„Zrcadlo, zrcadlo odpověz mi, je někde čistěji v této zemi?“ Aby odpověď na změněnou pohádkovou otázku vyslovenou starostlivou hospodyňkou nebyla všude stejná, totiž odraz její uštvané tváře s polopřítomným pohledem a kruhy pod očima, máme radu: prostě se přestaňte ptát. Úklid? Jistě. Ale nehoňte se, bavte se. Svátky mají přinášet radost a byt má být domov, ne donucovací pracovna.  

(2011) *** S nejprotivnějšími činnostmi jsme si poradili, podlahy (zde) a koberce (zde) už máme z krku. Okna zvládneme rychle – v české kotlině, a to i když mrzne, až praští, dochází zpravidla kolem Mikuláše k oblevě. Je to něco jako zvuk polnice pro myče oken vyrážející s houbami, stěrkami a hadry do útoku. Ale že nám  jde úklid od ruky… A nabídneme ještě několik maličkostí, které nás nebudou stát žádné horoucí úsilí a hodit se mohou po celý rok. Neboť Vánoce jsou svátek, ale čistota a pořádek měly by být každodenní všedností – pokud jen je dokážeme udržovat.

Sklo v oknech

Zažité pravidlo tvrdí, že mýt okna se nemá, když svítí ostré sluníčko. Je to hloupost, pokud jde o samo mytí, protože na jeho kvalitu počasí vliv nemá, to leda kdyby lilo. Pravda ovšem je, že při oblačném počasí jsou šmouhy na sklech více patrné. Pro zarputilé příznivce ekologického čištění i tady můžeme chemický prostředek nahradit octovým roztokem, který si spolehlivě poradí s mastnotou a skvrnami od hmyzu. Překvapivě účinný je i ve vodě rozmíchaný pudingový prášek (protože na chuti a barvě nezáleží, zkuste to prostě s trochou bramborového nebo kukuřičného škrobu). Také tiskařská barva ze zmuchlaných starých novin dodá čerstvě umytým oknům lesk.

Libujete si v umělých květinách?

My zrovna ne, ale pravda je, že tam, kde by se přírodním rostlinám nedařilo, třeba v koupelně bez přístupu přirozeného světla, mohou girlandy převislých květů působit dobře. Problém s nimi je, že chytají prach. Už vůbec se nehodí do kuchyně, kde se na ně dřív nebo později začne usazovat mastná vrstva z vaření. Úklid kolem umělých kětinje snadný. Umyjeme je pod sprchou, necháme chvíli uschnout a vrátíme na místo. Pro dovršení podvodu je můžeme lehce postříkat voňavkou.

Jar budiž pochválen…

… což vlastně platí i pro tekuté mýdlo. Jar jako překvapivý výdobytek reálného socialismu obhájil své složení v konkurenci proslavených zahraničních značek prostě tím, že spolehlivě funguje, přičemž poměr ceny k výkonu je dobrý. Mýt s ním můžeme prakticky cokoliv. Když je část nádoby prázdná, otevřeme uzávěr a dolijeme nádobu vodou. Ušetříme tak, protože přípravek déle vydrží, víc pění a překvapivě i lépe působí, než koncentrovaný. Nebo rovnou po otevření část obsahu odlijeme a uložíme, nádobu pak doplníme vodou. Jdeme do času, kdy se i malé úspory budou počítat: u tekutého mýdla stačí čtvrtina původního obsahu, u jaru dokonce desetina. Nevěříte? Vyzkoušejte!

Čištění stěn

Úklid pokračuje. Na papírové tapety nikdy nepoužíváme vodu, prach stačí setřít prachovkou. Jsou – li na neomyvatelném materiálu skvrny, odstraníme je střídkou chleba nebo gumováním. Příliš nedřeme. Mastné skvrny opakovaně přežehlíme vlažnou žehličkou přes hnědý balicí papír a místo ještě postříkáme rozpouštědlem na mastnotu. Na omyvatelné tapety použijeme houbu a zředěný saponát. Opatrně musíme s malbou: skvrny na zdi omyjeme teplým roztokem jaru nebo mýdla, a abychom zabránili šmouhám, pracujeme rychle zdola nahoru.

Co s nábytkem

U dřevěných kusů bychom měli být opatrní s vodou, stačí je čistit hadříkem namočeným v ředěném saponátu a pak dosucha vytřít. Na starožitný malovaný nábytek užijeme shora vychválený jar a na úporně se držící skvrny octovou vodu. Dvakrát ročně ho vyleštíme včelím voskem. Na týkový nábytek stačí smetáček a speciální olej na vyleštění, rákosový umyje mýdlový roztok a zpevní opláchnutí slanou vodou (!). Kov anebo plast se většinou týká zahradního nábytku a tím si o Vánocích nebudeme trápit hlavu.

Zbývají záclony, potahy a čalounění

Pokud jsme je z nějakého důvodu neškrobili, záclony věšíme rovnou po vyprání, tedy ještě vlhké: vyvěsí se a nám odpadne žehlení zpravidla dlouhých kusů, do nichž není těžké se jaksi mimoděk zamotat jako královna ze Sáby. Na šňůře se vyvěsí i většina potahů nebo přehozů. Pokud se chceme pustit do čalounění, vyluxujeme ho polštářovou hubicí. Zvířecí chlupy odstraníme tak, že si na prst namotáme lepicí pásku lepem ven a po čalounění rukou přejíždíme. Stejně poslouží i leukoplast. Někdy to pomůže. Pak použijeme šampon, rozhodně bychom však neměli materiál příliš máčet. A co s kůží na sedacím nábytku? O tom jsme podrobně psali zde.