Když jsme v klidu, proteče za minutu filtrem našich ledvin v průměru dva půllitry a ještě dvoudecka krve: pokud si ty nádoby postavíte na stůl před sebe a během minuty se je pokusíte vylít a znovu naplnit, bez notného bryndání to možná ani nestihnete. A tak to jde minutu po minutě, hodiny, dny a roky – až do smrti. Ta může přijít i proto, že ledviny už toho budou mít dost a filtr se ucpe. Buď náš orgán nahradíme jiným, nebo krátkodobě vypomohou chytré pumpy. Lze nějak pročitit a posílit ledviny? Příroda pomáhá. Na ledviny bychom si prostě měli dávat pozor, protože bez nich to zkrátka nejde.

(2011) *** Podobně jako potřebují občas ulevit játra aby nebyla zasněžená jako Alpy či ztvrdlá na kámen, určitou očistnou kůru určitě uvítají i ledviny. Především je důležité je pořádně proplachovat, což je někdy problém, protože s pokračujícím věkem žízeň a potřeba pít slábne. Stačí nám přitom čistá voda, ale kdo chce její účinek posílit, může se obrátit k blahodárným silám přírody, které i s našim ledvím dokážou úžasné věci.

Šumící březina na stráni

Všichni ten strom známe – má ovšem spoustu jmen jak v naší mateřštině, tak i latinsky. Vždycky je to Betula, ale může být Betula pendula, verrucosa a nebo alba, Podle toho, jak ji který přírodovědec pojmenoval. U nás ji říkáme bělokorá, bradavičnatá či bílá, ale je to prostě bříza. Od jara do června sbíráme její listy, z nichž připravujeme pro ledviny blahodárný nálev. Už botanicus doktor Matthioli o bříze píše: „Moc její jest lámati kámen v ledví a v měchýři.“

Sbíráme listy

Nejlepší k tomu účelu je březová míza, ale ta se ze stromů u nás těžit nesmí, takže musíme vystačit s mladými ještě lepkavými svěžími lístky. Ty obsahují až pět procent silic, hodně saponinů, flavonové glykosidy, minerály, třísloviny, pryskyřice a také antibiotické látky. Do zásoby si je můžeme nasušit (ve stínu a v tenké vrstvě). Tři lžíce řezaného listu přelijeme půl litrem vroucí vody. Necháme louhovat čtvrt hodiny a tuto dávku popíjíme s přidanou špetkou (tak na špičku nože) jedlé sody během celého dne. Odvar pak získáme z hrsti sušených listů povařených asi tři minuty opět v půllitru vody. Ten užíváme s pokornou pravidelností dlouhodobě k vyhánění ledvinových kamínků. Listy sesbírané po slunovratu nepozbývají sice léčivé moci, ale jsou unavené. Prospěšných látek přece jen obsahují podstatně méně.

Bobule z horských hřbetů i vřesovišť

Je pohříchu spousta lidí, kteří brusinky znají jen jako součást dobré a barevné omáčky k svíčkové pečeni. Přitom je brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea) hezký plazivý keřík se zdřevnatělými větvičkami a s vejčitými svrchu lesklými tmavozelenými listy. Je skromný – roste na kyselých půdách v horách a na rašeliništích. K nám přišel ze Sibiře, ale doma je také v Kanadě. Kvete zpravidla ve dvou vlnách od května do července bíle až růžově, hořce kyselé červené plody zrají od srpna dlouho do podzimu. Brusinka je výborná v marmeládách, kompotech i sušená, ale u nás je jí tak málo, že je chráněná, stejně jako trochu jí podobná klikva (Oxycoccus). Ta se ale dováží hlavně z Polska (tam se jmenuje źurawina). Abychom se k přírodě chovali s úctou, neničili to málo, co máme a nedráždili její strážce, můžeme brusinku i klikvu pěstovat na zahrádce.

Jde to i na zahrádce

Obě rostliny ale potřebují kyselejší prostředí. Náš návrh – zkuste to s nimi pod rododendrony. Vysazaďte kontejnerované sazenice a dejte pozor, abyste nepoškodili kořeny. Brusinka i klikva obsahuje hodně organických kyselin, minerálních látek, cukrů, vitaminů a pektinů. Našim ledvinám uleví nejen chutné plody obou rostlin v jakékoliv podobě (i sušené), ale i lístky.  Protože jsou ale tuhé, namočíme si až tři polévkové lžíce přes noc do půl litru vody a ráno je necháme přejít varem. To je denní porce brusinkového čaje. Jako bříza jsou i brusinka a klikva močopudné. Rozpouštějí špatné soli, například krystalky kyseliny močové v krvi, a dobře organismus dezinfikují.

Zlatohlavá princezna z louky

Třetím darem přírody, jímž můžeme ledvinám prospět, je prachobyčejná pampeliška (Taraxacum officinale), často uváděná také jako smetánka lékařská. Lásce zahrádkářů se netěší, protože jako plevel je mimořádně houževnatá. Je nicméně dobrodiním pro naše zdraví doslova nabitá: kořen sbíráme před jejím rozkvětem v březnu a v dubnu a pak ještě na podzim, listy od května do září. Detoxikuje organismus a je silně močopudná, za což ji velebí i revmatici a podagristé, Němci ji prý dříve dokonce říkali Bettseichr čili Počůránek. Z květů se vaří „med“ proti kašli a z listů plných vitamínů A, B, C, D, betakarotenu, křemíku, draslíku, vápníku a železa připravujeme saláty a také ledvinový čaj.  Pampeliška čistí pleť, snižuje tlak, hladinu krevního cukru i cholesterol, podporuje tvorbu žluči a uklidňuje rozbouřený žaludek.

Pampeliškový čaj

V ledvinách – naší privátní čističce kterou si stále nosíme sebou – pomáhá pampeliška likvidovat jedy přijaté zvenčí i ty, jež si sami vyrábíme. Na čaj z pampeliškových listů jich budeme potřebovat čtvrt šálku čerstvě natrhaných nebo lžičku sušených. Zalijeme je horkou vodou a po pěti minutách scedíme. Na čaj z nařezaného sušeného kořene ho použijeme vrchovatou lžičku, kterou svaříme se čtvrtlitrem vody a deset minut před scezením necháme odstát. Vychlazený odvar pijeme ráno a večer a kdo to vydrží pět dnů, tomu blahé paměti páter Sebastian Kneipp říká: „pak najdeš v moči leccos, o čem budeš rád, že ses toho zbavil!“ I další známá bylinářka, Marie Treben, pampelišky chválí. Na žlučník a ledviny doporučuje každé jaro spást během tří týdnů denně nasyrovo pět až deset stvolů. A velebí ji i Matthioli.

O tom, že pampeliška není jen léčivka a použití má bohaté i v kuchyni, budiž svědkem pár receptů, které najdete ZDE (pampeliškový likér, med, víno… ).