Do módy opět přišly výrobky z ručně upředené vlny. Zájem vyvolává, na rozdíl od vlny strojově zpracované, záměrně nepravidelná tloušťka příze, na níž jsou navíc nopky. Za takové předení by dříve přadlenu nikdo nepochválil, příze měla být hladká a stejnoměrná, ale o to méně můžeme mít obav se do předení pustit sami.

Dříve se předlo všude – na zámku i v chaloupkách a ruční předení bylo tak běžné, že je jeho popis dochoval snad jen v pohádkách. Spřádal se len, konopí a ovčí vlna. Ta se po ostříhání ovce volně rozprostřela na rovném podkladu, kde se pruty vyprášila a pak se cupovala mezi prsty, dokud nebyla připravena k předení. Původně se k předení používalo vřeteno a přeslice, o mnoho později kolovrat (asi roku 1530 v Německu).

Příprava vlny po ostříhání ovcí

Kvalita vlny záleží na vyšlechtění a stáří zvířete, na ročním období, kdy bylo stříháno, i na tom, z které části těla střiž pochází. Jestliže chceme získat vlnu, která nekouše, nevodíme ovce na pastvu na zaplevelené louky s bodláčím, jež je hlavní příčinou kousavosti svetrů a zvířata před stříháním vykoupeme. Po ostříhání ovcí vlnu zbavíme nečistot. Pereme ji bez saponátů v čisté studené vodě, kterou několikrát vyměníme. Vlna obsahuje lanolín, který je trochu cítit, ale není na závadu, neboť se časem vypere a navíc po práci budeme mít pěkné ruce.

Česání vlny – kramplování

Aby se vlna dobře spřádala, upravovala se mykáním (škrábáním či prechováním) a česáním (kramplováním). K česání používáme nástroj zvaný  krample, což jsou dvě desky, vypadající jako kartáče s kovovými hroty zahnutými do háčku. Jednu desku krample se přišroubujeme na stůl, na ni naneseme nezpracovanou vypranou vlnu a druhou deskou ji pročesáváme a rozvolňujeme. Všichni, kdo nemají ovce, ani krample, a přesto chtějí příst na kolovrátku, si mohou koupit rouno již vyčesané. Kilogram stojí okolo pěti set korun (záleží na kvalitě).

Kolovrátek

Kolovrátek je jednoduché mechanické přádelnické zařízení, které slouží tvorbě lněné a konopné nitě i vlněné příze. Ručně předená vlákna se získávají na kolovratu kroucením a jako příze se navíjí na cívku, posazenou na vřeteně se šlapacím pohonem. Princip je podobný jako u šlapacího šicího stroje. Má hnací kolo a dole šlapku, kterou kolo poháníme. Kolo je s cívkou spojené provazem svázaným do tvaru osmičky – jedna část pohání kolo, druhá cívku, na niž se natáčí rouno. Na cívce je umístěná podkova s háčky nebo hřebíčky, za něž postupně zachycujeme spřádanou nit, aby se na cívku natáčela pravidelně. Síla vlákna záleží na přadleně.

Předení 

Předení na kolovrátku představuje soukání z připraveného rouna, při němž se vlákna roztahují do požadované síly, současně se zkrucují a vzniklá příze se navíjí na cívku, nasazenou na nohou poháněném kolovrátku. V praxi to znamená, že levou rukou si připravujeme rouno do poměrně stejnoměrné síly vlákna, pravou rukou je stáčíme. Levou rukou přidržujeme i zbytek rouna, aby se celý chuchvalec nezatočil na cívku. Začátky nejsou lehké, ale chce to prostě cvik – zpravidla po třech hodinách jde i začínajícím přadlenám a přadlákům práce slušně od ruky. Stočenou přízi můžeme použít k tkaní na stavu a nebo tvorbě gobelínů. Kolovrátek, který jsme našli na půdě, většinou již není funkční těch, často jim něco chybí. Chybějící součástky lze samozřejmě nahradit, a také se objevili i novodobí výrobci kolovrátků (cena se pohybuje okolo 4000 Kč).

Skaní přízí

Když upředeme dvě klubíčka, musíme je seskat dohromady. Vlákna samotná jsou kroucená doprava, a kdybychom z nich chtěli něco uplést, pletenina bude nesouměrná, a proto se potáhne doprava. Neskaná příze je málo pevná a pletením by se roztáčela. Proto spojíme dvě vlákna z klubíček točením vřetene na druhou stranu – tak vytvoříme rovinu zákrutu. Tím, jak se dvě spojená vlákna rozmotávají, roztáčejí vřeteno a pevně se smotávají v jedno. Na principu smotávání vláken proti sobě se zpracovávají všechny nitě, příze, vlna apod. ruč