Časopis o chování hmyzu Journal of Insects Behavior se rozepsal o pokusech s americkým švábem, který měl na vybranou jakou cestou se vydat ke zdroji vanilkové vůně ve dvou skleněných trubicích. V sedmapadesáti procentech případů se vydal vpravo. Protože i švábi mají mozek, dokazuje to prý, že jejich hmat a čich je kontrolován pravou hemisférou (převažující vliv na řízení organismu jednou polovinou mozku se nazývá lateralizace). Bylo by však zjednodušující ztotožňovat bažení hnusného hmyzu po vanilce s jeho celkovou politickou orientací. Takové hrátky jsou povoleny jen lidem.

(2013)***  Švábi (Blattodea)  podle všeho vypadají stejně už tři sta padesát milionů let, přičemž byly doby, kdy velikostně možná představovali obludy, před nimiž bychom  utekli. Ale i současní největší tropičtí švábi jsou až deseticentimetroví. Většinou sice žerou rostlinné zbytky, ale některé druhy i loví. V přírodě jsou aktivní ve dne, ale ti, co se rozhodli žít s námi, v noci. Mezi šváby trápícími nás hlavně v kuchyni nejvýznamnější jsou němečtí a orientální švábi. Přenášejí choroby a vyvolávají alergii.

Naši švábi

Švábi moc nelétají, zato běhají zatraceně rychle. V první řadě se orientují čichem, protože „čenichají“ prakticky celým tělem. Žrát nemusí tři měsíce a pít měsíc. Některé druhy jsou dlouhověké, což v případě hmyzu znamená, že vydrží až čtyři roky. Přestože celosvětová rodina švábů je mnohačetná, doma je v našich podmínkách jen pět druhů rusců, které bychom našli v přírodě. Ti nás nejspíš neštvou. Rádi ovšem nemáme přivandrovalce, kteří u nás volně nežijí, nicméně moc dobře se jim v našem sousedství daří. Jsou to švábi obecní, američtí, australští, domácí, hnědí a hnědopruzí, jakož i rus domácí. Vcelku jistě pestrá společnost.

Přijít k švábům, žel, těžké není

Ne každý návštěvník je vítaný a nejméně asi ten, kterého ani nenapadne dobrovolně odejít, což může být případ švábů. Kdo má smůlu, že si ve stejném bytovém domě pronajali byt obchodníci skladující zde zboží z dálky, nebo má za spolubydlící nepřizpůsobivé spoluobčany, je v ohrožení. Švábi k nám přilezou nejspíš stoupačkami. Ale také si je můžeme přivézt v kufru jako nechtěný suvenýr z dovolené. Zatím co složení nájemníků a jejich zvyky ovlivníme obtížně, kufr můžeme vybalit opatrně. Prádlo vyklepeme nad vanou, vypereme, zavazadla vysajeme vysavačem. Hrozně zní, že si šváby můžeme nechtěně koupit s potravinami. Snažme se proto jídlo skladovat v uzavíratelných nádobách. Prevencí je také zasádrování všech otvorů, jimiž mohou do bytu pronikat.

Připravte se k boji

To, že švábi smrdí, je pravda. Plyny vypouštějí co čtvrt hodiny nejen za života, ale až osmnáct hodin ï po smrti. Obecně hmyz na naší planetě produkuje dvacet procent metanu (podstatně větší dobytek jen patnáct), a švábi patří v tomto ohledu mezi hmyzem k rekordmanům. Kdybychom se snažili šváby likvidovat radiací, sami bychom skončili, protože co zabije nás, přežije šváb třistakrát. Zabíjet by je ovšem bylo možné tak, že bychom jedince obraceli na záda. Pokud totiž šváb v této poloze nenajde oporu pro to, aby se opět dostal na nohy, uhyne. Také nějaký čas může žít bez hlavy, protože dýchá celým tělem. Nicméně tradičních způsobů, jak na ně, je několik. Podobně, jako jsme se rozpravili se štěnicemi (ZDE) a umyli zavšivené hlavy (ZDE), je čas říci si, jak na šváby.

Jako švábi na pivo

Že mají švábi chmelovinu rádi, je pravda. Proto dřív kdo s nimi nechtěl sdílet lůžko, stavěl nohy postele do lavórů s pivem, švábi do něj napadali a při troše štěstí se utopili. Babičkovský způsob představoval hadr namočený v pivu položený švábům do cesty – když do něj nalezli, babka hadr hodila do vařící vody. Jinou past představuje miska s pivem omotaná mucholapkou (pokud jsme abstinenti, místo piva ovšem můžeme zkusit i sirup).

Kde jsou chemické zbraně dovolené

Pokud tradiční prostředky selžou, přistoupíme k deratizaci. Při té malé budeme dodržovat návody k použití, jaké jsou na prostředcích dostupných v drogeriích. Velkou deratizaci svěříme odborné firmě, kterou si najdeme na internetu. Profesionál by nám měl písemně potvrdit, jak byl druh napadení diagnostikován a jaké proti němu použil účinné látky. Také to, kdy, kde a jak často byly prostředky nastraženy stejně, jakým způsobem byla provedena dekontaminace. Někdy jsou uvedené údaje součástí vyúčtování. Rozhodně je ale dobré je v nějaké formě mít, protože zákrok není levný a ne vždy je plně úspěšný, takže je dobré mít pro reklamaci něco v ruce.