V zemi, kde je recept na vepřo-knedlo-zelo tradičně čten jako první zákon národní kuchyně, není třeba sádlo představovat. Dlouho nad ním dietologové šíleli. Ale smrt po margarinu podle aktuálních výzkumů nepřijde později, a kdo ví, zda ne dřív – pokud to se sádlem samozřejmě nebudeme přehánět. Sádlo s rozumem užívané dokonce prý snižuje hladinu cholesterolu. Z bylin a sádla také můžeme vyrobit spoustu zdravotně užitečných mastiček a, kdo ví, zní to sice divně, ale jednou možná budou speciálně chovaní vepři zdrojem náhradních dílů pro lidské transplantace.

(červen 2013) ***  Kdo holduje pravidelné fyzické aktivitě, měl by sádlo rozumně konzumovat jako dobrý zdroj energie. Rozhodně je v tomto ohledu lepší než cukr, vedoucí organismus k nadměrné produkci inzulínu. Tak si sádlo pochvalme.

Chvalme sádlo mastnou hubou

Proti kravskému máslu obsahuje jen třetinu cholesterolu. Nasycené tuky jsou důležité pro zdraví našich kostí a posilují imunitu. Je v něm i něco vitamínu „E“. Buchty a pečivo, do něhož jsme dali po babičkovském způsobu sádlo, mají lepší strukturu, barvu a samozřejmě chuť. Protože je sádlo tepelně stabilní, při smažení se tolik nepřepaluje, čímž na pánvi nevzniká tolik karcinogenních látek, jako při smažení na oleji. I k mazání na chleba je prý lepší než máslo a ztužené tuky.

Lidi s prasečím srdcem?

Prasata mají DNA shodnou s lidskou v čtyřiadevadesáti procentech (o čtyři procenta mají víc už jen opice, jenže jejich genetický materiál zase nese AIDS a jiné ošklivé věci). Prasata jsou s námi navíc srovnatelná i váhově a vůbec fyziologickou kapacitou. Jen to, že chodí po čtyřech, se samozřejmě promítá i do stavby některých orgánů. Rychle se množí a také jejich genové řetězce lze poměrně snadno upravovat. Přenos buněk, tkání nebo orgánů z jednoho druhu na jiný se jmenuje xenotransplantace. Určité polidštění prasete spočívá v obohacení jeho DNA o některé lidské geny a naopak, tedy ve vyblokování těch genů, s nimiž má náš imunitní systém potíž. Je slibné, že pokusné opice už s transplantovanými orgány geneticky zmanipulovaného prasete dokázaly přežít několik měsíců. A jak to bude s lidmi? Dlouholetý ředitel amerického Centra pro lékařskou etiku doktor Thomas H. Murray (známe ho z angažmá v protidopingových sportovních aférách) tvrdí, že „není důvod k obavám, že po transplantaci prasečích buněk začneme chrochtat“. Humor především! Ale určitý mravní problém xenotransplantacím přiznává přesto, že už dnes lékařům slouží k nápravě našich chyb geneticky upravené prasečí červené krvinky, oční rohovky, srdeční chlopně, kůže. Experimentálně dokonce mozkové buňky, jež lze použít proti Parkinsonově nemoci. Když se ve výzkumu něco nezvrtne, prasata brzy pomohou diabetikům, jimž bude možné transplantovat inzulinové buňky ze slinivky. Možná pak dojde i na přenos prasečích srdcí nebo ledvin.

Jak se vaří zdravé mazání

Nebudeme podle hesla „Udělej si sám“ jistě na sobě experimentovat s nějakými xenotransplantacemi vepřového, ale to neznamená, že nemůžeme využít mimořádně příznivých vlastností sádla k přípravě léčivých mastí. Babky, které se mazaly sádlem, měly prý i v přezrálém věku tváře jako dětské prdelky. Seberte z doma vyšvařeného sádla škvarky (ty vám zase udělají dobře použité tradičním způsobem, třeba ještě teplé s čerstvým domácím chlebem – a jak se dělají, jsme napsali ZDE). Sádlo samozřejmě neosolte. Nejlepší je to podkožní, které je po vyškvaření pevnější. Přidejte léčivou substanci a buď jen pořádně promíchejte nebo nechte zpěnit. Na druhý den znovu zahřejte, sceďte přes pláténko do kelímků a nechte vychladnout. To je univerzální návod. Ztuhlé mastičky dejte do ledničky, tam jim v chladu a tmě bude nejlépe.

Domácí masti na všechno

Měsíčková mast je výborná na pooperační jizvy, křečové žíly a žilní záněty vůbec, bércové vředy, omrzliny i spáleniny, akné, plíseň i prasklou kůži na patách. Mast z kostivalu lékařského (Symphytum officinale) už podle jména napomáhá hojení zlomenin jakož i při zánětech kloubů, vymknutích a výronech. Uleví těm, které trápí artritida, revma, a prý i kýla. Ale kdo ví, zda na zhmožděniny, popáleniny a opařeniny nepůsobí blahodárně spíš sádlo, než rostlina. Každodenně se používá třeba k masáži namáhaných svalů a šlach – a funguje! Používá se na ní sušený kořen byliny: jednu lžičku ho rozetřete se třemi lžičkami sádla, lžičkou medu a kapkou rozehřátého včelího vosku. Nebo z čerstvého kostivalového kořene sebraného zjara či na podzim nařežete nekovovým ostřím dvě hrsti na tenké plátky. Deset minut zvolna vařte v sádle a druhý den kousky ze znovu roztopeného sádla vyberte a stejně jako u sušeného kořene smíchejte s medem a voskem. Pomalu a krátce vařte ve čtvrt kilogramu sádla dvě lžíce čerstvého měsíčkového květu a po lžíci heřmánku, kokošky pastuší tobolky a přesličky. Nechte odstát do druhého dne, pak znovu rozpusťte a sceďte do kelímků.

Mast na masírování namoženého svalstva

vznikne rozmícháním utřeného prášku stejných dílů kořene prhy, kostivalu, jitrocele a divizny v sádle. Na popraskanou kůži na rukou, které jsme nejdřív potřeli citronovou šťávou, použijeme na noc rozmíchané jedna ku jedné sádlo a med a na ošetřené ruce natáhneme bavlněné rukavice. A sádlo na omrzliny? Proč ne – když od začátku října do konce listopadu budeme sbírat bobulky jmelí a pak je smícháme s trochou sádla, připravíme si mastičku znamenitou. Pokud vás trápí jaterní, stařecké a jiné pigmentové skvrny, třeba tzv. „oheň“, určitě vám neublíží sádlová mast z květu svízele (svízele přítuly Galium aparine i příbuzného svízele syřišťového). Příprava je standardní, poměr hrst květu na čtvrtku sádla. Na stejným způsobem připravovanou heřmánkovou mast použijeme dvě hrsti květu heřmánku lékařského (Matricaria recutita) jen na padesát gramů sádla. Hojí rány a zklidňuje kožní alergie – ale pozor, začínejte s ním opatrně, protože u někoho může naopak alergii vyvolat! Podobně je tomu s řebříčkem obecným (Achillea millefolium), latinsky pojmenovaném po antickém válečníkovi, který s nim prý hojil četné rány. My ho můžeme úspěšně použít na zklidnění zlaté žíly – hemeroidů.

A ještě pro pořádek – sádlo a konopí

Tak zvanou „kytku“ už pěstuje kdekdo už jen proto, aby se mohl těšit z toho, jak přečůral legislativce a policii. NH jen doufá, že soudy budou rozumně vážit míru prohřešení babek, co si mastí z „trávy“ mažou kolena, v poměru k vině velkopěstitelů drogy pro prachy. Mastička zdá se nám být užitečnější, než jointy na chechtavou náladu. Konopnou mastí se léčí poúrazové jizvy, záněty, opruzeniny, proleženiny a ekzémy. Někdy pomáhá zmírnit úpornou lupénku a bércové vředy. Tlumí artritické bolesti. Konopí v sádle má antivirové, antibiotické a protiplísňové účinky. Nehodí se ale na atopický ekzém ani na přeschlou kůži, do které se moc nevpije, a už vůbec ne na mazání otevřených ran! Vyrábí se tak, že čtvrt litru domácího nesoleného sádla se těsně pod bodem varu dvacet minut míchá s dvěma hrstmi sušeného konopného listí. Druhý den postupujeme stejně jako u výše zmíněných našim právním řádem nekriminalizovaných bylinek.