Pro zručného písaře růžových limonád nebo šikovného producenta slzavých filmových story byl by příběh naší legendární automobilové závodnice Elišky Junkové požehnáním. Chudá holka z rodiny truhláře a bohatý bankéř, oslnivá, ale krátká mezinárodní kariéra za volantem bugatek, velká láska, velká tragedie – co si jen víc přát. Přes toto všechno se vyprávění pro svou opravdovost podobným zjednodušením vzpírá a přerůstá v zprávu o síle vůle jedné drobné ženy.

Ta, kterou známe jako Elišku Junkovou, se narodila jako Alžběta Pospíšilová roku 1900 v Olomouci. Jméno si změnila po svatbě s Čeňkem Junkem (křtěným jako Vincenc). Později připojila k přijatému jménu ještě příjmení druhého manžela – Khásová. Zemřela roku 1994 v Praze.

Příběh jako z romantického filmu

Měla sedm sourozenců. V šestnácti začala pracovat v olomoucké pobočce pražské banky. Její šéf Junek ji pak zařadil do týmu, s nímž se přesídlil do Brna. Tam Alžběta po práci studovala jazyky a navštěvovala hudební školu (prý byla žákyní Leoše Janáčka). Junka pak následovala do Prahy. V Paříži se zdokonalovala ve francouzštině. Tajně se zapsala do autoškoly a získala „vůdčí list“.  S Junkem se vzali roku 1922 a automobilových soutěží se zúčastňovala zprvu jako manželův spolujezdec.

Nejrychlejší žena za volantem

Později Eliška Junková vedle menších závodů samostatně vyhrála jízdu Lochotín – Třemešná v roce 1924, při závodu Zbraslav – Jíloviště 1925 jako první žena na světě vyhrála mezinárodní závod v absolutní klasifikaci, druhá byla ve švýcarském závodu do vrchu v Klausenpassu (1926). O rok později byla první ve Velké ceně Německa na Nürburgringu i v závodě Coupé des Dames a ve velké dámské ceně Montlhéry. V tehdy nejobtížnějším závodě Targa Florio v roce 1928 na Sicílii se po druhém kole (celkem pětkrát 108 km, kilometrové převýšení a 1500 zatáček) ujala vedení s dvacetisekundovým náskokem před elitními továrními jezdci Alfa Romeo a Bugatti. Přehřívající se motor a defekt po střetu  se dvěma velkými balvany jež někdo nastražil v zatáčce za Polizzi ji ale zbrzdily natolik, že nakonec skončila celkově pátá (devět minut po vítězi – jedná se o nejlepší ženský úspěch v nejvyšší automobilové kategorii všech dob) a první v kategorii netovárních jezdců. V červenci téhož roku se její manžel při přípravě na Velkou cenu Německa sportovních vozů na Nürburgringu musel potýkat s řadou sabotáží podobných na Elišku nastraženým kamenům na Targa Floria – například písku v nádrži a v palivové soustavě. V pátém kole nicméně zajel nejrychlejší čas dne, ale v šestém v ostré zatáčce u Breitscheidu jeho vůz narazil do skály, náraz ho vymrštil z vozu a Junek si roztříštil lebku. Po tomto dni jeho Eliška už nikdy neusedla za volant závodního vozu.

Závodnice a kuchařka

Je známo, že Eliška Junková se na každý závod velmi podrobně připravovala – projížděla trasu, kreslila profily zatáček, podrobný itinerář trasy si vrývala do paměti. Její jízda proto byla prý obdivuhodně plynulá, snad až půvabná. Přitom se jí nejednou voda vařila v chladiči. Což je ovšem pro psaní kuchařky kvalifikace spíš pochybná. Poté, co Eliška ukončila slibnou závodní kariéru ještě absolvovala propagační jízdu s bugatkou do Indie a na Cejlon. Zastupovala Baťu, když se rozhodl vyrábět pneumatiky, zasloužila se o vznik Masarykova okruhu u Brna. Postupný ústup ze slávy, stěhování z bytu v pražské Lucerně a často napnutý rozpočet z ní udělalo hospodyni. Pečlivost, s jakou přistupovala k studiu, práci, i závodění ji zůstala. Potvrzuje to i krabice receptů, které si poznamenala. Zařazovala sem jen předpisy vlastnoručně ověřené a je jich spousta. Na kartičkách najdeme recept na světlou nebo tmavou svíčkovou na smetaně, ale i na domácí tlačenku. Některé předpisy představují klasiku (řízky), mezi poněkud extravagantní patří příprava krabího masa hned na dvojí způsob, a nezvyklé je třeba zavařování bramborových noků přímo do guláše. Zkusili jsme podle ní uvařit… a bylo to výborné!

Auto-moto-menu

Jako předkrm nabízíme sýrový moučník. Z 15 dkg polohrubé mouky, 7 dkg másla , 1 vejce a soli vypracujeme na vále těsto. Vyválíme na kulatou placku, kterou vyložíme dno a okraje dortové nebo koláčové formy, a v mírně vyhřáté troubě upečeme do zlatova. Upečené těsto necháme uležet do druhého dne. Potom naplníme formu 15 dkg strouhaného ementálu, který zalijeme rozšlehanými 3 vejci v 1/3 l smetany. Pečeme v mírně předehřáté troubě, dokud hmota neztuhne a nezačne na povrchu zlátnout. Podáváme nakrájené na trojúhelníčky. Následuje špenátová polévka. Do hrnce vložíme 1 balíček mraženého špenátového protlaku a zalijeme 1 l vody. Pomalu zahříváme, až se špenát rozpustí, a poté přivedeme k varu. Přidáme dvě kostky zeleninového bujonu a ochutíme prolisovaným česnekem. Krátce provaříme a zahustíme 5 dkg mouky rozmíchanými v 2 dl studené vody. Ještě krátce povaříme a nakonec přidáme lžíci slunečnicového oleje. Hlavní chod představují bramborové knedlíčky s uzeným masem. Nastrouháme 6 větších brambor uvařených ve slupce a přidáme 1-2 žloutky, trochu mléka, 1/8 kg nakrájeného uzeného masa, sůl, pepř, muškátový květ a pokrájenou zelenou petržel. Smícháme se sněhem ze dvou bílků a přidáme jen tolik hrubé mouky, aby těsto drželo pohromadě. Dělají se knedlíčky jako ořech velké, obalí se ve strouhané housce a smaží na oleji. Závodnické menu „Eliška“ korunuje rychlý moučník z rohlíků a meruněk (už jsme ZDE upozornili na její recept na kynutý štrúdl a ZDE i na štrúdl „plundrák“ – oba znamenité!), který zhotovíme tak, že nejprve rozkrojíme rohlíky a vydlabeme střídu. Pak je naplníme odpeckovanými meruňkami, do nichž jsme vložili kostku cukru. Otvory ucpeme vydlabanou střídkou. Uzavřené rohlíky namáčíme v oslazeném mléce s trochou rumu a skořice, ihned je obalujeme ve vejci a strouhané housce, rychle v omastku vysmažujeme a podáváme horké a pocukrované. Oběd nebyl nesnadný, chutnal, byl originální a stál v podstatě jen pár kaček.

Zvláštní a milý dárek

Kuchařka Elišky Junkové představuje v záplavě velkonákladových knih o vaření pravých i falešných celebrit svým způsobem kuriozitu. Potěší nekomplikovanými recepty a vzbudí podivnou nostalgii po dobách, kdy cestovní rychlostí byla čtyřicítka a do zatáček jste směli vlétnout děsivou rychlostí šest kilometrů za hodinu – pokud jste ovšem nebyli životem hazardujícími závodníky… Vedle lákavých snímků připravených pokrmů přináší kniha i dosud nepublikované fotografie z alba Elišky Junkové. Jako originální dárek přátelům jídla, ale především motorismu i nesmrtelné legendy zvané Eliška, lze knihu objednat na e-mailové adrese pcincibuch@seznam.cz.