Podle vědců nás v současnosti obtěžují tři geneticky odlišné vši. Jedna se vyvíjela na našich přímých předcích – pralidech (Homo sapiens). Druhá zase na příbuzné vývojové větvi člověka v Americe (Homo erectus). Na člověka myslícího přelezla při setkání obou druhů v Asii, a to asi před třiceti tisíci lety. Vede to k poněkud odvážné teorii, že oba kmeny pralidí žily spolu a snad se i křížily. Nicméně zatímco Člověk vzpřímený se z historie ztratil, jeho veš zůstala a dnes je jednou ze tří genetických variet vlasové vši – Pediculus humanus capitis. Třetí mutace lidské vši žije pouze v Tibetu a Habeši). Veš je na nás přitom zcela závislá. Bez lidí by nepřežila.

(2013)  ***  Veš lidská dětská je bezkřídlý asi třímilimetrový hmyz, má tři páry nohou s drápky, takže po vlasech neklouže. Šíří se z hlavy na hlavu spojenými vlasy, půjčeným hřebenem a nebo čepicí. Jakmile přeleze, nemarní čas a zahájí reprodukční cyklus.

Rychlý vývoj

Bez hostitele, třeba zalezlá v čepici, veš do čtyřiadvaceti hodin zahyne. To je zásadní rozdíl například proti štěnicím (píšeme o nich ZDE), které o hladu vydrží i roky, nebo švábům (ZDE), kteří jsou menší, ale i tak celkem zdatní hladovkáři. Nemají-li vši naši krev, vyschnou, nedokážou se hýbat a zdechnou. V zájmu zachování rodu proto čilé vešky prakticky okamžitě začnou klást vajíčka. Tyto bílé sotva milimetrové hnidy lepí k vlasům zvlášť odolným bílkovinovým tmelem, který běžné česání ani obyčejný šampon z vlasu neuvolní. Po týdnu se z hnidů vylíhnou larvy a hned začnou sát. Během týdne larvy projdou další proměnou a pak už zde máme další výkonnou veš, která za měsíc života naklade až sto padesát vajíček.

Vši stály i za některými epidemiemi

Vešky nejraději vlasy špinavé, myté nepravidelně a česané jen omylem, což ovšem vůbec neznamená, že by nedokázaly vyměnit takové prostředí za hlavu čistou. O tom mohou mluvit často děti z hygienického hlediska vzorné vedené, které třeba ve škole strkají hlavy dohromady s dítky, jež na tom jsou v tomto ohledu hůř. V teple se vši množí mimořádně rychle a pak se i rychle šíří z hlavy na hlavu. A nejde jen o bezesporu nepříjemné a společensky obtížné zavšivení – paraziti prý mohou být (nebo spíš byli)  přenašečem především epidemického skvrnitého tyfu.

Již staří Egypťané

Úplně první zprávy o úporném boji s veškami máme ze starověku. Našly se speciální odvšivovací hřebeny, a pokud nezafungovaly patřičně, oholenou hlavu egyptští ranhojiči oplácali směsí datlí s moukou. Toť možná odpověď na otázku, proč má tolik Egypťanů na nástěnných freskách hlavy jako tenisák. První portrétovaná veš je na dřevorytu z roku 1491. A nalezli jsme i zprávu o tom, že v devatenáctém století fungovala v Portugalském hlavním městě půjčovna cvičených opic, které vešky zákazníkům vybíraly.

Účinné, leč poněkud páchnoucí

A jak se se zavšivením válčilo před nástupem specializované chemie? Hustým hřebenem je z vlasů prostě vyčesávali. Pokud po opakované proceduře hlava nepřestala svědět, zvlhčili kůži hlavy při koříncích alkoholovým roztokem sabadilly (Veratrum officinale). Je to mexická tráva, která má příznačné české jméno Kýchavice všivec a řadí se mezi rostlinné pesticidy. Ošetřenou hlavu pak zavinuli na hodinu do šátku a pak řádně vlasy umyli octovou vodou. A kdo neměl mexickou kýchavici a na vlasech a u kůže si mohl najít hnidy – přilepená vajíčka vší, vzal za vděk dostupnějším petrolejem. Vlasy se rozdělily na tenké prameny a pořádně petrolejem promazaly, často se stříhalo dohola. Pak bylo třeba hlavu zabalit a celou operaci několikrát po pár hodinách opakovat.  Vyčesat, umýt mýdlovou vodou, spláchnout silným octovým roztokem, nechat oschnout, znovu natřít petrolejem, zavinout a tak pořád dokola. Dokud nepominulo svědění a vyčesávací hřeben zůstal čistý. Pokud byly mrtvé hnidy na vlasech dál nalepené, hřeben bylo radno namočit do teplého octa.

Ten má za ušima!

Předchozí výkřik nechválí chytráka a nepříliš útěšnou informací je, že zavšivení (pedikuloza) se nevyhne často ani dětem sebelépe vedeným. Je proto dobré jim hlavy prohlížet, zvláště pak za ušima, kde to mají vešky obzvlášť rády. Na stůl položíme hlavu, malý odsouzenec ji předkloní a my vlasy postupně rozhrnujeme až ke kořínkům a vyčesáváme hustým hřebenem. Jde o to, aby případní paraziti padali na papír nebo zůstali na hřebenu. Pokud jsme vši skutečně objevili, češeme dítko opakovaně a použijeme speciální šampon, protože vůči i těm nejzázračnějším a nejdražším „obyčejným“ jsou vši zcela odolné.

Užitečná chemie

Většina z nás by se raději dalším chemickým invazím v beztak hodně zatíženém životním prostředím vyhnula. Poctivě řečeno ovšem proti vším nefunguje nic lépe a všemožné babské recepty jsou v tomto ohledu zdlouhavé a jejich výsledek nejistý. Proč trápení dětí zbytečně prodlužovat. Repelentní sprej proti vším uklidní sice svědomí, že něco pro dítě preventivně děláme, ale speciální šampony fungují spolehlivěji a jejich užití je snadné. Jen je třeba mytí s nimi opakovat. A ani to tak nesmrdí. Statisticky nejvíc vší se objeví po prázdninách. Dokud problém bezpečně nezlikvidujete, dítě do školy či školky nepatří – na což ostatně pamatuje i zákon. Pokud vás tedy tato pohroma postihla a máte dětí víc, umyjte bez zbytečných řečí všechny a hlavu ať si nejen z výchovných důvodů nešamponuje maminka a jako první zcela plešatý tatínek, který by měl rodině vždycinky jít příkladem…

A ještě muňky, jinak též filcky, a vši šatní

Vši tohoto druhu (Pthirus pubis) jsou oproti těm, které osidlují některé hlavy, menší a připomínají klíště. Hnízdí v ochlupení pod pažím, na prsou a především na přirození a dokonce i v neudržovaných plnovousech. Pevně se drží pokožky. (Ve smyslu úvodního odstavce tohoto textu se prý chystá také genetický průzkum filcek, který by mohl dokázat, že se pralidé s pololidmi skutečně vzájemně pářili.) Nejlepší v boji s muňkami je způsob radikální, totiž postižené porosty oholit, místa natřít sabadyllou nebo petrolejem a po hodině omýt teplou mýdlovou vodou. Totéž zopakovat nazítří. Současné prostředky jsou k alergikům a naší kůži ovšem šetrnější. Předepíše je doktor na kožním a stydlíni, jimž se problém jeví jako delikátní, mohou zkusit nějaký protiparazitní sprej z drogerie. První řešení je jistější. A  prádlo je samozřejmě třeba vyprat v horké vodě a přes namočený hadr desinfikovat ještě rozžhavenou žehličkou, přičemž pozornost je třeba věnovat především švům. Do výčtu parazitických trapičů zmiňme pro úplnost ještě veš šatní, která bydlí v našem oblečení. Při boji s ní je prádlo třeba vyvařit ve vodě, a co se nedá vyvařit, alespoň vyžehlit hodně horkou žehličkou.