Šípky, hložím a trnkami vylepšovali ochranu svých hradišť i hospodářských dvorů naši předkové. Akátové houštiny neměli, protože trnovník akát (Robinia acacia – více ZDE) u nás tenkrát nerostl. Přivezli ho až mnohem později dobyvatelé Ameriky. Medonosný výtvarně zajímavý exot zdobil nejdřív panská sídla a okouzloval křivými větvemi, borkou, tvarem převislých hroznů květů a jejich vůní. Pak ho začali používat jako rychle rostoucí stromořadí a nakonec k zalesňování holin. Ujímá se totiž velmi dobře i tam, kam se jiným stromům moc nechce. A nemusíte ho tam ani vysazovat, vleze tam sám a co chytne, nepustí.

(2014) *** Lidová medicína čerstvou kůrou a větvičkami léčí překyselení žaludku, květ využívají farmaceuti, tvrdé dřevo dobře vzdoruje vlhkosti, takže se úspěšně používá na zahradní nábytek, čluny, nebo ploty. Akát se také hodí jako topivo a zvlášť dobře k uzení (ZDE).

Radost včelařů

Naši předkové akát šířili cíleně, především v osmnáctém a devatenáctém století. Dnes, kdy byl akát zařazen mezi invazní dřeviny a v řadě lokalit mu vyhlásili boj, mají největší starost o jeho budoucnost včelaři. Milovníci medu s nimi určitě souhlasí, protože právě akátový med, světlý a podivuhodně aromatický, i po stránce složení patří k nejkvalitnějším medům. Když pomineme mlsaly, představoval by jeho konec i ze zdravotního hlediska žalostnou ztrátu.

Tak v čem je problém?

V tom, že pro své okolí je tenhle pěkný trnovník jedovatý. Toxické látky vylučují jeho kořeny, takže kromě černého bezu, kopřivy a vlaštovičníku pod ním prakticky nic neroste. Snad jen Urbanův hřib Boletus arcanus, který není, ale ten z logických důvodů jeho ničemnou pověst nevytrhne. Jedovaté na dřevině vlastně nejsou jen květy. Dají se tudíž smažit v těstíčku (recept je ZDE). Nejhorší ale je, že od roku 1601, kdy byl do Evropy dovezen, se šíří lavinovitě a ze stanovišť nemilosrdně vytlačuje naše původní druhy.

Schizofrenní situace

Zatímco jedni ochránci přírody by se k stromům přivazovali řetězy, jen aby je nebylo možné vytěžit, jiní ochránci, tentokrát před trnitým domestikovaným cizincem, by akátové háje prostě vymýtili. Cílené vysazování akátu je u nás už zakázané. Jen v našem hlavním městě Praze boj s ním ročně přijde asi na půl druhého milionu korun. V EU spočítali, že škoda způsobená všemi rostlinnými a živočišnými invazními druhy představuje ročně minimálně dvanáct miliard euro. Ovšem setrvalý hospodářský význam této rozporuplné dřeviny napovídá, že než zbavit se akátu zcela, bylo by lepší zdomácnělého cizince pana Agáta jen držet na uzdě. Nicméně…

Je třeba zabít Agáta

Co tedy s obtížným cizincem na zahrádce, s nechtěným vetřelcem na pozemku? Zbavit se akátu – někdy to prostě jinak nejde. A udělat to přitom tak, abychom si jím vzhledem k jeho úžasné životnosti nezaplevelili mnohem větší plochu, než na jaké rostl původně. Existuje na to několik způsobů. Protože pokud se ho pokusíte zbavit jednoduchým vykácením, příští rok bude na místě pár odvezených kmenů neproniknutelná houšť, která vám doslova i obrazně přeroste přes hlavu. A ty trny, brrr!

Užitečná chemie

Relativně rychlé je přes to kácení, kterým se zbavíme zdroje semen. Pak ale nasadíme totální herbicid, kterým potlačíme akátové výmladky a ostatní dřeviny pak už akát předběhnou.  Zastíněné budou jen živořit. Kácet budeme nejlépe v plné vegetaci na konci léta, protože kořeny z herbicidem natřeného pařezu natáhnou jed, který proto ředíme jen slabě. Méně účinný by herbicid byl zjara a logicky zcela neúčinný na podzim a v zimě. Kácíme nízko nad zemí a řeznou plochu natřeme prostředkem. Většina z nich je transparentní, proto přidáme nějaké třeba potravinářské barvivo, abychom mněli kontrolu (i při opakovaném natírání) že jsme žádný pařez nevynechali.

Pařez v pytli

Při kácení musíme počítat s tím, že v kořenech zůstalo velké množství zásobních látek a tak nejspíš několik let budeme muset bojovat s výmladky. V červnu nebo červenci můžeme zkusit jít na to jinak. Necháme asi metrový pahýl a navlečeme na něj černý plastový pytel (třeba na odpadky), který dole pevně zavážeme. Nové výhony se v něm udusí a kořenový systém se vysílí. Na zahradě to vypadá hrozně, ale je to velmi účinné. Druhý rok sundáte igelit a pahýly odstraníte.

Kroužkované akáty

Jiný způsob jak se zbavit akátu představuje odříznutí kůry kolem dokola kmene až do dřeva asi na dva centimetry. Nebo asi dvacet centimetrů široký pás „ubobrujte“ sekerou či mačetou. Němci akáty v prvním roce okroužkují jen částečně, v druhém řez po obvodu dokončí a v třetím roce suchý strom porazí.

Pasáčci na polonině

Četné holiny, které se naši předci rozhodli zalesnit akátem, byly v minulosti skoro až na skálu zbaveny vegetace především nadměrnou pastvou. I dnes nám s odstraněním výmladků a nízkých porostů akátu – což je zdlouhavá a nekonečná práce, navíc s protivnými trny – nejlépe pomohou mlsné kozy a naučit se na akát dají často i ovce, které ho jinak zrovna nemusí. Obecní pasáci, často považovaní za nesvéprávné, věděli svoje. A my jen koukáme, s jak vysokou účinností čtyřnohé ekologické sekačky pracují. A ještě plochu pohnojí…