Co se stane se symboly Vánoc, když odstrojíte stromek a uklidíte sváteční ubrusy? Ozdoby a řetězy zmizí v krabici a stromek v krbu anebo pohozen u kontejneru. Betlémskou hvězdu by po Třech králích na nebi nenašel ani Herodes a ta, která nám dělala sváteční parádu v květináči, už vypadá poněkud zemdleně. Ošuntělé jsou i další typicky vánoční květiny – bramboříky a azalky: nevíme, co s nimi a často proto kytky skončí v popelnici.

(8.1.2012) *** Musí to dopadnout tak špatně? Svým způsobem to jsou živé bytosti, ne kus papíru, který po použití zmačkáme a vyhodíme. Dokážeme jim v domácích podmínkách vytvořit takové existenční podmínky, aby se mohly stejně nádherně rozzářit i napřesrok?

Přišly k nám zdaleka

Jak už jsme řekli, především jde o vánoční hvězdu (Euphorbia pulcherrima, dříve Poinsettia pulcherrima), ale patří sem i azalka (indická – Rhododendron simsii a japonská – R. obtusum)– a brambořík (Cyclamen persicum). Jsou jako ti Tři králové, s datem jejichž příchodu většinou vánočních květin působení v našich domech končí. Doma jsou v zeměpisně odlehlých krajinách – vánoční hvězda v Mexiku, azalka ve východní Asii a brambořík na Středním východu. Spojuje je láska ke světlu (ne však přímému slunci) a chladu, neboť pocházejí z lesů vysoko v horách. Přes zimu bychom pro tyto pokojové květiny měli najít světlé místo s teplotou kolem patnácti stupňů a raději nižší. Podobné zásady bychom měli ctít i při pěstování orchidejí (ZDE).

Vánoční hvězda

Nejvíc starostí nám asi dá vánoční hvězda – správně pryšec nádherný (ZDE). Aby se za rok opět ozdobila červenými, růžovými nebo bílými listeny, musíme ji po odkvětu seříznout na patnáct centimetrů. Na řezu bude ronit jedovaté mléko, čemuž zabráníme ponořením řezu do teplé vody nebo jeho „zatavením“ hořící sirkou. Půdu budeme udržovat pouze vlhkou, ale pozor: kdyby kořenový bal vyschnul, hvězdu by už nikdo nevzkřísil. Po přesazení koncem jara necháme pouze pět stonků a opět začneme vydatně zalévat vždy, když půda na povrchu oschne, mlžit a pravidelně přihnojovat. Hlavní kouzlení, jak docílit opravdu pěkně vybarvených listenů, nás čeká na počátku podzimu – koncem září začneme asi na osmi týdnů rostlinu zvečera zakrývat obráceným vědrem, nebo halit do černého plastového sáčku, aby k ní alespoň na čtrnáct hodin neproniklo světlo, na které je v tomto období velmi citlivá. I když to zní neuvěřitelně, vadila by ji nejen žárovka, ale i světlo, které do bytu proniká z pouličních lamp. Během období stínění omezíme i zálivku. Za tyto patálie nás ovšem o svátcích odmění. 

Azalka

Správněji pěnišníky (ZDE) potřebují kyselou půdu. Prodávají se v substrátu s vysokým obsahem rašeliny, který, jakmile vyschne, špatně přijímá vodu. Měsíc po odkvětu azalku přesadíme do substrátu pro vřesovištní rostliny, který koupíme (někdy přímo s označením jako substrát pro azalky) nebo si ho můžeme namíchat z listovky a většího dílu rašeliny. Vždy po dvou letech azalku při přesazování silně seřízneme. Máme-li zahradu, uděláme rostlině největší radost, pokud ji po odchodu mrazů i s kořenáčem přesadíme na stinné chráněné místo venku a budeme vydatně zalévat měkkou vlažnou vodou. V bytě však přelití nesnáší. 

Brambořík

Také brambořík Cyclamen (ZDE) doporučujeme po odkvětu hned přesadit. V době vegetačního klidu, kdy se listy zatáhnou, tedy asi do poloviny léta, je dobré zem udržovat jen mírně vlhkou, aby hlíza nevyschla. Během růstu vyžaduje brambořík vydatnou zálivku vodou s nízkým obsahem vápníku, kterou bychom však měli po čase z misky vylít. Protože má rostlina ráda větší vzdušnou vlhkost, je dobré ji až do nasazení starorůžových, lososových, červených, purpurových či bílých květů mlžit. Pak již ne – květy by získaly ošklivé skvrny – což ostatně platí pro všechny jmenované posly Vánoc, které snad letos v popelnici neskončí.