Technika zdobení smaltem je stará bezmála jako svět, protože na našem území ji prý používali už Keltové. Velmi zjednodušeně řečeno, pokud se touto technikou zdobí povrch kovu, jedná se o smalt (což je slovo původu italského), když ale takto zkrášlujeme třeba keramiku, jedná se o email (z francouzštiny). Ozdobený předmět projde tepelnou úpravou a jeho povrch pokryje glazura, jakoby skleněná vrstva. Přestože se tzv. klasické smalty vypalovaly žárem kolem osmi set stupňů, na nové barvy vystačíme s plotnou sporáku anebo normální troubou – bude to prostě takové naše malé domácí smaltování.
Ať už si přejete něco, co druhá nemá pro sebe, anebo chcete darovat opravdový originál, zažijete dobrodružství se staronovou výtvarnou technikou… a ani to nemusí moc stát. Samozřejmě – pokud si smaltování oblíbíte, ve výtvarných potřebách najdete poměrně slušný sortiment nejen barev, ale i různých udělátek i za víc peněz, s nimiž vám půjde tvorba snáz.
Jaké koupit barvy
V řečených krámech si vybereme smaltovací barvy, které se prodávají jako práškové (někde jim také říkají tavící pudry), a to jak v podobě základní, tak transparentní. Práškový pigment nabízí hned několik výrobců, nejčastěji se asi setkáme s těmi z Efcoloru, Karomailu a Artemiss. Hmotami lze zdobit kov, sklo, porcelán a keramiku, ale třeba i – a to je hodně zajímavé, zkusit je na kameny!
Začněte s málem
Barvy se dají vrstvit, strukturovat rytím a znovu vypalovat či spíš zapékat, protože budete používat teplotu málo nad sto padesát stupňů – a na tu vám ani smaltovací, ani keramické pícky netřeba. Pro začátek, než zjistíte, zda vás to opravdu baví tak, že chcete větší peníze opravdu vydat, kupte dvě barvy. S nimi lze dost kouzlit a míchat prášky v různém poměru. Ostatně méně bývá více a byzantská či americká strakatost nám není vesměs vlastní… Balení smaltovacího prášku vystačí asi tak na šest až sedm šperků, jejichž základ vytvořte z měděného plechu. Tvar lze prostě silnějšími nůžkami vystřihnout, ale za pár korun jsou k mání už hotové výseky – siluety zvířátek, obligátních srdíček, listy i několik elegantních geometrických tvarů.
Zbarvení plotny by nejspíš bylo nevratné
Měď představuje klasiku, ale v podstatě můžete pro výrobu šperků, dekoračních spon či náušnic použít plíšky a tvary z jakéhokoliv kovu. Ještě si připravte drátek 0,3 milimetrů, špejli, štěteček, kleštičky a případně obojkový drát – skutečně se tak ta věc k zavěšení šperku na krk jmenuje! Do trouby na rošt dejte podložku – může jít o hustší drátěné pletivo, na sporák třeba starou vyřazenou pánev, protože smaltem potřísněnou plotýnku by asi už neočistil nikdo.
…a začíná takové to domácí smaltování…
- Na měděný plíšek s předvrtanou dírkou (to nezapomeňte, při dodatečné snaze ji vyvrtat by smalt popraskal a možná odprýskal) naneste kam chcete suchým štětečkem smaltovací prášek. Nebo vytvořte jednolitý základ tak, že plochu opatrně posypete přes hustý cedník. K témuž účelu lze ve výtvarných potřebách koupit šikovné sítko.
- Druhou barvou štětečkem pokrýváme v různé síle jen určitá místa plíšku. Podobně jako při draní peří přitom nefuníme. Plíšek opatrně přeneseme na mírně zahřátou plotýnku nebo do trouby a teplotu zvýšíme až k dvěma stovkám. Smalt se začne během pár vteřin roztékat.
- Pokud se vám neklepou ruce, můžete teď opatrně plíšek s rozteklým smaltem sundat z plotýnky a špejlí v něm nakreslit linie nebo do roztaveného smaltu vsadit kousky skla, flitrů či tvarovaného drátku. Pokračujte v zahřívání, jakmile se linky slijí v hladkou plochu, barvy se v těch místech prolnou.
- A jsme ve finále. Šperk nechte vystydnout. Jen doufáme, že se vám připravený otvor emailem nezalil. Vložte do něj bižuterní spojovací kroužek k zavěšení té vlastníma rukama stvořené pozoruhodné tretky na obojkový drát. Povedlo se? Tak to máme opravdu radost!