Ještě že v zimě mouchy spí! Za těch pět měsíců, kdy nás bzukotem obtěžují, by v ideálních podmínkách z jedné mouchy mohlo vzniknout sedm miliard jedinců. Matematicky to tak vychází a bylo by to strašné, kdyby… kdyby totiž nepřiletěl ptáček, nejspíš žádný velký pěvec a vcelku ani parádník, tvor, kterého vnímáme jedině, když nám něco upustí na kabát, a kdyby to cvrlikavé nic mouchu nesežralo. V tomto smyslu je to brkoun – zachránce. Záplavu hmyzu ptáci úspěšně tlumí, ale v zimě, když zebe a mouchy spí, mají i ptáčci hlad. Sypte ptáčkům! Neměli bychom na ně určitě zapomínat.Naplňte jim krmítko!
(2011) *** Samozřejmě, že ne všichni ptáci loví mouchy, ale za to, že nás hmyz obrazně řečeno blanitými křídly neutluče, jistě vděčíme i úžasné ptačí žravosti. Hmyz ptáci konzumují v různých vývojových stádiích – jako vajíčka, kukly, larvy i dospělý. Vědci dokázali spočítat, jak se může rozmnožit jediná moucha, sečetli ale také, co dokáží sýkorky. Šest v zajetí chovaných ptáků spořádalo denně osmdesát moučných červů a 1500 vajíček motýlů. Ve volné přírodě, kde ptáci mají větší energetickou spotřebu, je to ještě víc. Menší ptáci spořádají asi třetinu své tělesné váhy, brhlík čtyřicet pět procent, sýkorka králíček dokonce sedmdesát. A to mívají nejméně dvakrát do roka věčně hladová mláďata. Při výzkumu párku koňader s devíti mláďaty přilétali rodiče k hnízdu s krmením osm set osmkrát. Každé dva až tři dny písklata zdvojnásobila svou hmotnost. Suma sumárum pár sýkor s rodinou spořádá za rok tři čtvrtě metráku hmyzu!
Krmit anebo ne
Krmení ptáků v zimě podle některých ochránců přírody není tak jednoznačně chvályhodné, jak by nám srdce říkalo. Pokud k němu vedeme děti a klademe tak přirozený základ jejich ekologického myšlení a chování, něco dobrého na tom ale jistě bude. Jenže prý ptáky krmíme i v době, kdy to nepotřebují, a protože na všem dobrém dovedou ekologičtí fundamentalisté najít něco špatného, je prý také moc zlé, když se u krmítek shromažďuje velkého množství ptáků, což může mezi nimi vést k šíření nemocí. Aby je tak husa (ostatně taky pták) za ty řeči kopla! Každá horlivost je horší, než fašismus…, a my si just uděláme krmítko a těm mžourajícím načepýřeným kuličkám pomůžeme.
Jak ptáčkům neškodit
Nicméně je radno, abychom se při krmení vyvarovali chyb a drželi se následujících zásad:
Místo, kam krmítko umístíme, musí být co nejlépe chráněno před rozmary počasí. A rozum dá, že by mělo být těžko dostupné kočkám.- Krmíme jen tehdy, když ptáci nemohou v přírodě nic k obživě sami najít: když je sníh a led, nebo když jsou tak vysoké mrazy, že je půda zmrzlá.
- Krmítka musíme udržovat stále čistá – to znamená, že zbytky jídla musíme pravidelně odstraňovat. Jakmile bychom našli mrtvé ptáky, byl by to signál možného přenosu nákazy. Okamžitě bychom měli s krmením skončit.
Sypeme raději méně, ale častěji, protože krmení vlhne a kazí se.- Pokud nemáme vlastní zrní, koupíme ve specializovaném obchodě mák, slunečnici, len nebo ovesné vločky, ale například kosové si rádi dají jablka a bobuloviny.
- Na krmítka nepatří drobečky ze starých koláčů, buchet či chleba, tedy věcí obsahujících kvasnice. A přímo vražedné je dávat do krmítek slané brambory, špek či zbytky salámu – ty vyvolávají velkou ptačí žízeň v době, kdy i louže bývají zamrzlé.
Palác, domek nebo přístřešek?
Záleží na tom, jak jsme zdatní, ptákům je nejspíš jedno, je-li štít vyřezávaný a krmítko roubené jako dům ruských bojarů anebo připomíná spíš starou salaš z klacků. Účelem je poskytnout ptákům chráněné místo pro potravu, kterou jim poskytneme. Ostatní je o naší šikovnosti, vkusu a možná i trochu marnivosti. Postavíme prostě domeček bez stěn zpravidla umístěný na kůlu tak, aby k němu měli ptáčci ze všech stran volný přílet. Umístěna by krmítka mělo být asi půl druhého metru nad zemí a nejméně tak daleko by měla stát i od stromů, keřů či zdí, které je kryjí před silným větrem. Pokud kůl bude chránit plastová nebo kovová trubka, hodně tím naštveme kočky, které při šplhání ke krmítku nebudou moct uplatnit drápky, a zůstanou raději pěkně na zemi. Po hladkém se ostatně špatně leze i myším.
Stačí nám pilka, vrtačka, šroubky nebo lepidlo
Na základovou desku čili podlahu krmítka použijeme čtvercovou překližku o straně třicet centimetrů. Čtyři sloupky z hranolků či lišt o průměru dva krát dva centimetry ponesou dva štíty, na něž nakonec upevníme střechu. Sloupky by měly být dlouhé patnáct centimetrů, štít ve vrcholu vysoký deset. Nejprve slepíme sloupky se štíty a ty pak lepidlem (osvědčil se starý dobrý Herkules), šroubky a v případě, že základovou desku tvoří silnější deska, spojíme sloupky s podlahou na kolíčky. Z vnitřní strany sloupků přilepíme nízkou lištu, kterou vymezíme prostor pro krmení. Jednu stranu vynecháme, aby bylo možné krmítko občas uklidit, vymést z něj zbytky zvlhlého krmiva. Střechu můžeme udělat hladkou z jednoho kusu nebo z přes sebe překládaných latěk. Jsou ovšem i jednoduchá krmítka s šikmou pultovou střechou. Zajímavé je hladkou stanovou střechu polepit vylisovanými podzimními listy a silně přelakovat, ostatně matným bezbarvým lakem nebo lazurou ochráníme krmítko před povětrnostními vlivy nejlépe. Módní šmoulí barvy vypadají na předmětech umístěných v přírodě divně a ptáci se jich nejspíš také bojí (a my se jim v tomto ohledu vůbec nedivíme).
Nebo jinak
Pokud se však necítíme silní ani v nejobyčejnější „tesařině“, můžeme pěvcům bez velkých měření připravit funkční a nikoliv přímo ohavné krmítko z láhve. A také jsme našli jednoduché krmítko ze špalku (ZDE).