesete“ první drátovaná vejce, vám nejspíš chvilku potrvá. Nevzdávejte to určitě. Jakmile vám totiž princip  přejde do krve, určitě vám půjde tohle drátování opravdu pěkně od ruky!

Continue reading

Věnec tentokrát velikonoční

Ať už prožíváme Velikonoce jako křesťané či jsme vyznavači pohanských kořenů těchto svátků, jsou pro nás synonymem jara. Lidem na jižní polokouli, kteří jako protinožci z našeho pohledu musí už tak chodit hlavou dolů, s Velikonocemi zase nastává podzim. Není pak ten náš svět arci bláznivý? To nevyřešíme. upleťme si raději velikonoční věnec! 

Continue reading

Vylíhlo se kuře

Kurník jsme postavili a zajistili si pravidelnou snůšku. V podstatě šlo o to mít čerstvá vejce a neplatit vražedné peníze obchodníkům, kteří jsou především před Velikonocemi bezostyšní. Kdo si ale se slepicemi začal, asi neodolá pokušení mít i vlastní kuřátka. Není to asi úplně nejlepší nápad, vyřazené nosnice z velkochovů jsou za pár babek a při individuální péči mohou funkci dodavatele domácích vajec plnit spolehlivě. Hodně lidí ale tahle pípající vidina zláká.

Continue reading

Velikonoční kouzla dávných Slovanů

jaro

Jarní svátky – především rovnodennost a Velikonoce – přinášejí spoustu původem velmi starobylých zvyků. Jestliže se dnes stalo časté přijímání „dobré“ energie z objímání rašících stromů vězte, že dřív tomu bylo i naopak. V předjaří se naši předkové tulili k osikám, aby nově se rozproudivší míza odebrala z jejich těl všechno „zlé“ co se v nich během dlouhé zimy nastřádalo. Velikonoční kouzla jsou zde! A zvyk zřejmě míchá pohanské vzývání stromů v posvátných hájích s ranou křesťanskou tradicí. Jak jinak vysvětlit, že se zrádný Kristův učedník zrzavý Jidáš se oběsil na osice?

Continue reading

Jaro a rovnodennost

Svět se točí a staří říkají (jako říkali vždycky) „není to, co to bejvalo“. Ale po zimě je jaro a po něm léto, pak podzim, zima… Tak, jako vždycky. Nepochybně však jsou vzhledem ke globální změně klimatu jara kratší, léta víc horká a zimy vesměs nestojí za nic – jak tvrdí lyžaři. A jisté je také to, že datum příchodu jara u nás na severní polokouli v druhé dekádě tohoto tisíciletí o den couvlo.

Continue reading