Chladná rána i zkracující se dny znamenají jediné – chalupářská sezona se chýlí ke svému konci. Využijeme babího léta k posledním zahradním pracím a opravám a připravíme se k ukončení chalupářské sezony před zimou. Kromě dostatečného množství dřeva na zimní návštěvy se nám hodí i několik zabezpečovacích tipů.
Continue reading
Věříte také, že strom má duši, jen nevíte, jak vypadá? Jednoduše: dá se z proutku vyklepat obráceným nožem a ten se pak rozezní jako píšťalička. Dřevo hodně ví, a aby taky ne, vždyť některé pamatuje věky a často jen co neví, nepoví. Už ve škole jsme se učili básničku o ukecaném stromu, který proflák, že král Lávra má oslí uši. A co si myslit o známé Vrbě mlátičce? Stromy sice dávaly stín obědvajícím vojevůdcům a panovníkům, ale také ukrývaly zbojníky i světce, pěstující ve svých vousech včely.
Continue reading
Chvála cihlářského řemesla je opravdu zasloužená. Cihly vyráběné z jílů a hlíny se po proschnutí vypalují při 1200 stupních, až zvoní. Což není jen básnický slovní obrat, ale pravda. Takovým dobře znějícím výrobkem se staří cihláři rádi chlubili. Nezaměnitelný zvuk správně vypálené cihly byl pro ně stejně důležitý, jako cihlářský podpis, značka čili kolek. Ostatně – víte, že jsou mezi námi tací, kteří právě takové historické „kolkované“ cihly sbírají?
Continue reading
Ačkoliv noc je toho dne kratší než vzdech, zapalovali naši pohanští předci ohně na kopcích. V posvátných hájích zdobili prameny či studny ve vsi. Po řekách pouštěli věnce. Pohanské slavnosti letního slunovratu byly (aby to tak nebylo do očí) křesťany posunuty k svátku svatého Jana Křtitele (24.6.) jemuž voda také patří. Proto proudy dál unášely upletené věnečky a rozsvícená světla na vodách byly mihotavou vzpomínkou na prastaré zvyky v novém rouchu. Protože v racionálním století jedenadvacátém se stále více věcí nám stává nepochopitelnými, utíkáme se opět k magii. Podle novodobého druidismu nazýváme letní slunovrat mimo jiné Alban Heruin, tedy „Světlo břehu“.
Continue reading
Když Slunce dosáhne ve svém zdánlivém pohybu vůči Zemi nejsevernější polohy, nastane letní slunovrat a podle kalendáře začne léto. Na naší polokouli přijde nejdelší den a nejkratší noc. Do podzimní rovnodennosti nám vládnou letní znamení – Rak, Lev a Panna. Za kouzly nejkratší noci: Byliny sebrané o letním slunovratu mají největší moc, voda kudy teče, léčí. O půlnoci naši předkové na kopcích zapalovali ohně. Zaklínáme se Kelty a i germánskou mytologii známe celkem dobře, ale skoro nic nevíme o tom, jak se s tímto dnem vypořádávali staří Slované.
Continue reading
Utíkají vám z vymezeného kouta v předsíni míče a balóny, zabírají spoustu místa anebo se vám zákeřně pletou pod nohy? Kdo má doma malé či velké milovníky míčových her ví, o čem je řeč. Tohle sportovní nářadí ale nemusí překážet, když ho zavěsíte do sítě v podobě válce, na spodním konci svázané třeba barevným třapcem. Síťovku na nákupy vyrobíte z po bocích sháčkované sítě opatřené uchy z pěti řad krátkých sloupků. A trojcípý šátek nebo klasická šála představují vlastně základní tvary, které na koncích krátkých stran ozdobíme třapci. Vázání ok čili síťování provozovali v historii ženské i chlapi – tak proč byste tento způsob úžasného relaxu nezkusili taky?
Continue reading
Tuhle větu známe z našich televizních večerů dobře – na místo, které označil muž mající všecko zjevně na povel, se nahrnou kopáči. A výsledkem jejich přehazování země je poklad nebo mrtvola. Do toho všeho ve filmu zpravidla prší nebo je jinak nevlídno. Možné je ale také vyústění méně (pokud se děj neodehrává zrovna na poušti) dramatické. Kopající nadšeně vykřikne: „Voda!“ Filmově jistě vděčnou scénu můžeme někdy dokonce shlédnout naživo. Na loukách či v zahradách v takovém případě místo, kde by bylo radno kopat, označí muž s tajuplnou virgulí – proutkař.
Pokud si někdo myslí, že na své cestě k absolutní moci se Gaius Julius Caesar – miláček davů (dnes by mu jedovatí komentátoři dali nálepku populisty), jinak voják a politik, musel radit s náhodou, byl by bezpochyby na omylu. „Kostky jsou vrženy“ je to samé jako nastoupit cestu, z níž to zpátky nejde. A „překročit Rubikon“ znamená v podstatě totéž, protože tato říčka vyznačovala vnitřní hranici mezi římskou říší a předalpinskou Galií, kde se měl Caesar oné hry v kostky dopustit.
Připomeňme si pohádku o tom, jak si tři prasata stavěla domy: první ze slámy, druhý z klacků a třetí z cihel. První dva domky drsňák vlk rozfoukal jako nic a prasata sežral. Na cihlový dům jeho mocný fuk nestačil, takže se dovnitř chtěl zkusit dostat komínem, spadl do kotle, uvařil se v polévce a prase snědlo jeho. Také vám mile pitomoučká pohádka s nádechem horroru připadá vůči stavbám pocházejícím z materiálu poskytnutého obnovitelnými zdroji nespravedlivá? Proč stavět ze slámy? Protože domečky ze slámy v mnoha ohledech splňují požadavky na zdravé bydlení.
Continue reading
Současný dům by měl být zdravý. Jeho uživatel bude ve vnitřním prostředí trávit čím dál více času. Také by neměl škodit okolí exhalacemi nebo zbytečnou spotřebou energie. I uhlíková stopa „zabudovaná“ ve stavebních materiálech by měla být co nejmenší. To jsou zásady pro nízkoenergetické a pasivní domy. Nové materiálů doplňují tradiční stavební prvky, dřevo, sláma a materiál nejstarší – hlína. Postavme si hliněný domeček!
Samozřejmě, že píšťalička není žádný velkolepý hudební nástroj, na němž vyloudíte božskou melodii, ale přesto by se obyčejná třeba vrbová píšťalka dala nazvat radostí, co se vejde do dlaně. Patří k Velikonocům a tudíž k jaru, a jaro znamená, jak říkají cynici, že jsme zase přežili… což je zpravidla dobrá zpráva a stojí zato si tedy tak trochu písknout.
V Česku se můžeme těšit z osmnácti druhů vrb a zaplať pánbůh za ně, protože na čem by jinak vysedávali při měsíčku naši vodníci? Vrba jako měsíční strom měl prý i své kněžky. Dopravní prostředek čarodějnic – košťata zpravidla březová – svazovaly vrbovým proutím. Na Květnou neděli lidé světili v kostele opentlené věnečky z kočiček pro štěstí. A jak se plete pomlázka? Ovšem je zde prý i domněnka, že vrba pro jistou mnohoznačnost přináší smůlu – jak zřejmě komu, tak si vyberte.
Continue reading
Ejhle, jaro je tady, protože síly Dne a Noci se vyrovnaly. Správné datum si uměli z pohybu hvězd spočítat i Keltové, kteří v naší kotlině a úvalech kdysi žili a svátek jarní rovnodennosti nazvaný Alban Eilir, čili Světlo Země, slavili obarvenými vejci zdobenými typickou spirálou nebo vajíčky symbolicky znázorňovanými kruhem s tečkou uvnitř. Židovský Pesach a křesťanské Velikonoce pak přijdou v neděli po prvním jarním úplňku. Doba rovnováhy času, s níž se co rok setkáváme jen dvakrát, je dobrý důvod pro zhotovení magické panenky a rozprávění o čarování. Jaro totiž znamená navíc znovuzrození, vejce jsou znakem plodnosti a láska přeje kouzelníkům.
Continue reading
Jarní svátky – především rovnodennost a Velikonoce – přinášejí spoustu původem velmi starobylých zvyků. Jestliže se dnes stalo časté přijímání „dobré“ energie z objímání rašících stromů vězte, že dřív tomu bylo i naopak. V předjaří se naši předkové tulili k osikám, aby nově se rozproudivší míza odebrala z jejich těl všechno „zlé“ co se v nich během dlouhé zimy nastřádalo. Velikonoční kouzla jsou zde! A zvyk zřejmě míchá pohanské vzývání stromů v posvátných hájích s ranou křesťanskou tradicí. Jak jinak vysvětlit, že se zrádný Kristův učedník zrzavý Jidáš se oběsil na osice?
Continue reading
Půst je záležitost dobrovolná, tedy nikoliv vynucená okolnostmi. Když vám kručí v břiše a polykáte naprázdno, až se vám hýbou uši, dumáte nad tím, co byste si dali a myslíte žaludkem, správný půst to tedy rozhodně není. Hladovění byste neměli vnímat – dokonce si ho máte užívat! Tvrdí to nejen vyznavači řady religií, jejichž je půst součástí: i když se vzájemně často „nemusí“, křesťani všech směrů, židé, muslimové i buddhisté v názor na užitečnost dobrovolného hladovění jsou zajedno. Dietologové až tak ve vyznáních o půstu unisono nezní, ale o důležitosti nějaké formy střídmosti pro naše zdraví nepochybují.
Continue reading
Svět se točí a staří říkají (jako říkali vždycky) „není to, co to bejvalo“. Ale po zimě je jaro a po něm léto, pak podzim, zima… Tak, jako vždycky. Nepochybně však jsou vzhledem ke globální změně klimatu jara kratší, léta víc horká a zimy vesměs nestojí za nic – jak tvrdí lyžaři. A jisté je také to, že datum příchodu jara u nás na severní polokouli v druhé dekádě tohoto tisíciletí o den couvlo.
Také jste na půdě našli zrcadlo v krásném vyřezávaném rámu? Bylo už docela slepé, proto ho tam také někdo odložil. Takové neodráží nejen upíry, ale nikoho a nic – osleplé zrcadlo je prostě mrtvé zrcadlo. Ale rám? Ten by mohl přinést do moderně zařízeného bytu o patro níž starožitnou solidnost a ukázku řemeslného umu dávných řezbářů: prostě krásu. Jenže takové předměty bývají hostiteli dřevokazů – plísní, hub anebo hmyzu. Škůdci se v příhodných podmínkách dokážou rychle množit a hladový červotoč se klidně pustí i do nového nábytku. Jen žádnou histerii! Poradíme si. Už nás trochu poťouchle vidím, jak vaříme jed na červotoče.
Svůj svátek slavily již provdané antické Řekyně a to v říjnu krátce před setím ozimů. Podobný římský svátek – Matronalie – se odehrával počátkem jara. Jednalo se vlastně o oslavu Junony Luciny spojený s květinovými oběťmi pro dobro rodinného krbu a zdárné porody, ostatně básně ke cti této události psal i Ovidius. My máme Mezinárodní den žen, ale víte jak se slovo ŽENA napíše opravdu mezinárodně? Osvěžte si pro jistotu paměť: německy je to Frau a anglicky woman, francouzsky femme a italsky donna. Finsky nainen, polsky kobieta, maďarsky nö , španělsky mujer, holandsky vrouw a dánsky? To byste nejspíš neuhodli – kvinde!
Continue reading
Od Tří králů až do Popeleční středy se počítá rozverné masopustní období, což je čas zabíjaček, hostin, svateb a strakatých průvodů. Vlastnímu Masopustu pak předchází Tučný čtvrtek, což je den koblih. Následující neděle pak patří plesům a tancovačkám. A jak se slavil strakatý masopust? V pondělí se baví ženatí a vdané, a v úterý by měly obcházet dědinu průvody s rozvernými maskami. Na následující zábavě veselí vrcholí, protože o půlnoci ponocný troubením Masopust ukončí. Muzikanti symbolicky pochovají basu a zavřou ji do skříně: následující Popeleční středou totiž skončí veškerá legrace a začne čtyřicetidenní předvelikonoční půst.
Continue reading
Na vchod do skladiště a garáže v protějším domě s číslem 2122 bylo přes úzkou uličku ležící kolmo k North Clark Street dobře vidět. Nejdřív přišel muž s chlupatým psiskem. Po jednom se pak do skladiště trousili další chlápci. Poslední do garáže vstoupil ramenáč v zimníku se světle šedou kožešinou a v klobouku, jaký u nás nosili v šedesátých letech minulého století straničtí tajemníci. Člověk, jenž vchod do skladiště sledoval, rychle vytočil telefonní číslo. Sluchátko někdo zvedl okamžitě. “Přišel,” oznámil muž do telefonu. A hlas na druhém konci drátu řekl: „Spusťte to“. To byl signál pro tzv. „Valentýnský masakr“.
Continue reading