Když už v nějakém hnutí mysli zpytujeme svědomí, co bychom dělat měli a co neděláme, nezapomínejme na okapy (pokud je ovšem máme). Dobré je totiž prohlédnout tyhle roury a žlaby dvakrát ročně, zjara a před zimou, a přitom je vyčistit od napadaného listí, starých ptačích hnízd a vůbec. Pokud nejsou střešní žlaby řádně opečovávány, mohou se to totiž majitelům domů, chalup i chat šeredně vymstít. Ucpané, děravé nebo mizerně upevněné nesplní to, co mají, tedy neochrání fasádu – jenže už jsme takoví, že jen málokomu se chce šaškovat na vratkém žebříku, když ještě do baráku neteče.
Lepší varianta výsledků prohlídky je, když jsme s výsledkem spokojeni: okap drží, je čistý a neteče. Ale co když ne? Stačí dotáhnout háky na nichž drží, žlab natřít a nebo ho budeme muset nahradit novým? O tom, jaký si pořídíme, bychom měli uvažovat i u novostavby: nabízí se nám totiž spousta možností.
Z čeho vybrat okap
Nejčastější (ovšem přes láci volby není tento nákup vzhledem k nutnosti nekončící údržby ve skutečnosti nejlevnější) jsou okapy z pozinkovaného ocelového plechu. Jakmile jeho povrch zoxiduje a zešedne, měli bychom okap opatřit ochranným nátěrem. To není jen pro parádu: opakovaně použité syntetické nebo vodou ředitelné barvy dají okapovému žlabu životnost kolem dvaceti let. Pokud ovšem koupíme plech potažený plastem už z výroby, vydrží i bez natírání i dvakrát déle. Životnost barevných okapových žlabů celých z plastu je pak téměř neomezená a ještě jsou lehké, podobně jako hliníkové okapy. Ani ty nekorodují a ani se nenatírají – ale kradou se, což v ještě větší míře platí i pro drahé měděné okapy. Drzost zlodějů je velká a uhlídat cokoliv z mědi je nesnadné. Nové měděné okapy mají načervenalou barvu a podle místní kvality vzduchu během let získají patinu – kde je čisto, klasickou zelenou, jinde zčernají a tato oxidovaná vrstva okap chrání od padesáti do sto let. Nejdražší okapy si můžete (asi na šedesát let) pořídit z nerezu, padesát vydrží titanzinkové.
Když s prohlídkou spokojeni nejsme
Neprůchodné okapy vymeteme včetně mřížek a odtoků. Můžeme je propláchnout silným proudem vody. U pozinkovaných zkontrolujeme, zda nejsou prorezlé a u plastových, jestli mrazem nepopraskaly – což lze dočasně opravit lepidlem nebo tmelem. Pozinkované okapy natíráme každý rok. Barvu zvolíme takovou, aby splynula s povrchem domu nebo naopak kontrastní. Očistíme je horkou vodou se saponátem a dobře opláchneme. Neodlupující starý nátěr můžeme nechat, jen ho zdrsníme a natřeme vrchní barvou. Barev na okapy je poměrně solidní výběr. O tom, co dělat v případě, že je žlab rezavý, čtěte ZDE.
Výměna okapů
Dlouho nekontrolovaný a neudržovaný okap ovšem může být ve stavu, kdy by mu nepomohli ani všichni svatí. Pokud jsme si již vybrali nový, připravíme si srovnávací šňůru, pilku na kov, ohýbací kleště, hřebíky, vodováhu, kladivo a šroubovák. žlab s dešťovým svodem a příslušenstvím, trubní příponky.
- Nečeká nás nic příjemného, ale určitě to zvládneme. Musíme odstranit první řadu střešních tašek. Pod nimi jsou v pravidelných vzdálenostech upevněny háky, na nichž je střešní žlab uložen. Podél vnitřní strany žlabu ohneme příponky žlabových háků do výšky – jsou zpravidla z tenkého plechu, takže to zvládneme bez speciálního nářadí.
- Těžko odstraníme celý žlab najednou, proto ho rozřežeme na menší kusy a zároveň uvolníme spojení se svislým dešťovým svodem, abychom části mohli snáze odebrat.
Po otevření trubní zděře podél svislého svodu můžeme z okapu snadno vytáhnout i spádovou trubku. Také odstraníme staré žlabové háky (budou už nejspíš stejně prorezlé) a nahradíme je novými. Vytáhneme hřebíky, jimiž jsou háky připevněny ke krovům.- Nové háky upevňujeme po půl metru. Žlab měl mít na deset metrů spád asi tři centimetry. Na hácích jsou vyznačena místa ohybu. Háky ohneme kleštěmi podle sklonu střechy tak, aby hrana střešního žlabu ležící blíže k domu byla výš než hrana vnější. Abychom správný sklon dodrželi a háky nepopletli, očíslujeme je. Dražší žlabové háky mají otočný kloub a jejich výšku můžeme upravovat.
Podle šňůr natažené mezi nejvyšším a nejnižším bodem okapu napneme dvě zednické šňůry. Podle nich háky při osazování vyrovnáme. Vodováhou zkontrolujeme spád. Poté první kus otáčením přes okraj zavěsíme do háků u svislého odtoku. Další pokládáme a spojujeme tak, aby se žlab mohl přizpůsobit kolísání teploty – čili nespojujeme je napevno.- Na zadní straně přidržuje žlab ohnutá příponka žlabového háku. Dobře upevníme pouze střed každého kusu žlabu. Pilkou na zadní hraně uděláme výřez o šířce příponky a tu do něj ohneme. Je-li třeba, pilkou na kov okap přiřízneme, naopak dvě části spojíme k tomu určeným prvkem, který zavěsíme na vnitřní hranu žlabu a pak ho namontujeme na přední okraj.
- Koncovku žlabu vtiskneme do předního a potom do zadního okraje. Odtokové hrdlo namontujeme na otvor,který jsme vyřízli pilkou na kov. Dešťový svod nasuneme na koleno trubky směrem ke stěně domu. Sklon kolena vybereme podle délky přesahu střechy. Trubní zděře upevníme ke stěně domu, přitom ale pevně přišroubujeme pouze každou druhou: to proto, aby se trubka ve spojích mohla při teplotních změnách protahovat.
