Už od školní kuchyně se dělíme na milovníky koprové omáčky a ty, kteří by ji dobrovolně nepozřeli ani lžičku (pozoruhodné ovšem je, že často jsou titíž zároveň milovníky nakládaných okurek, které jsou bez kopru přece jen poněkud divné). V lidové kuchyni se kopru někde říká také šír, Řekové ho nazývali anethon, což by se snad dalo přeložit jako „rychle rostoucí“ a podle toho se Kopr vonný botanicky jmenuje Anethum graveolens. 

Autor našeho herbáře Matthioli si ho velmi cení, protože „proutí má ratolestné, list drobný, květ žlutý. Mocí svou otevírá zacpání.“ A hned radí, co dál s ním: „Proti fíku v zadku vezmi semeno tohoto kopru, učiň z něj popel a zasejpej jim. Proti neštovicím v zadku semena kopru a kopřivy rovný díl, učiň s medem flastr a přikládej.“ Jak tedy patrno, nejen v kuchyni, ale i v lidové medicíně má kopr zcela pevné místo (a to nejen na konci našich zad, jak seznáme dále).

Ochránce před neštěstím a strašidly

Na pohled nijak půvabná rostlina k nám přes Středomoří přišla z Orientu. Přivlastnily si ji ovšem i kuchyně ze zemí s podnebím hodně od místa původu odlišným, především ve Skandinávii, kde ho hojně přidávají k rybičkám. Ostatně už Keltové ho dávkovali z magických důvodů novomanželům do poháru pro svatební přípitek a v kadidlech měl posilovat druidovo soustředění na obřady. Olejem aromatizovaným koprem se dokonce chránily oltáře, talismany a v domácnostech jím natírali na ochranu před zlými duchy veřeje oken a dveří – jak mazání v tomto směru fungovalo se dnes už nedovíme, jisté ale je, že se pak zavíraly tiše a bez vrzání. Semena kopru ve váčku pod polštářem prý nebývale zbystří spáčův rozum (vyzkoušeli jsme bez efektu, asi něco špatného bylo s váčkem). A ještě jedna vyčtená pověra: stejný pytlík zavěšený na krku prý chrání proti pověrám!

Už u nás zůstane

 Jednoletý kopr dorůstá výšky okolo metru. Rýhovaný pevný stonek se příliš nevětví. Listy jsou nevýrazné, čárkovité a jemné. Žlutozelené okolíky květů nejsou nápadné. Rostlina lehko zplaní, protože semena kopru i v našich podmínkách dobře přezimují. Půdy má rád propustné, střední a spíš lehčí. Pěstujeme ho ho na slunce, protože ten, co roste ve stínu, moc nevoní. V dubnu poměrně hustě vysejeme na odplevelený záhon na vzdálenost 5-10 cm. Se škůdci a chorobami si poradí sám, na záhonu se vysemení a zůstane i v dalších letech. Kopr sklízíme po celou vegetaci: od 15 cm vysoké rostliny už slouží v kuchyni začátkem června. Sklízíme jen určitou část rostlin nebo vyjednocujeme hustější řádky. Již kvetoucí rostliny řežeme od druhé poloviny léta do počátku podzimu asi 20 cm nad zemí. Pokud jsme nestihli kopr vysít zjara, můžeme to učinit v srpnu, jedné sklizně voňavé bylinky se ještě dočkáme.

Provoní kuchyni

Kopr je zcela nepostradatelnou složku sladkokyselých nálevů při nakládání okurek nebo dalších druhů zelenin. Mladé rostliny přidáváme do  míchaných zeleninových salátů a do omáček. O té smetanové ke knedlíku a vařenému hovězímu už byla řeč – kolik strávníků, tolik chutí, každému jeho. A takové nové brambory s máslem, tvarohem a koprem? Je snad nějaké jídlo prostší a luxusnější zároveň?

Zelená lékárna

Kopr obsahuje vitamín C, silici, éterické oleje, kumarín, flavonoidy, třísloviny a slizy, což všechno v souhrnu podporuje trávení. Při neslaných dietách činí chuť jídla přece jen poněkud snesitelnější.

 Zahrádka za oknem

Na balkoně, terase a nebo v truhlíku za oknem s koprem neuspějeme. Uchovat ovšem kopr ze zahradní sklizně můžeme několika způsoby: nejjednodušší a zároveň nejvhodnější je sklizeň mladých výhonků, které ve vodě omyjeme, necháme okapat, nařežeme na drobné kousky a uložíme v mrazničce. Dobrý způsob je zamrazit ho ve formičkách na led s trochou vody – tak si kopr zachová světlou barvu i svou neskutečnou vůni.  Sušit můžeme okolíky s květy, a to do teploty čtyřicet stupňů. Voňavý jako by byl čerstvě utržený za oknem nám zůstane, když mladé části nebo květní výhony naložíme do dobrého oleje a ten používáme tam, kam v době dostatku přidáváme kopr jemně posekaný.