To není nějaký dávný předchůdce hippies, i když vousáč tak trochu opravdu vypadá. I tak postava „kytičkáře“, za jehož zády se plíží indián s mačetou, působí na pražském Karlově náměstí poněkud nepatřičně. Kdo to je a co tu pohledává? Sochaři Zoula a Vosmík tak zpodobnili jednoho z nejvýznamnějších hledačů orchidejí Benedikta Roezla. Lovec orchidejí, kterého si často přivlastňují Němci, byl  Čech jako poleno. Objevil více než osm set druhů orchidejí. Latinské označení rostlin „Roezlii“ najdeme dokonce ve dvou stech osmdesáti devíti případech. A tohle jméno znají i četní kaktusáři. O tom, jakou váhu má, svědčí i to, že na jeho počest byla pojmenována rostlina stará bezmála jako náš svět – cykas Zamia roezli  (o cykasu, který můžeme pěstovat doma, více ZDE).

(2012) *** Květiny měl Benedikt Roezel zřejmě v krvi, protože 13. srpna 1824 se v Horoměřicích u Prahy narodil jako nejstarší z celkem sedmi dětí zahradníkovi strahovských premonstrátů a matce také pocházející ze zahradnického rodu.

Rozhodně nebyl zvyklý ležet na peci

Když bylo klukovi pět, rodina se přestěhovala do dalších klášterních zahrad v Pátku u Loun. Chvíli zde Benedikt chodil do školy a když mu bylo dvanáct, začal se učit u tehdy vyhlášeného zahradnického mistra Jošta na děčínském panství hraběte Thun–Hohensteina. Zde se seznamoval s tajemstvími botaniky do roku 1840, kdy změnil zaměstnavatele a přešel do služeb hraběte Pawlikowského. Jeho zahrady v městě Medyka v Haliči byly v té době největší v Evropě a spravoval je další Čech – Josef Blažek. I tato štace trvala tři roky. Následovala Vídeň a služba u barona von Hügela – mimo jiné botanika a cestovatele, pak zahrady zámku v Telči a nakonec cizina.

Osudové setkání

Poté, co se mu podařilo získat od rakouských vojenských pánů „modrou knížku“ (jak se to stoosmdesát centimetrů urostlému silákovi povedlo, můžeme dnes jen těžko říct) a mohl vycestovat, začal od píky u proslulého Louise van Houttena v belgickém Gentu. Spravoval zde pět let padesát skleníků, mimo jiné i s orchidejemi. Zrodila se snad zde osudová vášeň, díky které se z něj stal lovec orchidejí? Další štací nepokojného Roezla byla Riga, pak následoval návrat do Belgie, kde se van Houttenův podnik královským dekretem změnil na státní zahradnickou školou, v níž čtyřiadvacetiletý Roezl zastával místo zástupce ředitele a vrchního zahradníka.

Geniální samouk

Roezlovo „úřední“ vzdělání bylo hanebné. Vychodil ledva dvě třídy obecné školy ještě v Pátku nad Ohří. Během svého života zvládl slovem a v řadě případů i písmem vedle češtiny řadu jazyků. Jmenujme němčinu, polštinu, ruštinu, francouzštinu, holandštinu, angličtinu a španělštinu. Později se domluvil také řadou indiánských nářečí. Velmi brzy mu ale začala být Evropa malá – a hlavně zde nerostly orchideje, jejichž poznání Benedikt naprosto propadl.

Za velkou vodou je Amerika

Roku 1854 se vydal na plachetnici do Nového Orleansu a odsud do Mexika. Z Evropy vezl různé sazenice, ale cestu prý přežila jen jedna – asijská ramie, kterou chtěl vyzkoušet v amerických podmínkách. Z vláken této až pěti metrů dorůstající vzdálené příbuzné naší kopřivy lze totiž tkát pevné textilie jako ze lnu či konopí. V Mexiku začal sbírat místní rostliny a posílal je do Gentu, nicméně obživu mu dávaly podivné profese – otevřel si hospodu, řídil chod přístavu, pracoval jako celník. Během mexické revoluce prý velel přístavní posádce bránící Francouzům ve vylodění. Jedna z legend, které výjimečné osobnosti provázejí, tvrdí, že se zde pokusil založit českou kolonii. Měl i školku ovocných stromků a plantáž, na které pěstoval třtinu, kávu, tabák a také experimentoval s ramií.

Jedna ruka netleská