Rozebrat většinu věcí není zpravidla tak složité, nicméně provést to způsobem, aby se daly složit zpátky může být nad naše síly, pokud nepracujeme logicky, pečlivě a se smyslem pro pořádek. Logika je v posloupnosti jednotlivých úkonů při rozebírání a opětovném skládání. Pečlivost v tom, že jednotlivé díly pokud možno nepoškodíme a případné repliky provedeme přesně. Smysl pro pořádek se pozná z toho, že stále něco nehledáme a počet zbývajících součástek po opravě bude rovný nule. A nedopadneme jako ten koumes, co po znovusestavení budíku měl koleček na dva, leč nešel ani jeden. V tomto ohledu nás i méně komplikovaný nábytek či jeho součásti – třeba opravy zásuvky (šuple) – mohou škaredě překvapit.

(2012) *** U některých oprav se můžeme celkovému rozebírání úspěšně vyhnout. Například uvolněné rohové spoje lze na nenápadných místech – například na zadní straně poličky na knihy – zpevnit v pravém úhlu malými trojúhelníkovými výztužemi z překližky. Výztuže vyřízneme pilkou a upevníme do všech rohů opravovaného kusu nábytku lepidlem a vruty.

K čemu se také hodí injekční stříkačka

Než se rozhodneme uvolněný spoj rozebrat a překlížit, můžeme se pokusit vpravit do něj lep injekční stříkačkou. Na méně nápadném místě vyvrtáme drobný otvor a plastovou stříkačkou vtlačíme do škvíry lepidlo. Jaké? Nejlépe se k tomuto účelu hodí PVA nebo lepidlo na bázi močovinoformaldehydu. Nesmíme ale zapomenout na dobu potřebnou do zatvrdnutí lepidla uzavřít vyvrtaný otvor kouskem formely nebo sklenářského tmelu.

Uvolnění truhlářského klihu

Pokud už opravdu musíme spoj rozebrat a snažíme se ho uvolnit poklepem riskujeme, že jednotlivé díly poškodíme. Naštstí je starý nábytek většinou lepený tradičním v lihu rozpustným truhlářským klihem, a tak ještě než se uchýlíme k použití radikálnějších metod, pokusíme se na klížené spoje nanést kouskem hadříku denaturovaný líh. Pokud to nepůjde jinak, vyvrtáme v místě spoje drobný otvor a denaturovaný líh do něj vpravíme opět stříkačkou.

Staré spoje očistíme dočista dočista

Pevnost lepeného spoje závisí také na zasáknutí lepu do dřeva. K němu nedojde, je-li fládr uzavřen starým lepidlem, jehož povlaku se musíme zbavit. Syntetické lepidlo je nutné opatrně vyškrabat dlátkem. Jenže tady musíme dávat pozor, abychom spolu s lepidlem nestrhli i vrstvu dřeva: nový spoj by byl příliš volný a dost dobře by nedržel.

Odvrtání hřebíků a kolíků

Technikou samou pro sebe je odvrtávání, jemuž se nevyhneme pokud byl čepový spoj zpevněn hřebíky či kolíky. Jinak ho prostě nerozebereme. Před odvrtáním hřebíku zatlučeme jeho hlavičku pod povrch, aby vrták nemohl sklouznout a nábytek poškodit. K odvrtání starého kolíku použijeme vrták o průměru nového zpevňovacího kolíku. Dobrý způsob na uvolněné nelepených tyblíků je ten, že abychom je dokázali vyjmout z čepového spoje, zašroubujeme do nich vrut a pak kolíček prostě vytáhneme kleštěmi.

Jak na opravy zásuvky (šuple)

Podle poučky od obecného ke konkrétnímu si předvedeme opravu rozviklaného šuplíku, což je nemoc, která není pro často používanou zásuvku výjimečná. Často přitom stačí, když zpevníme její spoje. Znamená to rozebrat zásuvku a spoje a jednotlivé díly zbavit zbytků starého lepidla a pak všechno znovu slepit. Na neuvolněné spoje je ovšem rozumnější nesahat. Čela zásuvek jsou k bokům často připojená spoji na ozub, které se rozebírají jen velmi obtížně, ale pokud není zbytí, vyrazíme opatrně boky dřevěnou paličkou. Dna zásuvek staršího nábytku bývají vyrobena z tenkých slepených prkének, která často sesychají a praskají – výměna přitom nebývá úplně jednoduchá, protože jsou většinou uložena v drážkách v bocích zásuvek.

Dorazy a zarážky