Neopakovatelnou kresbu dřeva využívají nejen sochaři, opracovávající velké kusy měkkého dřeva, ale také šperkaři. Pro ně platí, že naopak čím je dřevo tvrdší, tím jemnější mohou na něm vytvořit řezbu. Lípa, z níž vyřezáváme třeba figurky vánočního betlému, by se nám u práce drobné štípala a trhala po vláknech. Jenže s tvrdým dřevem – ouha – jde práce pomalu. Vytvořit dřevěný šperk dokáže člověk, který umí dřevu naslouchat, svůj záměr mu přizpůsobit a trpělivě ho tvůrčím způsobem vyjádřit.
(2013) *** Dřevo vyrostlo a ten život v něm prostě je, i když už dávno není stromem. Každý druh je jiný a též každý kus jednoho druhu je jiný. Než přistoupíme k vyřezávání šperku, pečlivě si kousek, s nímž budeme pracovat, prohlédněme. Jeho zbarvení, kresba i tvar odrážejí, jak dřevo rostlo. Samo nám tak napoví, nač se hodí, co s ním.
Co všechno můžeme vyřezat
Dřevěné hlavičky jehlic a ozdobných špendlíků, přívěsky, přezky pásků, náušnice, průvleky na šátky či ubrousky, ozdobné knoflíky, prstýnky. Velmi populární jsou tak řečené hmatky. To jsou dřevěné valouny zdůrazňující kresbu a barvu dřeva. Jejich žmouláním v dlani prý přijímáme vlastnosti keře či stromu, z něhož pocházejí. O tom svědčí i tak zvaný Keltský stromoskop, o němž píšeme ZDE. I kdyby tomu tak nebylo, je faktem, že žmoulat dřevěný oblázek v dlani je příjemné a uklidňuje. Což potvrzují například kuřáci nervózní ze svého zlozvyku.
Vybíráme vhodné dřevo
Dřevo ovocných stromů ocení nejen labužníci, které okouzluje vůně na něm uzeného bůčku či klobás, ale i šperkaři. Asi nejraději mají ořech a švestku. Co se té druhé týká, má krásnou barvu i kresbu – je červené s odstíny, a poměrně snadno se dá sehnat. Ovšem dlouho schne. Čerstvě opracované švestkové dřevo je světlé, ale počítat musíme s tím, že časem příjemně tmavne. Samozřejmě na dřevěný šperk je vhodné dřevo z jakéhokoliv ovocného stromu a dále z kaštanu, habru, akátu či dřínu (ZDE). Přitažlivá jsou i tvrdá tropická dřeva.
Nářadí
Pokud nemáme v práci s dláty velké zkušenosti, něco si o nich přečteme (u nás ZDE) a pro začátek si koupíme zboží klidně asijské provenience, protože pokazit profesionální dláta by byl drahý špás. S dobrými dláty se samozřejmě pracuje líp, ale pokud začínáte… Dláta se brousí speciálními kameny. O tom více píšeme ZDE. Jsou drahé, ale v nejhorším můžete zkusit břidlici a průběžně ostří obtahovat na kůži. Paličky na jemný příklep dlát bývají k dostání v prodejnách pro výtvarníky.
Jak na to v sedmi bodech
Potřebovat budeme základní sadu dlát, brusné kameny nebo břidlici, kůži. Samozřejmě vyzrálé dřevo, prkénko, truhlářské svěrky (ztužidla), lepidlo. A ke konečné povrchové úpravě včelí vosk.- Z fošny vysušeného tvrdého dřeva vybereme kresebně a barevně zajímavou část. Vyřízneme ji do hrubé kontury budoucího šperku na jemné pásové pile. Vybraný kousek dřeva přilepíme disperzním lepidlem k pomocnému prkénku, a to připevníme truhlářskými ztužidly k ponku.
- Budoucí dřevěný šperk si podle připraveného kousku předkreslíme na papír v obrysu i plasticky. Kresbu pak přeneseme z papíru na dřevo.
- Pracujeme ostrými dláty. Během práce je přibrušujeme a dolešťujeme kůží. Prý se nejlépe pracuje ve stoje, ale můžeme i sedět. Vyřezáváme všemi směry a podle potřeby prkénkem otáčíme (pokud jsme ho ovšem nefixovali k ponku svěrkami).
- Dláto držíme oběma rukama a dlabeme od sebe. Úhel sklonu určuje dláto zbroušenou plochou pod ostřím – fází (zpravidla 15 až 20 stupňů). Nikdy neřežeme z hloubky nahoru aby se nám vyřezané kousky neodštíply.
- Paličku používáme pro přesné dlabání a čistší linie. Čím delší palička, tím je úder silnější. Ocení ji i začátečníci kteří ještě nemají v ruce správný cit pro přesné tahy dláta.
- Hotový dřevěný šperk od destičky odštípneme. Včelí vosk rozpustíme v benzínu a touto směsí dvakrát hotový šperk natřeme. Necháme vždy schnout dokud benzín nevyprchá. Nakonec zlehka flanelem přeleštíme.
Ilustrační fotografie jsou převzaté z webu http://drewienko.wordpress.com/