Jarní svátky – především rovnodennost a Velikonoce – přinášejí spoustu původem velmi starobylých zvyků. Jestliže se dnes stalo časté přijímání „dobré“ energie z objímání rašících stromů vězte, že dřív tomu bylo i naopak. V předjaří se naši předkové tulili k osikám, aby nově se rozproudivší míza odebrala z jejich těl všechno „zlé“ co se v nich během dlouhé zimy nastřádalo. Velikonoční kouzla jsou zde! A zvyk zřejmě míchá pohanské vzývání stromů v posvátných hájích s ranou křesťanskou tradicí. Jak jinak vysvětlit, že se zrádný Kristův učedník zrzavý Jidáš se oběsil na osice?

(2016) *** Pestrá směs kmenů starých Slovanů se v magických úkonech od sebe příliš nelišila a podle všeho se nerůznila ani od dalších pranárodů, v našem případě především Keltů a Germánů – jen bohové a občas jejich proplétající se kompetence se jmenovali jinak. Indoevropský základ slovanských mýtů je zřejmý, i když se zachoval sotva ve zlomcích. Nejvíc o nich víme z vůči pohanským bludům nepřátelsky zaujatých křesťanských kronikářů a z toho, co se otisklo do dávných zvyků a folkloru. Některé tyto pověry jsou rozhodně zajímavé.

Jak se chránit před Zlem

Vedle úrazů bylo příčinou velkého množství potíží našich praotců uřknutí. K tomu se bylo možné dostat vědomě – prostřednictvím dotyku, pohledem, popliváním, fouknutím, pohybem ruky a pomocí nejrůznějších bylin, nebo nevědomě, a to pak potíže nebo nemoc začaly bez zjevné příčiny. Před uřknutím částečně chránily nejrůznější talismany a také ptačí peří, především kohoutí. Zlo šlo ovšem spoutat, uzavřít například do uzlu, zpravidla červeného. Obdobným vězením pro Zlo je věnec, kterým se chránila hlava. Náležitou ochranu vyžadoval i dobytek a proto věnce z kouzelného býlí se věšely kravám na rohy, na okna proti bouřce, nade dveře proti zlodějům, a zazdívaly se do základů chýše. To je původ i velikonočních dekoračních věnců, o nichž píšeme ZDE. Pás nebo řetěz zamykaly objekty, kolem nichž byly ovázány. Ostatně všechny společné rituály probíhaly v ochranném magickém kruhu.

Na návštěvě u šamana

Léčitelé používali dobré znalostí přírodních sil bylin a kořínků, kterou doplňovali magickými úkony využívajícími všemožné dobré duchy a zahánějící strašidla. Ale starost o děti nebyla podle všeho příliš rozvinutá, protože slabí jedinci představovali pro budoucnost rodu spíš přítěž. Pokud nemoc přicházela jako trest, byla pochopitelná, ale pokusit se bohy usmířit bylo možné. Nejčastěji byla choroba důsledkem uřknutí. Místo našeho dýchání z úst do úst šaman z nemocného uřknutí vysál a vyplivl. Nebo dítě protáhl nějakou obručí, magickým otvorem nebo třeba spletí kořenů. Snad to mělo symbolizovat jakési znovuzrození. Jinak se nemoc – Zlo (a dokonce i Smrt) zaháněly křikem, troubením na tuří roh, zvoněním či bubnováním. A prý i útočnými pohyby nože, sekery nebo kyje – taková stínohra na ohněm ozářené stěně chýše musela působit fantasticky. V lehčí formě stačila na vyhánění nemoci jakási pomlázka ze spletených vrbových prutů – místo aspirinu léčil totiž nářez.

A teď něco o vejcích

Vajíčko – zárodek všeho, nový život. Tvar, který nemá začátek ani konec, v obyčejném ukryté neobyčejné tajemství… Naše hobby o zdobení velikonočních vajec píše mimo jiné ZDE. Pohanští kouzelníci dávných Slovanů přenášeli magickou sílu z vejce válením. V praxi to znamená koulet vejce po těle nemocného nebo po hřbetu dobytčete na první jarní pastvě. Zvířatům po zimě na kost vyhublým mělo vajíčko předat svou oblost, u nemocných odejmout příčinu potíží, dostat ji dovnitř vejce a to pak rituálně rozbít o kámen. Vejce se rozbíjela i po pohřebních obřadech na mohylovém hrobě, mrtví prý pak spali klidně a nestrašili. Zajímavá symbolika byla i v léčbě ženské neplodnosti. Vejce šaman nejdřív válel po probouzející se půdě a pak po lůnu zaříkané ženy, aby tak životodárná síla země přešla na ni (neplodnou ženu bylo také v létě možné za dalších magických úkonů obsypat zrním)

Ještě další praktiky

Rozšířená byla i představa, že třeba sílu, chytrost nebo vytrvalost lze získat pozřením zvířete o příslušných vlastnostech. Přejdou na nás v některých případech i jeho zaříkáváním a následným překročením nebo kroužením kolem něj (ale pozor – kouzlo se ruší kroužením pozpátku!). Podobně je tomu se zablokováním nebo odblokováním nějakých lidských vlastností a to otevíráním či zavíráním vypreparované vlčí čelisti. Když ji nemáte, možná vystačíte se zavazováním a rozvazováním uzlu. Podobně jako shora zmíněnými vejci šlo překonat zlou věštbu, nemoc či uřknutí zlomením šamanovy nebo později veleknězovy hole, případně rozbitím hrnce. Hojně se používaly magické panenky, tedy probodávání a pálení figurek z vosku, těsta či ze slámy, a odevzdání ohni částí oděvu, vlasů anebo nehtů nepřítele. Naopak dobrá přání bylo možné posílat po větru v podobě pírek, ale i nad hlavu vyhozené hrsti prachu. Pokud to chcete s kouzly našich praotců zkusit, mějte prosím na paměti, že pro všechny obřady je obzvlášť příznivým místem nějaké rozcestí…