Podtitul této úvahy by mohla také znít „Abychom se nezbláznili“, což ve spojení se jménem světice resortně v našem povědomí odpovědné za vánoční úklid naznačuje, o čem bude řeč. Proč s ním svatou Lucii spojujeme, je tak trochu záhada, neboť jako patronka slepých by se mohla řídit heslem „co oko nevidí, srdce nebolí“. Předvánoční kalup v domácnostech by se jí tak netýkal, Lucka to sama nezvládne. Nicméně například na Valašsku v předvečer 13. prosince bíle oděné Lucky obcházejí dodnes stavení s košťátky či husí perutí a symbolicky smýčí po koutech.

Před reformou juliánského kalendáře připadal svátek mučednice Lucie o deset dnů později a slavil se tak vlastně v době nejkratších dnů a nejdelších nocí v roce. Jméno Lucie latinsky znamená světlo a lux je jeho fyzikální jednotkou. S Lucií se prostě do našeho života běhu vracelo světlo.  Můžeme si ji ztotožnit se slunovratem. Na ten se mimořádně těšili především v severských zemích, a tak Lucie zvláště ve Švédsku a Norsku požívá mimořádné úcty.

Se svíčkou na hlavě

Od roku 1927 tam volí národní Lucii (tak trochu něco jako Miss), kterou zdobí koruna s hořícími svíčkami. Průvody stovek dalších Lucii tvoří družičky se svíčkami v rukou. Chlapci se zlatou hvězdou na tyčce a nebo v hnědém a vysokých kloboucích jsou představitelé parníkových panáčků. Průvody procházejí za zpěvu koled školy, úřady, pracoviště, ale třeba i nemocnice, a je to všechno velká sláva. Jí se perník a pije svařák. U nás skandinávskou Lucii toho dne můžeme potkat nanejvýš v marketech IKEA.

Kde se Lucka vzala

Lucie žila za panování císaře Diokleciána kolem roku 304 v sicilských Syrakusách, a raději, než aby si vzala pohana, vypíchla si oči. Ne příliš logicky je tak ctěná jako ochránkyně před nemocemi očí. Také patronkou švadlen a formanů. Zobrazují ji s dvojicí vydloubnutých očí na talíři. Tento motiv si oblíbili středověcí malíři a iluminátoři, kteří rozhodně nebyli přehnaně útlocitní. Později ho velmi užívali surrealisté libující si v podivnostech. Lucii hrozilo upálení, ale ukázala se být v pohanském ohni nehořlavá. Takže jí nakonec musel kat setnout mečem. U nás se v tento den ani v jeho předvečeru nerozdávaly žádné dárky, spíš se jednalo o jakýsi kontrolní den, jak daleko jsme s úklidem. Ženy také nesměly příst a domácnosti obcházející bíle oděné Lucky byly kromě zmíněného husího křídla či metliček vybavené i dřevěným nožem, jímž nalezenou rozpracovanou přízi rozpíchaly.

Nic by se nemělo přehánět

Předvánoční čas vyznačuje v naší době horečná snaha stihnout, co se ještě dá v práci i doma. Ale doklopýtat k svátkům smrtelně zchvácení a s nervy na nitce? Jak patrno, na Lucky spoléhat nemůžeme. Nicméně úklid je otázkou míry a také určité organizace, protože krom toho, že uklízení je celkem otrava, stojí i dost sil a času. Měli bychom proto zvážit, zda má smysl pouštět se do generálního smýčení, které nás tak jako tak čeká zjara po skončení topné sezony, tedy zpravidla v období před Velikonoci. Některé opravdu velké akce odložíme na teplé dny, kdy všechno lépe schne a průvan neodskáčeme rýmou, natož zápalem plic.

Co a jak je tedy třeba?

Stačí omést strop, stěny a obrazy, z nábytku setřít prach, omýt radiátory, lustr a vypínače. Kapitolou jsou „mokré práce“, tedy okna – skla, rámy a parapety.  Dále podlahy – parkety, krytiny a někdy i koberce. Zvláštní péči vyžaduje kuchyně, ale tu lze po úklidu stěží zamknout, protože se v ní budeme otáčet až do sváteční večeře. Víc než jinde zde platí stará poučka: „pořádek se nedělá, pořádek se udržuje“. Podobně by tomu mělo být u koupelny a záchodu. Zapojte rodinu a rozdělte si práci. Něco lépe děláme ve dvou. Hlavně práce na štaflích, mytí oken, čištění lustrů, věšení záclon. U jiných činností byste si spíš vzájemně překáželi. Promyslete logický postup, abyste některé práce nemuseli opakovat. Postupujte místnost po místnosti. Potřebné prostředky mějte buď na jednom místě anebo v přepravce a s tou putujte po jednotlivých místnostech. A občas si udělejte přestávku, v které myslete na něco jiného anebo prostě na nic.

S chemií i bez ní

Na co dřív musela stačit voda, pomáhá současným mycím prostředkům aktivní kyslík, přírodní složky, dezinfikující chlor a organická rozpouštědla. Některé zároveň obsahují pečující složky, přírodní vosky a oleje, které ošetřovaný povrch chrání. U prostředků domácí chemie není určitě planým upozornění na nutnost přečíst si návod. Čím je menším písmem, tím spíš. Receptury i osvědčených značek se mění a tedy někdy i technologie práce s nimi! Peníze, místo i nervy nám ušetří univerzální čistící prostředky. Snadná práce je s různými napuštěnými ubrousky a netkaným textilem. Špína se mikrovláknem (80 % polyesteru a 20 % polyamidu zlikviduje 99 % bakterií) prostě utře a ubrousek se vyhodí. To je zase neekologické. Zapřisáhlí nepřátelé chemie volí prostší prostředky, jako je soda, sůl a ocet. Sůl je dobrá na biologické skvrny, zašlé záclony, ale třeba i na sporák a troubu. Octem si pomůžeme tam, kde se usazuje vodní kámen a barvy koberce jsou mdlé.