Prastará indiánská teepee (týpí) čili vigwamy zažívají znovuobjevení. Na rozdíl od běžných stanů v nich můžeme koukat do ohně, nebo dokonce pod plátěnou střechou vařit jídlo či něco opékat. Do týpí se také vejde mnohem víc lidí a věcí než do klasického stanu. A co je důležité – výroba teepee je v silách průměrně zdatného jedince, a to ušít ho i postavit. Tedy jeho menší verzi, která bezesporu nadchne děti. Při táboření v přírodě nebo jen na zahradě za domem.
Continue reading
Do módy opět přišly výrobky z ručně upředené vlny. Zájem vyvolává, na rozdíl od vlny strojově zpracované, záměrně nepravidelná tloušťka příze, na níž jsou navíc nopky. Za takové předení by dříve přadlenu nikdo nepochválil, příze měla být hladká a stejnoměrná, ale o to méně můžeme mít obav se do předení pustit sami.
Karel Hynek Mácha ve svém Máji popsal české nebe s mraky v Středohoří trefně: „ Po modrém blankytu bělavé páry hynou, / lehounký větřík s nimi hraje / a vysoko – v daleké kraje / bílé obláčky dálným nebem plynou…“ V básni po nich vězeň posílá pozdrav. My se jich zpravidla jen méně romanticky ptáme: „Tak co, máme vytáhnout deštník, nebo z tohohle mraku pršet nebude?“
Continue reading
Když se bohové koupou, napadají je divné věci: hromovládný Perun se se svým protějškem, podsvětním Velesem, otírali svazky slámy. Byl to Perun, jehož napadlo vdechnout povříslu život a z božského potu a slámy stvořit člověka. Jeho osud mezi sebou oba čelní bohové slovanského pantheonu rozdělili v životě i po smrti: duše zesnulého měla jít do nebe k Perunovi a ostatky získal Veles – pán Nicoty. (Podle jiné verze ale prvního člověka Perun uhnětl z hlíny a Veles do tohoto lidského prototypu udělal tři díry a tak lidem nadělil hlad, vyměšování a schopnost plození.)
Bubny našich dávných praotců z doby kamenné se rozpadly v prach. A kůži z nich sežrali červi, stejně jako strašlivé šamany i nezasvěcené bubeníky. Že ale byly, víme z jeskynních kreseb. Bubny pak procházely dějinami hlavně provázeje pochodový krok tamborů v nejrůznějších uniformách, aby se jich v našem čase zmocnili vědátoři. Spočetli, že přesně definovaný počet úderů na napjatou kůži nebo duté znělé dřevo aktivuje mozek na určité vlnové délce. A tak léčí. Vyzkoušejme si tedy bubnování do mraků.
Continue reading
Některé dny jsou horší než jiné jaksi z předurčení. A že o tom, jak by mohly být osudové víme, činí je často ještě nebezpečnějšími. K obvyklým chybám z neopatrnosti přiřazujeme špatná řešení pramenící ze strachu, celkové nejistoty a panikaření. Jindy velebený princip předběžné opatrnosti se za určitých okolností může stát kontraproduktivní.
Výhodou koše z neloupaného proutí je, že tento materiál nemusíme nijak zpracovávat, ani během práce máčet, jak tomu je u proutí loupaného. Zkrátka pracujeme s čerstvě nařezaným proutím, které jsme si přinesli například z procházky podél potoka. Nevýhodou předem neupraveného proutí ale je, že se hotový koš časem poněkud rozeschne a také nový je trochu těžší – na houby, brambory nebo jablka je ale skvělý. Nemluvě už o uspokojení, že jsme ho uplést dokázali!
Košíkářské proutí je materiál v našich krajích poměrně dobře dostupný. Vrby i jiné vhodné dřeviny rostou kolem téměř každého potoka, řeky, rybníka… A Češi bývali v pletení z proutí odedávna mistři. Z proutí lze uplést takřka všechno: koše nejrůznějších tvarů, nábytek, kočáry, vrše na ryby, stojany na noviny, stínidla, přenosky na zvířata, kukaně, oplétaly se demižony. Skvěle vypadají proutím opletené květináče, a to jak stojící, tak i závěsné, velké i velmi malé, v bytě i na zahradě.
Stále blíž svátkům zakopáváme na každém kroku o parohaté soby, o něž je jinak ouvej i v zoologických zahradách a všudepřítomné jindy milé koledy nás tahají za uši. Blikající Impérium reklamního dědka Santy v kostýmu od Coca Coly chystá úder: jen se těš, bezdomovče Ježíšku na seně v cizím chlévě. Už se nám plete, co skutečně staročeská, případně staromoravská tradice je, a co není. Třeba Perchta. A nebo například pojmenování adventních nedělí. Víte, kde se vzalo?