Pojmenování rostlin dávnými botaniky nás někdy mate. V následujícím textu nebude víno vínem a jahody nebudou jahodami. Půjde totiž o rybíz a angrešt. Toto drobné ovoce dřív bylo bezmála na každé zahrádce i mezi stromy v sadu. S tím, jak se změnila funkce zahrad z produkční na odpočinkovou, přítomnost rybízu a angreštu značně ukrátily bazény a rekreační trávníky. A pro sedláky pěstující ve velkém představují sice nevelké pěstební náklady, ale v podstatě moc práce za málo peněz. Přitom je toto drobné ovoce zdrojem zdraví a také chutí nejspíš nenahraditelných.

(2015) *** Bývávaly hrozny rybízu nebo kolečka angreštu něčím, co si člověk utrhl, když šel kolem, trochu se popíchal ostny a nebo měl prsty jako krvavé od sladkokyselé šťávy. Kapitolou samou o sobě byly rybízové koláče, sirupy a marmelády, jakož i angreštové kompoty nebo originální uplatnění „srstky“ v omáčkách k masu. Vrátí se do našich zahrad?

O svatého Jána vínu

Autor herbáře botanicus Petr Ondřej Matthioli a jeho překladatel Tadeáš Hájek z Hájku (více o nich píšeme ZDE) rybízu a angreštu věnovali pozornost jako bylinám velmi užitečným. O rybízu mimo jiné píší: Jest to malý stromek ratolestný, kůry počernalé, tenké a lepké. List má vonný a zelený jako brčál. Kvete měsíce máje květem bledé žlutosti skvícím se jakožto hvězdy. Zrnek má množství velikosti pepře jako nějaké hrozny, a když dozrají jsou červené a chuti kyselé. Nachází se dvojí, domácí a lesní. Domácího hojnost je netoliko v zahradě Jeho Milosti císařské… sadí se nejvíce při stezce, pro ochránění cest a plotů. Lesní při horách roste. A já jsem je nejprve spatřil na jednom vrchu nedaleko Prahy, který slove Dundalova díra, a mnozí tam na vopice chodívají. (Tato informace je pozoruhodná. Může „vrch“ být „díra“? A je „vopice“ synonymum pro staročeský mejdan? Těžko říct).

Botanicus Mathiolli coby medicus

Sbírají se ta zrnka v měsíci červen a červenec a dělá se z nich sirop užitečný. Šťávu je užitečné dávati proti palčivé zimnici, též také proti přílišné měkkosti břicha, hasí žízeň a nechutenství odjímá, trpkostí svou posiluje žaludek. Dává se krev chrchlajícím, kloktá se hrdlo proti zanícení, zuby viklavé ztvrzuje a dásně upevňuje. Někteří celé hrozníky do cukru dávají a užívají ke všem již jmenovaným potřebám…

Kde se vzal a co s ním

První vyobrazení rybízu známe z Mohučského herbáře z roku 1184. Rybíz původně snad z Persie ve čtrnáctém století pěstovali v evropských klášterech  jako léčivky, pro běžnou spotřebu až v patnáctém století v Anglii, Holandsku, Dánsku a v Pobaltí. V šestnáctém století se přidali Francouzi, Němci a Rakušané. Známá odrůda z těch časů je „Red Dutch“ čili červený holandský (zaznamenaný roku 1665). V osmnáctém století se pustili do křížení hlavně Italové. Škoda, že z našich zahrádek skoro vymizel. Tam máme bazény a krátce střižené trávníky. Piplat se s drobným ovocem se moc lidem nechce. Škoda. Největší oblibě se těšil a dodnes těší v Anglii. Vedle ovoce sbírají se pod odkvětu i jeho listy, které se suší nejlépe ve stínu (v troubě maximálně na čtyřicítku), případně se před sušením nechají zfermentovat jako lístky pravého čaje. Rybíz obsahuje vitamíny C, B a P, dále bioflavanoidy, karoten, draslík, třísloviny a pektiny, jsou močopudné a účinné proti kašli i podagře. Rybízový čaj je dobrý proti revmatu a průjmům, protože ovšem obsahují tříslovinu cymol, neměl by se užívat dlouhodobě. – O chorobách a škůdcích rybízu čtěte ZDE.

O chlupatých jahodách

O angreštu čili srstce anóbrž meruzalce nám shora zmínění pánové sdělují mimo jiné toto: Stromek je to malý, ratolesti trnovaté. Jest dvojí, domácí a lesní, a oboje roste u nás na mnoha místech. Jahodky jeho zelené u nás na trhu měsíce máje se prodávají. Jahodky nese ne pospolu jako v hroznech, ale porůznu a veliké jako zrna vinná, chlupaté, zvláště lesní jsou zajisté i tlustší i chlupatější… Když pak dozrávají, barvy a chuť proměňují, nebo zžloutnou a zesládnou. Užitečné jsou i těhotným ženám, vzbuzují chuť k jídlu a nechutenství zahánějí. Dávají se v jídle proti přílišným stolicemi a krví chrkání, proti toku semene i proti bílé nemoci ženské. Jsou velmi dobré také v čas morní… A že pěstování angreštu je i jinak užitečné dokládají tím, že …mohl by sobě také někdo těmito jahodkami vinici aneb zahradu vůkol ohradit, když porostou, učiní se z nich čistý hustý plot, že žádný dobytek tam nebude moci vjíti…

Angrešt nejen dobrý, ale hlavně zdravý

Kyseliny obsažené v angreštu jsou citronová, jablečná, vinná a šťavelová, provitamín A a vitamíny C, E a B. Obsahuje následující minerály: biotin, draslík, fluor, fosfor, hořčík, karoten, křemík, mangan, měď, vápník, zinek a železo. Zajímavé je, že vitamínové vlastnosti a chuť se zpracováním, konzervováním a kompotováním z angreštu neztrácí, naopak mražení se vůbec nedoporučuje. Je nízkokalorický, obsahuje hodně vlákniny, snižuje tlak, čistí střeva a podporuje růst vlasů. Čaj ze sušených listů pijí ženy před počátkem menstruace a také je dobrý při detoxikaci – ovšem nezralý může být i mírně jedovatý. – Bylo by nám potěšením, kdyby naše chvála angreštu vedlo k větší přízni pěstitelů. Pár rad jak na to je ZDE!

Co z rybízu? Sirup je klasika

Postup výroby rybízového sirupu je vlastně podobný, jako v případě šťávy z malin (ZDE) nebo borůvek (ZDE). Litr scezené a odčeřené rybízové šťávy zvolna zahříváme ve smaltovaném či nerez hrnci. V nádobě z varného skla si užijete i vizuální efekt, protože jiskřivá červeň rybízové šťávy za to stojí. Přisypeme kilo cukru a podle toho, jak rádi máme kyselé, přidáme lžičku až dvě kyseliny citronové. Necháme jen přejít varem, protože jinak se nám šťáva změní v rosol. Rybíz totiž obsahuje z drobného ovoce asi nejvíc pektinu.

Zavařenina nejen  na vánoční cukroví

Pokud chcete rybíz zpracovat na zavařeninu (je sladkokyselá a jedinečně se hodí k lepení vánočního lineckého pečiva), na kilo zralých plodů budete potřebovat šest set gramů cukru, nic víc, žádnou chemii. Jak už jsme totiž zmínili, rybíz sám výborně želíruje. Rybíz umeleme na strojku (lépe) nebo rozvaříme v trošce vody (ovšem za cenu ztráty trochy vitamínů) a propasírujeme přes cedník. Šťávu zahřejeme v rendlíku, po dávkách ocukrujeme, na mírném ohni táhneme na hranici varu deset minut a následně ji nalijeme do vypařených skleniček. Zatáhneme, obrátíme a necháme vychladnout, o zhoustnutí se postará pektin z rybízu sám. ZDE sdělujeme, jak na rybízový žahour se všemi vitamíny za studena.  (A ještě jeden tip: Zajímavou chuťovou a barevně sytější variantu získáte, když ve všech případech na tři díly červeného rybízů dáte čtvrtku černého.)