Bývalo zvykem v zimě sedět za pecí, ale ty časy jsou pryč a toho, kdo má jako hobby cestování, doma nic neudrží. Zimomořivec mizernému počasí vzdoruje jako čáp odletem do teplých krajin, zatímco milovníci lyží brázdí alpské sjezdovky. Jeden tráví Vánoce na chalupě a druhý Silvestra v Paříži. K polským Mazurským jezerům je to od nás – navíc s tu i tam nevypočitatelnými řidiči na silnicích, světa lán. Ke své škodě tuhle oblast málo známe. A že usilují o zisk titulu přírodní div světa? V létě sem táhnou vodní sporty, rybolov a zašmodrchaná historie. Zkuste ale jaká je zima u Mazurských jezer. Krásná, když hlavu můžete složit a dobře se najíst v domě, který má osobitý charakter a jímž vládnou lidé vytvářející zde neopakovatelně přátelskou atmosféru.
(2011) ***Předchozí slova platí o pensionu Stara szkola ve vesnici Harsz (ZDE) na břehu jezera se stejným jménem. Mírně zvlněný terén na Mazurech nabízí možnost vynikajících běžkařských výletů a zamrzlá jezera a kanály otevírají nekonečný prostor bruslařům. Můžete pozorovat zvěř vycházející z lesů, koukat na ptactvo v uschlém rákosí, ryby lovit v dírách v ledu. Nebo se věnovat i netradičním a rychle se rozvíjejícím sportům, jako jsou jízda na prkně za drakem (snowkiting) či lední jachting (bojery), u nás pěstovaný hlavně na Máchově jezeře. Pro tyto adrenalinové sporty jsou na bezmála nekonečných zamrzlých vodních plochách u našich severních sousedů přímo ideální podmínky.
Plachty nad ledovou plání
Ve Východním Prusku byly kolébkou ledního jachtingu právě Mazury, konkrétně jezero Świecajty u Wegorzewa. Kdysi se zdejší Angerburg Yacht-club stal organizátorem každoročních březnových mistrovství, odehrávajících se právě v od Harsze coby kamenem dohodil vzdálených Ogonkách. Z počátku byl tento sport výlučně „baltskou“ záležitostí. Teprve později se k Německu, Litvě, Lotyšsku a Estonsku připojily i Polsko, Holandsko a Rakousko. Například v roce 1936 zde startovalo sto dvacet bojerů. Majitel místní pily a průkopník ledního plachtění Georg Tepper (1897 – 1978) tady na kluzáku „Ohnivák“ vlastní konstrukce a s plachtou podobnou spíš křídlu prý dosáhl dosud nepřekonané sto sedmdesáti kilometrové rychlosti. Samozřejmě získal titul mistr Evropy. Břehy zde nejsou ploché, a tak spousty diváků měly na závodníky výhled jako v amfiteatru. I dnešní bojery třídy DN si to po ledu fičí klidně stovkou a brzdy nemají, takže jde o to se případné překážce nebo jiným závodníkům vyhnout, protože v té rychlosti je nějaké povolení plachty a otočení lední jachty proti větru a rychlé zastavení spíš věcí iluzorní.
Další atrakce
Ale ani příznivci klasického sjezdového lyžování nemusí přijít zkrátka. Velké drama v asi padesát kilometrů vzdálené Goldapi (poblíž najdete i mystickou Pyramidu o níž jsme už psali) nezažijete. Netypicky vypadají zasněžené „temné památky“ z válečné doby – betonové bunkry wehrmachtu a nacistických hlavounů. Když udeří zima u Mazurských jezer, i rázovitá městečka – Wengorzevo se skanzenem lidové kultury a Gyzicko s vyhlídkovou věží bývalé vodárny a zajímavou pevností, jsou najednou jiná. Ospale milá oproti uřvané letní sezoně, kdy praskají ve švech. Nedaleký opravovaný zámek ve Sztynortu se před lety dostal do popředí zájmu v souvislosti s princománií vyvolanou tehdejší ženitbou Williama vévody z Cambridge. Podařilo se totiž vyšťourat rodovou linii spojující britskou korunu s pruským rodem Lehndorfů ze zdejšího zámku. Její složitá stezka vede ze Sztynortu nejprve na dánský trůn a pak do Anglie. Hnidopiši spočítali, že následník následníka trůnu Charlese má královskou krev ředěnou vodou z mazurských jezer v poměru jedné ku dvě stě padesáti šesti…
Ve znamení (ne zrovna vánoční) hvězdy
Divné jsou cesty lidí. Někoho přivedou ze zámku u jezera do londýnského paláce. Jiného od zdejších jezer do pevnostních kasáren proměněných v gheto nedaleko soutoku Ohře a Labe v daleké české kotlině. Židovské rodiny se začaly v Krajině Velkých Jezer usazovat až na konci osmnáctého století. Věnovaly se obchodu se dřevem a s rybami, rozvíjejícímu se textilnímu průmyslu, handlovaly s koňmi a taky pálily kořalku. K wengorzewské židovské náboženské obci patřily dvě rodiny ze vsi Harsze. Živil je drobný obchod a výnosy z ryb ulovených v propachtovaném jezeru. Pro nás z Česka je zajímavá jistá Ester Lewinová z Harsze, provdaná Rosenbaumová, která se za války odsud nejprve dostala s transportem do Lipska a pak do terezínského gheta, kde její život skončil 2. srpna roku 1944.
Jeďte se tam podívat
Z předchozích poznámek mazurského zápisníku je pravděpodobně zřejmé, že napsaná slova nejsou reklamní sdělení, ale že to tam prostě máme rádi. Divně zašmodrchané vztahy váží někdy naši zem s tímto podivuhodným krajem, kde často jen dík přitažlivosti lze poznat, kde je voda a kde obloha!
Ostatně i zdejší lidé jsou „pěkná sebranka“ z různých koutů. Na místě částečně vybitých a částečně zněmčených Mazurů a vysídlených východních Prusů jsou zdejší Poláci prostě noví Mazuři. Jejich příběhy jsou často pozoruhodné. Zkuste je hledat sami, třeba zrovna v zimě, kdy je čas soustředěnější, sníh šustí v zmrzlém rákosí a praská skoro nekonečný led. Tam, na břehu u jezera.