Hloubání nad nesmrtelností chroustů je synonymem k vcelku neplodnému obíráním se nicotnostmi na úkor řešení reálných problémů. Někdy jsou jako takoví badatelé označováni i zasnění zevlouni tlukoucí lelky. Pravdou však je, že masové objevování se a opětné mizení chroustí populace podmíněné divným životním cyklem těchto nemotorných brouků příčinu k úvahám o jejich nesmrtelnosti zavdává (jak zmiňují kroniky) již od středověku. Chrousti se zpravidla objevují v květnu.

(2018) *** Chrousti se zjeví, pobudou s námi zhruba měsíc, a zmizí. V tom čase stačí ožrat duby a buky, které mají nejraději, ale protože nejsou vybíraví klidně se pustí i do listí ovocných stromů. Je-li jich hodně, předvedou jak v praxi vypadá obsah zlověstného českého slova holožír. K chuti se mají v podvečer a pobyt v aleji, kterou se rozhodli dát si k večeři může být pro bzukot a chroupání zajímavým a ojedinělým akustickým zážitkem. Na opakování si budeme muset počkat čtyři roky. Ačkoliv kdo ví? Životní cyklus chrousta na jihu Moravy, v Německu a ve Francii je pouze tříletý, zatímco u Baltu nebo v Dánsku vylétá co pět let. Tak to alespoň platilo. Jenže globální oteplování je trochu upocený fakt – ať už je zapřičinilo cokoliv.

Načasované proměny

Samičky třícentimetrového brouka nízko nad zemí hledají suchá a spíše holá místa, kde by se mohly zavrtat asi píď do země a snést asi šedesát vajíček, a to po deseti až třiceti kusech. Z nich se po měsíci vykulí bílé ponravy. V prvním roce se budou živit humusem v půdě, ale na druhý a třetí rok se pustí velmi žravě do kořínků a to jsou škody největší, protože rostliny i mladé stromky třeba v lesnických školkách prostě uhynou. V srpnu ve třetím roce se larva zakuklí a vyprodukuje nového brouka. Ten ještě přes zimu zůstane v zemi a nám začne bzučet kolem uší opět v máji.

Něco na tom chroustu je

Zajímavé je sledovat chroustí předletovou přípravy: než s bzučivým hřmotem těžkopádný brouk odstartuje, vzepře se pevně na nohách a začne si rytmickým houpáním pumpovat do těla vzduch, chvíli tak trvá, než je schopen rozevřít krovky a uvést do chodu spodní křídla. Startuje skoro jako vrtulník přičemž jeho let je i podobně hlučný. O brouka jsme málem přišli, když velekněží náboženství o samospasitelnosti chemie začali krajinu nasycovat DDT a jinými prostředky proti škůdcům, které však hubily prakticky vše. Nejméně jedna generace se s chroustem prakticky v dětství nesetkala a na vzpomínky té starší o májovém sběru chroustů (předcházející mediálně známějšímu sběru mandelinek) nahlíží jako na bajky popletených dědů. Ale co bylo, bylo – chrousti se sbírali do zavařovacích sklenic a pak hromadně upalovali v ohni.

Nechte brouka žít

Do magie a čarodějnických praktik chroust obecný či maďalový (Melolontha vulgarit a M. hippocastani) překvapivě pronikl jen okrajově. Ve snářích obecně znamená nějakou mrzutost, konkrétně ztrátu dobrého přítele, nebo, což je logické, návštěvu známého, kterého zrovna nemusíte. A jaké jsou s ním spojené pověry? Když na vás nečekaně spadne ze stromu, můžete se nanejvýš leknout, protože v takové chvíli jsou skutečně hnusní. A vrčení soumrakem letícího chrousta na malé holčičky působí strašidelně. Od takového skličujícího pocitu není daleko k příběhům o chroustech, zaplétajících se do dívčích vlasů a k děs uvolňujícímu osvobozujícímu jekotu, jakoby je snad chrousti žrali.

Chrousti s mákem

Ale opak jest pravdou. Ač to nezní lákavě, nikoliv chrousti lidi, ale lidé „žerou“ chrousty. A to nejen z důvodů velkého obsahu bílkovin, ale prostě proto, že jim chutnají. A nebo i na tomto nepůvabném hmyzu Francouzi dávají na odiv svou schopnost udělat delikatesu prakticky z čehokoliv? Z jejich předpisu na polévku je patrné, jaký podíl na její chuti má vedle libry (necelé půl kilo) brouků i hrouda másla a slepice, jež poskytla vývar, a tele, z něhož pocházejí játra… Receptů na chrousta v kuchyni je víc, ale protože ctíme zásadu, že Naše hobby píše pouze o tom, co samo vyzkoušelo a taky ochutnalo, musíme přiznat, že ač o chrousty zřejmě letos nebude nouze, srdnatost k přípravě a konzumaci zatím postrádáme…