Podle naších lidových písniček není tak úplně jasné, jakého je tenhle keřík vlastně rodu, protože se v nich zpívá o rozmarýnu i o rozmarýně. Každopádně doma je ve Středomoří, a to jak na severoafrickém pobřeží, tak na stráních Korsiky a též u Jadranu. Jmenujeme oblasti, z nichž se složení silic jediného botanického druhu (Rosmarinus officinalis) od sebe poněkud liší.
(2015) *** Dnes má rozmarýn latinské jméno jak uvedeno výše, ale botanicus Petr Ondřej Matthioli v nejstarším českém herbáři rozeznává dva druhy. Tedy Rosmarinum Coronarium a Rosmarinum Sylvestre, ke kterému překladatel Tadeáš Hájek z Hájku přiřadil český název Rojovník – jenže to je úplně jiná kytka, příbuzná navíc rododendronu. Čili ani na knihy slovutné nelze spoléhat bez výjimky. O rozmarýnu Matthioli píše, že „listí plno má na sobě tlustého a dlouhého jako levandule, zespoda bílého, svrchu zeleného a pruhovaného, kteréž voní jako kadidlo… ve Frankrajchu jest ho hojnost a roste tam v strom veliký, ve Vlaších jako u nás v Čechách sadí jej sobě do kbelíkův i jinak na zahradách pro okrasu a rozkoš.“
Umí skoro všechno, ale mrazu se bojí
Pěstovat rozmarýn na zahrádce je možné i u nás. Nic naplat ale, pod čím intenzivnějším slunečními paprsky roste, tím výraznější má chuť i vůni. V překladu lze snad jeho jméno tlumočit jako „mořskou rosu“. Tam, kde je doma, dorůstá stálezelený keř do dvou metrů. Matthioly vůčihledně přehání, když píše, že z něj dělají prkna. Opředen je rozmarýn řadou pověstí. Chrání podle nich nejen před morem, ale i před zlými duchy. Má prý řadu zázračných schopností, ale spoléhat na to, že oddaluje šedivění, je zřejmě stejně přepjaté, jako víra v jeho zázračnou obranou moc pokud jde o naši zapomnětlivost. U nás ho pěstujeme většinou jako jednoletou bylinu, která ani nemá možnost zplanět, protože středoevropské zimy jsou pro něj k nepřežití. Nebo do nedávna byly. Krátkodobě sice snese až minus pět stupňů, můžeme mu je ale zaručit? Nicméně v přenosných nádobách, které přezimujeme v chladné a světlé místnosti, může i v Čechách dorůst vcelku důstojných rozměrů.
Přezimování rozmarýnu
Pokud celkem zdlouhavě a bez záruky úspěchu chceme piplat vlastní sazenice, vyséváme semena v únoru. Tři měsíce při teplotě 15 – 18 °C je hýčkáme, než se dají vysadit do lehčí písčité půdy. Zalévat budeme dobře, ale dáme pozor na přemokření. Snadnější je množit rozmarýn vrcholovými řízky. Nejklasičtěji rozmarýn kvete modře, ale pěkné jsou i bílé nebo růžové odrůdy. A převislý rozmarýn (označovaný „prostratus“) vypadá nezvykle, ale sluší mu to v závěsných koších.
Rosa z moře v kuchyni
Rozmarýn je při vaření velice výrazný, 
cítíme v něm kafr a středomořské borovice. V malém podtrhne chuť jídla, zatímco v míře neskromné ji zabije – přehluší totiž úspěšně všechno, takže ho přidáváme s mírou (nanejvýš lžičku drogy na kilo masa). Vynikne v zeleninových polévkách a vůbec při úpravách zeleniny. Třeba při vaření červeného zelí a také k bramborům stačí přidat pár lístků. Rozmarýn používáme při grilování méně výrazných mas, tedy hovězího, jehněčího, telecího, drůbeže a ryb. Zkuste při populárním grilování jídlo na roštu potírat rozmarýnovou snítkou namočenou v dobrém olivovém oleji a iluze Středomoří bude hnedle blíž. Pár lístků se hodí i k měkkým sýrům, do hub a také do vajec. Nejen však chutná, ale pomáhá zažívání tím, že brání nadýmání, podporuje tvorbu žluče a celkově posiluje funkci jater.
Ze zelené lékárny
Zmiňovaný Matthioly o rozmarýnu píše, že „zrak vostří a ústům vůni dobrou dává rožvejkaný,“ což napovídá další dvě oblasti jeho využití: péči o zdraví a kosmetiku. Rozmarýnové silice jsou součástí olejů pro aroma-lampy, které uklidňují nervy a působí proti stresu. Vůně rozmarýnu vrací ztracenou energii a podporuje krevní oběh. Ve výsledku se prý po něm hůř usíná, nicméně pak už je spánek klidný a posilující. Působí ovšem někdy tak razantně, že by na rozmarýn měli dávat pozor lidé s vyšším krevním tlakem. Kdo však trpí opačným problémem a potřeboval by tlak zvednout, nechť zkusí rozmarýnové víno. To se 75 g drogy maceruje přes týden v litru bílého, čehož se pak užívá do 50 ml denně. Rozmarýn může též pomoct proti bolestem hlavy, v masti pak zklidňovat revmatickou bolest, záněty nervů a křeče. Dezinfikuje střeva, pomáhá při kolikách a prý i při otravách. Zda údaj, že snižuje pocit těžkých nohou a do fusekliček si ho mají dávat poutníci je autosugescí podmíněný a nebo fakt, lze říct těžko, komu ale dělá dobře, jistě by na pohledný keřík přísahal!
Něco o kráse, voňavkách, konzervování, Bohu, milování a malování
Rafinovaní Francouzi a Italové rozmarýn nepoužívají jen ve svých proslavených kuchyních, ale i v kosmetice. „Každý ho i v domácím salonu využije, protože jednoduchý silný odvar slouží dospívajícím k léčbě pupínků, dámám k čištění mastné pleti a starcům k omývání ekzémů či ran“, sdělují znalci. A ještě něco o další užitečnosti rozmarýnu. Síla rozdrcených lístků se prý při konzervaci masa vyrovná průmyslově vyráběným prostředkům, dále pak nezapomínejte na to, že rozmarýn podporuje sexus. Lidé spíše duchovního založení přidávají ho pak hlavně do kadidel a malíři po spálení z něj dělají vynikající uhle.
Zahrádka za oknem
Bylinky na balkoně nebo na okenním parapetu plní hned tři funkce – jsou půvabné, potěší sytým aromatem a můžeme z nich celé léto vařit. Jako botanický příbuzný levandule (o ní si více přečtete ZDE) má rozmarýn podobné pěstební požadavky, takže za oknem se s ní může i v jednom truhlíku celkem snášet, což pro oko bude vcelku pohledné společenství, pozor jen na to, že keřík rozmarýnu může vyrůst do značných rozměrů. Rozmarýn by rozhodně neměl přeschnout, tak ať vám krásně provoní celé léto!