O vůni saturejky, která své jméno vzala od Satyrů, bájných polobohů, pololidí a polokozlů zároveň, a také rozverných zpustlíků a erotických exhibicionistů, se praví, je vůní opravdu nesmírně znepokojující a vzrušující. A skutečně – saturejka ať již pro náš nos či chuťové pohárky působí na mysl jako mírné afrodisiakum. Rozkvétá relativně pozdě, až v červenci.

(2013) ***  Rostlina, která v obou svých formách, tedy jako trvalka saturejka horská (Satureia montana) nebo jako letnička saturejka zahradní (Satureia hortensis) k nám přišla z vápencových svahů především východního a jižního Středomoří. Byla dobře známá už ve starém Římě. Paradoxní je, že přestože byla zasvěcena satyrům, později ji po celé Evropě šířily především benediktýnské kláštery. Patřila prý i k rostlinám, které vezli do Nového světa Otcové poutníci, čili první osadníci. U nás ji známe i podle lidových názvů satorka, číbr a nebo šubra.

Kde roste

Saturejka je vzdálenou příbuznou hluchavky. Čárkovité kopinaté listy i lodyha výrazně voní. Květy vyrůstající v lichopřeslenech jsou bílé až světle fialové a na nových výhonech kvetou až do září. Semena vyklíčí při teplotách 18-22 °C během dvou až tří týdnů, takže bychom je mohli vysévat přímo na záhon, osiva bychom ale spotřebovali spoustu – až gram na čtvereční metr. Z výsevu raději do truhlíku rostlinky vyjednotíme, a na stejnou vzdálenost – asi pětadvacet centimetrů – vysazujeme i sazenice. Saturejka vyžaduje teplé polohy na plném slunci, ale žízeň jí vadí. Je nenáročná, vyroste i ve štěrku, také hnojem ji nerozmazlujte, protože byste ji nejspíš zabili. Za vyzrálý kompost nebo zelené hnojení se ale odmění a poroste opravdu rychle. Také choroby a škůdci se jí ve větší míře vyhýbají.

Čas sklizně

Ze saturejky sbíráme nať několikrát za sezonu. V době květu: kvetoucí rostlinu mají včely rády, proto při řezu pozor na žihadla. Droga obsahuje silice, třísloviny, slizy, pryskyřice a minerální látky. Sušíme ji rychle ve stínu při teplotách do 35 °C, nejlépe v mírném průvanu, protože jinak může droga zhnědnout a zatuchnout. Saturejka sesychá v poměru 4:1, takže v průměru můžeme z čtverečního metru získat deset deka koření, s čímž přes zimu jistě vydržíme.

Co říkají lékaři a bylináři

Čemu že saturejka vděčí za své jméno po nemravných satyrech? Stimuluje kůru nadledvinek, které pro naše tělo vyrábějí velkou část pohlavních hormonů. Saturejka dále působí při snižování krevního tlaku jako mírné kardiotonikum, podporuje trávení, působí proti nadýmání a je mírně močopudná. Může se používat i při lehčích průjmech. Na zánět střev přelitou vařící vodou a pět minut odstátou pijeme  střídmě před jídlem. Dobrou zprávu máme pro diabetiky: saturejkový čaj dobře dokáže tlumit jejich žízeň. Saturejka také dezinfikuje dýchací cesty a pomáhá při průduškovém astmatu. Odvarem omýváme mastnou pleť. Protože působí baktericidně, používá se rozžvýkaná zevně k hojení ran a nebo štípanců – což představuje první pomoc, která už po staletí dobře funguje.

Satyrské vaření

Ač léčivé skutky byliny jsou jistě hodné zaznamenání, především je saturejka kořením – a tak ji znali již ve starověké kuchyni. V prababičce psaných kuchařek ji jako významnou uvádí ve třetím století Apicius Caelius. Saturejku používáme do kapusty, fazolí nebo hrachu, jež by jinak měly chuť nás nadýmat, dále do bramborových salátů, k rybám, masu na gril, do smetanových zeleninových polévek i k ochucení slaného pečiva. Je dominantní složkou bulharské směsi koření, dobře známé čubrici, s níž tak báječně chutná například skopové z rožně. K divočině patří stejně jako jalovec a nevyhýbají se jí ani dobří uzenáři. A zkusili jste saturejkou ochutit bylinkové máslo a nebo majonézu? To je opravdu safra zvláštní a dobrá věc. Lístky můžeme používat vcelku, ale když je v hmoždíři rozdrtíme, uděláme dobře, protože z nich osvobodíme účinné třísloviny a silice.

A ještě trochu magie

Nelze než u této silně aromatické satyrské byliny zmínit, že patří Merkuru a jejím živlem je vzduch. Vyrábí se z ní elixír lásky, a to z pěti dílů saturejky, dvou yzopu, a po jednom máty, listí ořešáku, bazalky, kořene vlaštovičníku a nati třezalky. Tato kapalná Viagra se pak louhuje v červeném vínu po čtrnáct dnů a pak, ovšem bez záruky, užívá po kalíšku dvakrát denně. Kdo nezkusil, neuvěří!

Zahrádka za oknem

Pro pěstování v květináčích je nejlépe rostliny předpěstovat z časně jarních výsevů. Protože čerstvých lístků budeme trhat jen tolik, kolik budeme zrovna potřebovat, bude nám na parapetu keřík provokativně vonět od června do září. Trvalkovou formu můžeme zkusit přes zimu přenést do místnosti, nejspíš ale nepřežije, nebo bude bujného fauna připomínat jen v naší fantazii. Za okno se víc hodí saturejka letnička.