V staročeských předpisech je jícha hustá omáčka, z čehož nám v současném jazyce zbyla jíška jako zápražka. Kopřivovou omáčku si nepochybně můžeme připravit z kopřivového špenátu, ale tu skutečnou kopřivovou jíchu ocení rostliny a keře na naší zahradě. Buď je jen pohnojí, nebo celkem dobře ochrání před škůdci, například mšicemi, kteří by nám je chtěli sežrat. Kopřivová jícha je způsob starý, osvědčený a ekologický – i když zrovna nevoní.

2012  ***   O tom, že kopřivu jako nemilovaný plevel z koutů našich zahrad a sadů lze v některých fázích výborně použít v kuchyni jsme psali ZDE. Zapojit ji můžeme i do detoxu našeho organismu zaneseného po zimě spoustou odpadu. A zanedbatelná není ani stará dobrá čundrácká zkušenost: maso, které pořádně obalíme mladými listy kopřiv a zavineme do lněné utěrky, zůstane čerstvé i několik dnů i mimo ledničku. (Lepší by samozřejmě byla utěrka z kopřivového vlákna, ale o renesanci kdysi kousavé tkaniny se senzačními tepelně izolačními vlastnostmi, z níž se šijí nezničitelné džíny zase někdy jindy.) Kopřiva prostě umí být a je kytka užitečná.

Ráda dusík v půdě

Ale zpátky na zahradu. Kopřiva roste skoro všude, ale především tam, kde má v půdě dost dusíku. Je tak odolná, že patří k nemnohým rostlinám, které mohou růst i pod akáty. Najdeme ji především u starých hnojišť, porůstá opuštěné komposty a houšť je ji u plotů, na který čůrají opilci a psi. Nejspíš to kopřivě dává tu správnou sílu, kterou my, jak už bylo řečeno, můžeme použít dvojím způsobem – k hnojení i ochraně před škůdci. Ekologické rostlinné zákvasy používáme v hlavní růstové sezoně.

Jak jíchu připravit?

1.

Jíchu jsme připravovali v plastovém barelu s dešťovou vodou stojícím za chatou. Příliš blízko, řekl bych, moc blizoučko pro citlivé nosy. Byla to daň za lenost barel odvalit ke kompostu. Ale zvykli jsme si. Cítíme se však na fakt, že kvasící jícha smrdí, povinováni upozornit. Dobré je mít nádobu s jíchou na plném slunci, kvasný proces to velmi urychlí.

2.

Je lepší, pokud nádoba není kovová, protože jícha je dost agresivní a rez by v sudu rychle vyžrala díry. Do něj dáme asi do tří čtvrtin vytrhané kopřivy. Nemusíme je posekat na kratší kousky, ale když to uděláme, vykvasí jícha rychleji. Kopřivy zalijeme vodou tak deset centimetrů pod okraj sudu. Sud přiklopíme, ale tak, aby k obsahu mohl vzduch.

3.

Jícha bude kvasit od týdne do čtyř – kratší čas pokud jsme kopřivy posekali na menší kousky, a také když budeme nevábnou směs denně míchat. Používali jsme lať a děkovali prozřetelnosti, že v tomto případě jsme líní nebyli a kopřivu na špalku na štípání dříví nasekali mačetou. Hustá „omáčka“ z menších kousků se totiž míchá snáz, než z celých olistěných lodyh.

4.

Výluh kvasí. To poznáme nejen nosem. Zápach lze do určité míry zmírnit přidáním vápence, pak ale nebudeme moct jíchu použít na rostliny, které mají s vápennou půdou problém. Na pohled jícha pění a tmavne. Rostliny se v zákvasu z velké části rozpustí. Co sedne ke dnu, použijeme nakonec jako mulč nebo zkompostujeme. Až pěnit přestane, bude hotovo.

5.

A co s tou jíchou? Rostliny tekutá hnojiva velmi dobře přijímají. Použít ji proto můžeme jako hnojivo nebo k ochraně před škůdci. V prvním případě k pravidelnému přihnojování jednou týdně, a to zředěnou v poměru 1:50. Pozor, nehnojíme za horkého slunného počasí. Raději si počkáme na podvečer, na déšť anebo na čas hned po dešti. Hnojíme do půdy.

6.

V druhém případě, tedy jako organickou ochranu například proti mšicím (ZDE) , jíchu ředíme 1 : 5. Získaným roztokem postřikujeme především napadená místa, samozřejmě ne za plného slunce, abychom rostlinu nespálili. Do kopřivového výluhu se kromě zinku, železa a hořčíku dostávají i některé kyseliny, například ta žahavá mravenčí, a ty zvyšují vlastní schopnost rostlin se chorobám bránit. O dalších způsobech ekologické ochrany rostlin najdete víc informací TADY.

Tak ať vám jícha málo smrdí a dobře slouží!