Je to naše jediná liána s příčepnými kořeny a čeho se břečťan popínavý (Hedera helix) chytne, to nepustí. Kvete pozdě, v září a říjnu celkem nenápadně, ale musí mu být nejmíň deset. Nemá kam spěchat, může se totiž dožít pětiset let (a možná, že i tisíc) a kmen stařečka doroste až metrového průměru. Není zajímavé, že tvar listů na větvičkách s kořeny a na kvetoucích výhonech je různý? Modročerné bobule, které neodnesli mlsní drozdi, používali naši předkové k barvení látek a vlny na růžovo a do šeda. Pryskyřici z jeho stonků míchali šamani do nakuřovadel a ze starého dřeva umělci zhotovovali dřevoryty.

 Na několika místech se o břečťanu mluví i v bibli, ale s tím je trošku problém: dávní překladatelé tak totiž pro Bibli kralickou pojmenovali jednou tykev s jejími dlouhými šlahouny a jindy rychle rostoucí skočec… a pak něčemu věřte! V antice břečťanový věnec zdobil boha vína a nejrůznější satyry a fauny známé z opilství a nemravností.

Lidé břečťanu

A co nám sděluje keltský stromokruh? Vyhrazuje břečťanu čas od 11. do 20. dubna a také mezi 14. a 23. říjnem. Lidé narození v těchto periodách jsou jiní, než se zdají: jiní jsou na veřejnosti a jiní v nejbližším kruhu rodiny či spolupracovníků. To je prvek, který by je předurčoval pro politický ring. Dokáží přicházet s neotřelými nápady a inspirovat zajímavé děje, jen zřídka se však přesto stanou hybateli historie. Přitahují parazity společenské i osobní a nemají je rádi hlupáci. Jsou okouzlující a lehkonozí, ale to je jen zdání, občas propadají depresím a pak dovedou být i zlí. Umělecké sklony uplatní spíš v užitné oblasti designu a reklamy – vždy jsou originální a zároveň praktičtí. Ovšem rádi se napijí, což může přejít v závislost. Přes určitou fyzickou křehkost jsou dlouhověcí. Hlavní citový vztah břečtan buduje dlouhodobě a tak se jeho partnerem nezřídka stává dětská láska nebo někdo, kdo byl na blízku. Ze strany břečťanu je potom bezmála nemyslitelné vztah ukončit. Rychle se vázat břečťan neumí. Což ovšem zase neznamená, že se nedokáže s někým spojit krátkodobě a zcela nezávazně.

Co břečťan obsahuje

Herbář z roku 1899 chválí plod břečťanu – černou jahodu: „…způsobuje průjem. Kámen zažene, utlukou-li se břečtanová zrna a požijou s kvintou vína, při neduhu slezin užívá se šťáva z listí s kyselým vínem. Šťáva ta léčí polypy nosní – šťáva a pryskyřice, jež z břečtanu prýští, zahání vši a chlupy tam, kde se natře.“(což je logické, protože kde nejsou „chlupy“, nemohou být ani vši, neboť veš po pleši uklouzne…). Oproti autorům zažloutlého herbáře dnes sbíráme především z jara listy. Obsahují hlavně saponiny, glykosidy, alkaloidy, flavonoidy, třísloviny a dále betakaroten, kyseliny chlorogenovou, hederikovou, mravenčí, kávovou a jablečnou, pektin, rutin, cholesterin, jód a jiné. To je už celkem slušná alchymistická laboratoř.

Vnitřně i z vnějšku

Břečťan pomáhá k vykašlávání při chronickém kataru, nachlazení, zanícení sliznic a také astmatikům. Slouží i našim zkoušeným játrům a žlučovému systému. Vnitřně ho pijeme jako nálev (spaříme a necháme zchladnout), půl lžičky drogy na šálek ráno, půl navečer. Tinkturu (deset deka nařezaného čerstvého břečtanu zalijeme v lahvi půl litrem sedmdesátiprocentního lihu a necháme čtrnáct dnů odstát v pokojové teplotě), užíváme po dvaceti kapkách až čtyřikrát denně. Nebo s litrem červeného vína dáme na deset minut svařit pět deka břečťanových listů a tři dny pak necháme stát. Pijeme po přefiltrování. Užívat můžeme břečťan i zevně k oplachům i do koupele proti hemeroidům (to čerstvé břečťanové listy – asi hrst – necháme přes noc louhovat v litru vody, pak svaříme a přidáme do sedací koupele), obkladem z čerstvých listů tišíme bolest kloubů a z povařených prý i menší spáleniny. Nicméně pozor: břečťan je dlouhodobě anebo ve větší míře jedovatý, žvýkání listů může vést k změnám vědomí a dítě za určitých okolností dokáže jeho plodu zabít už pět bobulí!

Vcelku snáší i exhalace

Je to dobrá předdušičková rostlina, často totiž pokrývá zříceniny a moc dobře se vyjímá na hrobech. Uplatňuje se i v architektuře, hlavně proto, že je neopadavá, tvar listů je pěkný a jako stálezelená popínavka vlastně u nás nemá vážnější konkurenci. Zajímavé je použití břečťanu v parcích jako půdopokryvné rostliny a budoucnost má zřejmě zajištěnu i ve velkých městech, kde změkčuje stěny paneláků a celkem prospívá i v ovzduší, které lidi nutí utíkat do přírody. Břečťan se množí vrcholovými řízky a roste pomalu – kam by ale spěchal, když lze o něm hovořit (v kategorii keřů) jako o dlouhověkém.