Pokud jsme se rozhodli pro chov králíků, nevystačíme s pravidelnou péčí o ně a případným mazlením chlupatých a ušatých oblin s chvějícími se čumáčky a s velkýma očima. Aby se králík změnil v zdravý a chutný obsah talíře na našem stole, musíme ho zabít. Tak to prostě je. Filozofické rozjímání na téma násilného zbavení života zvířete definovaného jako součást potravinového řetězce odložte až na dobu po obědě. Zabít králíka není žádné potěšení, ale není ani nic složitého, a pokud se tak stane odborně a rychle, ani to nepředstavuje akt, jenž by měl nějak zatížit vaše svědomí.
(2015) *** Na talíř obvykle odsuzujeme králíky mezi jejich pátým a devátým měsícem a před zimou, kdy pro nás pokračování chovu znamená jen další náklady nebo shánění krmiva. Na králičí řízky je nejlepší maso půlročních králíků. Dieteticky se králičina rovná telecímu, a pokud jde o chuť, je divoký králík chutnější než domácí. Od čtvrtého měsíce mají králíci asi dvě kila, kolem šestého tři. Pak už jen žerou, což zvlášť přes zimu nevyjde lacino. Orientačně lze říct, že zabít králíka v půl roce představuje výtěžnost asi poloviční. Z tří kilogramů živé hmotnosti získáme něco přes půl druhého kilogramu masa (spíš trochu víc), počítáno s použitelnými vnitřnostmi. Ale bez hlavy – ale i z té a z odřezků a bylinek lze udělat velmi solidní vývar.
Příprava popravy
Z potravy odsouzeného králíka vynechte asi týden před popravou přikrmování jadrným krmivem a v její předvečer jakékoliv krmení. Vody by ale měl mít dost. Samotné zabití nechť proběhne v klidu a rychle. Běhat po zahradě s králíkem v náručí a hledat vhodné polínko nebo brousit kudlu může jen zmatkář nebo sadista. Zvolte místo zabití, stažení kůže a vyvržení králíka. Vyhnete se tak situaci, kdy budete stále převěšovat mrtvolu a zároveň znečistíte co nejmenší prostor. Místo, kde králíka vyvrhnete, provázek a ostrý nůž si připravte předem.
Zabít králíka je snadné
Frajeři se vytahují tím, že zabíjejí králíka holou rukou, tedy přesněji karate úderem malíkovou hranou dlaně. Vůči zvířeti je, dá-li se to tak nazvat, milosrdnější použít polínko z tvrdého dřeva, klacek nebo topůrko. Postup je následující: Králíka uchopíme za zadní běhy. Bude se trochu mrskat. Zklidníme viselce pohlazením po hřbetě. Je to trochu licoměrné, protože následně ho vší silou lupneme za uši. Při dobře cílené ráně bude jeden úder stačit. Zlomíme mu tím vaz. Bude krvácet z tlamičky, nosu a uší. Pro jistotu mu ale ještě prořízneme krční tepnu. Je opravdu mrtvý? Ano – pokud mu světla vyhasnou, oční bulvy se nehýbou a srdce je tiché. Na vykrvení stačí asi dvě minuty. Je dobré, když tyto poslední věci jdou ráz na ráz. Za zadní běhy mrtvolu pověsíme na strom, věšák nebo příčný trámek s dvěma hřebíky tak, aby nohy byly do véčka.
Z kůže stažení
- Zabít králíka už umíme. Co s ním dál? Zvíře zavěste za zadní běhy (zajíce za jejich protržené šlachy).
- Kůži nařízněte podél třísel do písmene V.
- Přeřízněte kost ocásku (u zajíců nebo divokých králíků se ocásek nazývá pírko).
- U provázku na zadních odřízněte kůži kolem kosti a začněte ji pomalu stahovat.
- Kůži opatrně odřezávejte nožem, oddělujte ji špičkou a ostřím od blány a snažte se nepoškodit maso. Mladší králíci jdou stahovat snáz.
- Kolem zadních nohou je to největší piplačka. Jakmile se dostanete na trup a kožku uvolníte po celém obvodu, soustředěným tahem oběma rukama svlečete králíka až k předním nohám.
- U končetin udělejte v kůži dva otvory a přední jimi provlečte.
- Kůži přetáhněte přes hlavu jako pytel. Pokud ji nechcete použít na polévku (před vařením je nutné z ní vydloubnout oči) a kožku usušit k případnému dalšímu vyčinění, odřízněte ji a s celou kůží naruby vyhoďte.
Vyvržení toho, co z ušáka zbylo
Břišní dutinu otevřete tím, že rozříznete chrupavku pánevních kostí (jmenuje se zámek) a stehna rozpáčíte od sebe. Dvou prstů použijte jako rozporky a špicí nože a ostřím pojedete mezi nimi dlouhým řezem přes břicho až po hrudní koš. Břišní dutinu odtahujte od vnitřností. Vnitřek vypadne skoro sám. Jde to po čertech rychle – podobným způsobem vyvrhl Anthony Hopkins coby lidožravý doktor Lecter ve filmu Hannibal inspektora florentské policie Pazziho. Z vnitřností upotřebíte srdce, plíce, ledviny a játra. U jater se vyplatí opatrnost při vyřezávání žluči. Není to tak, že při jejím protržení jsou játra zkažena, ale i po omytí na nich trochu hořkosti zpravidla zůstane. Pohlavní orgány, střeva, močový měchýř, žaludek, jícen a plíce vyhodíte.
Před kuchyňskou úpravou
Nahatého králíka sejměte z improvizovaného věšáku a opláchněte studenou vodou. Pokud zrovna neumíráte hladem a chcete si opravdu pochutnat, uděláte dobře, když masu dáte čas. Alespoň pár hodin, ale lépe do druhého dne, je necháte zabalené třeba v kopřivových listech v chladu odpočinout. Maso se zpravidla dělí na půlky. K přední patří hlava, krk, plecka a hrudí, k zadní hřbet s kýtami. Ledviny, játra a srdce vložte do vody, kde tak říkajíc dozrají. Následuje protivné, ale rozhodně méně složité než třeba u kozy nebo beránka odblanění, a můžete začít vařit, péct a smažit. Kdo nezkusil obalované řízky z králičiny a nad masem ušáka ohrnuje nos, neví, jak se mýlí.
(V případě, že v tombole vyhrajete zajíce, budete postupovat v podstatě stejně, jenom všechno bude jaksi větší.)