Když se o někom řekne, že je to náplava, je jasné, že není místním rodákem, přistěhoval se, přiženil a nebo přivdala. A protože většina sídel u nás leží na nějakém vodním toku, občas se můžeme dozvědět, že ten či onen „není náš“, že „připlul na puškvorci“. Kdyby to ale měla být historická pravda, byl by přivandrovalcem opravdu zdaleka. Puškvorec z rodu Acorus a lidově zvaný mimo jiné také šišvorec (pišgorec), kalmus, tatarák či rotan Řekům a Římanům prodávali Féničané z Indie, ale zmiňují se o něm prý už hieroglyfické texty. Na východ tehdejšího Polska tuto „svatou třtinu“ dovezli ve 13. století Tataři, ale do střední Evropy se první sušený dostal o tři sta let později k botanikovi Matthiolimu.

(2012) Ve svém herbáři o tomto „tatarském zelí“ píše, že ho dostal „z Konstantinopole od Augeria Flandra, vyslaného k císaři tureckému legáta a oratora“ (čili německého vyslance v Cařihradě). Později Vídeňák Clusius vypěstoval oddenky a rozeslal je do botanických zahrad. Z nich mimořádně životný cizozemec uprchl a usadil se v pomalu tekoucích vodách, bažinách a pangejtech celé Evropy a později i v severní Americe. Rychle si našel cestu do lidové magie: lid i dobytek totiž prý chrání před očarováním a nosit u sebe kus oddenku prý byla úžasná prevence proti mrtvici. Že by?

Lék anebo koření?

Od obého trochu. Orientální kuchyně dvou až tříleté usušené a namleté oddenky používá ke kořenění sladkých jídel a kompotů. Oddenky lze také kandovat třeba jako zázvor – někde tomu říkají puškvorcový chléb. Syrové nakrájené oddenky lze ovšem cucat jen tak pocukrované a nebo se skořicí. Mladé listové výhonky se dají použít na salát. Zvláště neloupané oddenky jsou hořké a voňavé a proto se využívají k míchání žaludečních likérů – ale to už jsme ve dveřích z kuchyně do apatyky.

Páně Pruskvorcovy medicínské dovednosti

Podle Matthioliho jsou značné: „Ve vodě vařený moč z člověka žene a prospívá proti bolení bokův, jater a prsí. Též hryzení břicha a bolení matky z studenosti aneb z větrnosti pošlé krotí. Zahání křeč a nervy jakkoliž zemdlené zase napravuje. A dává se v starém silném a vonném víně od hada ušknutým.“ A jeho recepisy mají po letech osobité kouzlo: „Proti bolení zubův: kus kořene a jalovcová zrna se svaří ve vodě a smíchá s trochou octa, tím se ústa proplachují. Prospěšný je i kašlavým, nebo vlečení dlouhé flusův rozpouští a je ztenčuje, proti nechutenství je dobrý utlučený kořen smíchaný se skořicí, nebo týž puškvorcový prášek v pivu. Též na žloutenku a vodnatelnost“. Co na játra a slezinu? Samozřejmě puškvorec! „Nahrubo utlučený kořen, ocet a to nechat tři dny stát, pak svařit a přidat med, znovu se vaří, až ocet vyprchá.“

Medicína

Aby si puškvorce slavný botanik nepovšiml! Obsahuje totiž hořčiny, slizy, třísloviny, cholin, dextrin, škrob, a ostře aromatické silice, jejichž složkou je asaron – ten působí na centrální nervový systém a má mírně halucinogenní a sedativní účinky. Podporuje trávení, křečové stahy a má močopudný účinek, ovšem i „chlípnou a tělesnou žádost vzbuzuje“. U pacientů v létech a nebo po dlouhé nemoci puškvorec přispívá k celkovému zlepšení fyzické kondice. Do oblasti medicíny respektive hygieny patří i některé další vlastnosti puškvorce. Předvoj Čingischánových hord prý vozili puškvorcové oddenky v sedlových brašnách, házel je do vody a tam, kde puškvorec zakořenil, mohla přicházející vojska pít vodu bez rizika. Prášek z kořene také odpuzuje blechy a štěnice. A čarodějové užívají puškvorec jako ochranu na cestách a šamani k navození změněného stavu vědomí – to vám dají sežvýkat oddenek o síle ukazováku a délce velmi značné, z čehož vám ovšem celkem spolehlivě zmrtví jazyk…

Dobývání kořene a jeho sušení

Sběr oddenků není legrace. Vytahují se železnými háky nebo vidlemi a to v březnu a dubnu, kdy je ještě voda proklatě studená, nebo od září do listopadu v době výlovů rybníků. Tato období jsou na množství obsažených silic nejbohatší. Oddenky musíme pečlivě oprat a rozřezat na asi dvaceticentimetrové špalíky, příliš silné kusy ještě rozříznout podél. Ale neloupeme je, protože právě povrchové vrstvy obsahují toho, co z puškorce chceme získat, nejvíc. Sušíme je zprvu na slunci, později ve stínu, pokud možno v průvanu, nebo v troubě na čtyřicet. Sesychá v poměru 5:1. Droga je křehká, barvu má načervenalou až dočerna, na lomu bílou se žlutavým, narůžovělým či zelenkavým nádechem. Účinná je rok.

Puškvorec zvnějšku

Posvátné masti míchané z kořenového prášku a sádla (zde o tom, jak se sádlo škvaří) nejenže hojily rány, ale při různých bolestech působily analgeticky. Na revma se oddenek dával nakrájený a naložený ve francovce. Odvar se používal zevně jako obklad nebo k omývání špatně se hojících ran a vředů, a silnější odvar s octem při bolestech zubů a paradentóze jako kloktadlo. Též je dobrý na afty, mastné vlasy a lupy. Koupel s odvarem puškvorce ne delší než dvacetiminutová mírně prokrvuje pokožku, dezinfikuje a působí analgeticky při bolavých kloubech (150 g drogy vaříme 10 minut ve 2 litrech vody a nalijeme do lázně).

A puškvorec zevnitř

Je to jednoduché: na čaj použijeme 1/2 lžičky drogy na šálek vody, necháme mírně povařit a přecezené pijeme teplé 2x denně před jídlem. Na nálev lžíci přelijeme šálkem vroucí vody a necháme louhovat čtvrt hodiny, pijeme teplé, a macerát ve stejném poměru louhovaný přes noc pijeme přes den chladný po doušcích. Utlučený prášek z puškvorce také můžeme užívat na špičce nože 3x denně před jídlem. Samozřejmě je puškvorec pro své účinky i nezaměnitelnou chuť součástí řady čajových směsí.

„Tatarák“ s procenty

Můžeme nabídnout i vychytanější recepty. Posilující víno získáme naložením hrsti nakrájeného puškvorce s nadrcenou kusovou skořicí v litru bílého vína, kde se nechá pár dní macerovat. Ráno a večer se toho užívá lžíce. Tinkturu připravíme z třiceti gramů čerstvého (alternativně 15 g sušeného) oddenku, které vložíme do 1/4 litru žitné, po týdnu scedíme a užíváme lžičku dvakrát denně před jídlem. Na puškvorcový likér potřebujeme 7,5 g puškvorcového kořene, který necháme dva měsíce macerovat s pěti hřebíčky v 1000 ml 40% lihu na chladném a tmavém místě v dobře uzavíratelné láhvi. Pak přefiltrujeme a dosladíme sirupem z cukru, pěti hřebíčků a pomerančové kůry.

Zpráva pro kuřáky

Žvýkání kořene zahání prokazatelně chuť na cigaretu, respektive činí kouření ne právě příjemným. Takže, jako i v případě podstatně dražších zázračných prostředků, pomůže tomu, kdo s kouřením opravdu skončit chce. Tak to zkuste!