Pergoly a brány znali už staří Římané. Po dlouhé časy pergoly porostlé růžemi a vistáriemi zdobily příjezdové cesty k panským sídlům a velkým usedlostem. V dnešní podobě – kdy slouží jako odpočinkové terasy nebo přístřešky pro sezení v zahradách – je jejich historie poměrně mladá, nicméně rok od roku počet těchto konstrukcí u našich domů, chat a chalup narůstá. Zahradní brána je poměrně úzká konstrukce, sloužící jako opěra pro popínavé rostliny. A pergola není v podstatě  nic jiného, než více bran seřazených za sebou.

(2011) *** Pro zahradní stavby  brány a pergoly je, podobně jako u dalších opěr pro popínavé rostliny,  nejčastěji používaným stavebním materiálem dřevo. Stále častěji se objevuje i kov – ocelové trubky nebo profily, které mohou být potaženy plastem (např. u bran s plným nebo lomeným obloukem). Mezi další používané materiály patří tradičně cihly a kámen, kombinované se dřevem. Ty bývají součástmi zdí a jsou vhodné spíš k domům viktoriánského typu a do historických zahrad. Důležité je, aby materiál i vzhled stavby odpovídaly stylu domu. Nepostavíme orientální zdobenou pergolu u srubu! Mezi nejdůležitější předpoklady těchto staveb patří konstrukční pevnost a spolehlivé ukotvení do země nebo ke zdi domu. Pamatujme, že konstrukce nese velkou tíhu popínavých rostlin, anebo pokud ji zastřešíme, musí často odolávat silným náporům větru.

Ochranné nátěry

Stavební dřevo použité na brány a pergoly by mělo být jako všechny dřevěné exteriérové stavby hloubkově impregnované proti hnilobě a dřevokazům. Poté, co konstrukci dokončíme, bychom ji měli opatřit také vhodným povrchovým nátěrem. Kvalitní jsou například lazurovací laky.

Brány

Zahradní bránu můžeme považovat spíše než opěru pro rostliny za dekorační prvek. Je-li porostlá třeba kvetoucími růžemi, strhává na sebe všechnu pozornost. Bránu nejlépe postavíme u vchodu na pozemek nebo do části zahrady. V okrasných zahradách nemusí být vlastně ani průchozí a do jejího středu můžeme instalovat lavičku nebo třeba sochu. Bránou nechceme procházet v podřepu a nebo šejdrem. Stavíme ji proto tak velkou, aby byla pohodlně průchozí i poté, co bohatě oboroste popínavkami,  její výška by tedy neměla být pod dva metry a nejmenší šířka asi 120 cm.

Tvary bran

Vrchol brány může být plochý, zašpičatělý, kulatý nebo kýlový. Sloupky brány musí být pevně ukotveny do země, a to do hloubky nejméně (!) 50 cm. Boky bývají pokryty treláží pro snadné uchycení popínavých rostlin. Chceme-li si bránu postavit, pamatujme na to, že i u ní dřevo musí být chráněné impregnací a spoje zhotovené z nerezavějícího materiálu.

PERGOLY

* Klasická pergola – Hlavní trámy 10×10 cm jsou spojené příčnými trámky. Dřevěné sloupky, na nichž stojí, mají průřez nejméně 10×10 cm a vysoké jsou 200–210 cm. Jsou usazeny v kotvách buď zabetonovaných, nebo zasunutých do kovových bodců. Dřevo můžeme kombinovat s kovovými profily. Dříve mívaly klasické pergoly sloupy vyzděné nebo vystavěné z kamene a na ně se teprve umisťovaly silné dřevěné trámy. U rodinných domů se nejčastěji staví pergoly celodřevěné, kombinované s kovem nebo i celokovové. Jak už bylo řečeno,  v podstatě se jedná o několik za sebou seřazených bran, po nichž se pnou popínavky. V hobby marketech a zahradních centrech můžeme většinou nakoupit celé dílce, z nichž poměrně snadné postavíme různě dlouhé pergoly. Důležité je pevné zakotvení hlavních sloupků. Při stavbě používáme vodováhu, aby konstrukce byla pěkně rovná.

* Orientální pergola – Hlavní trámy jsou opět spojeny příčnými trámky, rozdílem je, že jsou zkosené. Dřevěné sloupky s průřezem nejméně 10×10 cm nebo kovové profily mají výšku 200–210 cm a v zemi jsou ukotvené 60 cm (nejlépe v kovovém bodáku). Orientální pergola se liší od klasické tím, že má zešikmené konce příčných trámků (v originálu je to vzhůru zakřivený tvar) a ty navíc zapadají do výřezů v hlavních trámech.

* Rustikální pergola – Hlavní trámy, většinou z kulatiny, jsou spojené příčnými trámky. Kulaté sloupky z kaštanového, modřínového či jiného dřeva jsou vysoké 200–210 cm a navíc mají výztuhy – trámky v tvaru obráceného písmene V, anebo jsou zpevněny v horní části. Spodní části kůlů jsou kotveny v betonu do hloubky asi 60 cm. Rustikální pergola se vyznačuje nižší pevností než ostatní typy, proto je vhodné zpevnit ji šikmými výztuhami. Jednotlivé díly spojujeme nejen pozinkovanými hřebíky, ale i vodě odolným lepidlem.

* Pergola opřená o zeď – Hlavní trám 10×5 cm je připojen konzolami k hlavnímu sloupku. Příčné trámky s průřezem 15×5 cm jsou kotveny do zdi kovovými připojovacími závěsy. Dřevěné sloupky s průřezem nejméně 10×10 cm jsou ve spodní části zabetonovány nebo nasazeny na kovové bodce. Pokud pergolu spojujeme s budovou, můžeme ji využít k vytvoření sezonní jídelny nebo odpočinkového koutu, a to nejlépe, umístíme-li ji nad terasou. Tím, že ji opřeme o zeď, zajistíme její pevnost. Připevníme ji kovovými závěsy nebo konce příčných trámků připojíme k vodorovné dřevěné desce, kterou přišroubujeme ke zdi.

Zastřešení pergol

Pergoly můžeme zastřešit a proměnit je tak v zahradní besídky, a to například polykarbonátovými deskami, které mohou být plné nebo komůrkové (vyrábějí se až v délce 6 m). Nejnovější řešení při zastřešování pergol jsou desky trapézové, které mají nízkou hmotnost, vysokou průsvitnost a světelnou prostupnost, UV filtr, odolnost vůči povětrnostním vlivům a stárnutí a snadno se montují. Vyrábějí se v odstínech čirá, matná nebo bronz. Sklon střechy u tohoto typu zastřešení musí být minimálně 8 stupňů. Další možností, čím zastřešit pergolu, jsou asfaltové šindele v odstínech hnědý, červený, černý nebo zelený – v tomto případě však musí mít střecha sklon nejméně 15 stupňů.