Velikonoce jsou za dveřmi. Uděláme si mozaiková vejce. Na některé dekorace si musíme materiál připravit (například si zvyknout, že nějaký čas budeme vajíčka vyfukovat a ne je jen třísknout o kraj hrnce….). Hledání vhodných přírodnin nám zase zpestří předjarní procházky. Samotné vejce  je obyčejná a přitom tajuplná věc. Nemá začátek ani konec – samo je počátkem. Vzejde z něj život – nebo taky ne. Je kulaté, i když zase nikoliv docela: kam jen se valíte, podivné ovály? V magii všech národů a kultur má zcela zvláštní místo. Zaujímá ho i mezi předměty, kterých si naši slovanští předkové zvláště vážili, ctili je, anebo se jich báli.

(2013) *** Takže velikonoční inspiromat začneme několika poznámkami k dávnému čarování. Nejznámější a především s jarem spojené samozřejmě byly předměty sloužící jako prostředky milostné. Staří Slované lásku přivolávali bylinkami, dále se čarovalo s oblečením, vlasy a nehty. Někdy používali části zvířecích těl, o nichž soudili, že právě v nich sídlí jejich duše. Zní to hrozně, ale byly to například jestřábí hlava, vlaštovčí srdce či netopýří lebka. Milostné kouzlo také bylo možné poslat po větru…

Ochranné prostředky

Důležité byly praktiky, jimiž se bránili uřknutím a vůbec zlým kouzlům. Především se v nich používaly věci špičaté: trny rostlin – růží i bodláků, různé kolíky, zuby selských bran či vidle, z domácích předmětů jehly a hřebeny a na oblečení jako doplněk zvířecí drápy, rohy nebo kly. Oheň znamenal světlo a očištění. Někdy ho ovšem nahrazovala červená barva – takový smysl (a zároveň červenou jako vyjádření plodivé síly) má i u pozdějších velikonočních kraslic. Zlo bylo možné chytit do sítí, přičemž ochranná síla sítě působí prý násobkem v ní použitých uzlů. A dobře zavázaný šátek pod krkem sloužil k tomu, aby Zlo mělo uzlem k jeho nositeli uzavřený přístup.

Způsoby neovoňavé

Úkladům černé magie lze vzdorovat i vykuřovadly, přičemž nejúčinnější byla ta štiplavá a páchnoucí. Asi nás nenadchne představa pálení zvířecích chlupů či rohů, takový smrad prý ale platil i k rozehnání mraků nesoucích krupobití. Ochrannou moc měla přirozeně i zvířecí lejna. Čím dramatičtěji páchnoucími se prý Zlem ohrožený člověk pomazal, tím byl jeho štít vůči démonům a uřknutím dokonalejší.

Předměty nesoucí štěstí a majetek

Prapředkem dnešní fytoterapie možná bylo praslovanské dotýkání svazky jarních květin, které pomáhalo proti chorobám a probouzelo vnitřní síly. Štěstí si zajistil i kdo měl v zimě chlupatý kožich – no jasně, neumrzl. A pak je tady zralý klas obilí, ale v podstatě čehokoliv, nebo plná makovice. Ty jsou symbolem bohatství. Semena a zrna jsou sice v podstatě uzavřená, v nich je však zárodek života. Nezosobňují tedy vlastně zázrak? A sem patří i již zmíněná vejce. Symbolizují znovuzrození a obnovování přírody.

Válení vejcem

Fungování vejce je neočekávaně mnohostranné, protože symbolizuje život, plodnost a bohatství. V koloběhu jehož je součástí může také znamenat Věčnost – kde bychom na to pomyslili, když o Velikonocích roztloukáme jednu skořápku za druhou! Magickou sílu ukrytou ve vejci lze přitom přenést na zvolený předmět jeho válením po něm. Předá mu tak sílu své oblosti nemající v přírodě obdobu: čaroděj ho například válel po hřbetu dobytka na první jarní pastvě či po nemocném člověku, aby se choroby z jejich těl dostaly dovnitř a vejce pak mohl rituálně rozbít. Vejce šaman válel i po mohyle, aby mrtví nevstávali z hrobu a nestrašili. A vejcem odborně (čili rukou „certifikovaného“ kouzelníka) váleným po rozorané půdě a pak po lůnu neplodné ženy jí měla být předána nezpochybnitelná životodárná síla Země.

Zkuste nový typ kraslice – mozaikové vejce

Zdobit vejce na velikonoční stůl lze snad sto a jedním způsobem. Kouzlo mozaikového dekoru je v jeho dynamice dané jistou nepravidelností. Nevzniká ovšem nahodile, ale můžete jím realizovat vlastní výtvarný záměr. Ovšem na jedno se připravte. Zdání, že je to způsob rychlý, klame: piplačka to je, ale jinak v podstatě žádná věda. Až budete mít alespoň půlku vejce za sebou (před tím to vypadá dost divně) pochopíte, že výsledný efekt bude porozuhodný.

Jak na to

1. Dopředu shromážděte nějaké vyfouknuté vaječné skořápky, tak řečené vejdumky, bílé i hnědé. Neměli jsme dostatečně tmavé a tak jsme některé vejdumky obarvili v cibulových slupkách (o přírodních dekorech kraslic barvených v cibuli jsme psali ZDE). To samé platí i pro skořápky na polepování. Z těch odstraníme vnitřní blanku. Zpravidla to jde lépe po namočení skořápky.
2. Jediné pomůcky, které budeme potřebovat, je transparentní lepidlo (my používáme všestranně užitečného Herkula) a štětec.
3. Natřeme část vejdumku lepidlem. Rozmačkané skořápky v kontrastním zabarvení nalepené na vlhký prst přeneseme na povrch vejdumku. Pokud jsme cimprlich a nechceme se lepidlem moc upatlat, použijeme násadku štětce nebo špejli, ale popravě řečeno, neexistuje zřejmě dokonalejší a ovladatelnější nástroj, než naše vlastní ruka.
4. Po částech tak polepíme celý vejdumek. Někdo má rád figurální (kuře) nebo rostlinný (kytička) motiv, použít můžete víceméně pravidelný vzor či abstrakci, barvy střídat. V NH máme nejraději teplé přírodní barvy z cibule tón v tónu.

Z našich mozaikových kraslic jsme vytvořili originální velikonoční věnec na dveře. Líbí se vám?Aby toho nebylo málo, o výrobě dalších velikonočních dekorací píšeme ještě ZDE (legrační hnízda) a ZDE (věnce a květiny na stůl).