Není to radostný pokřik houbařů natěšených z pořádného hřibobraní, je to zoufalý hlas ze zahrad. Opanovali je neobvyklí slimáci. Cizokrajná náplava. Prostě invaze.  Krajinou se totiž ozývá mlaskání nenasytných slizounů, rozlezlých po všem, co jde sežrat. Jazyky hrbolatými jako rašple strouhají nejen zeleninu, ale pustoší už i květinové záhony, trnité růže nevyjímaje.  Slimáci jsou pohroma, kterou nedokáží jako pochoutku zpracovat ani kuchyňsky mimořádně vynalézaví Francouzi. Bohužel boj s plzáky se zdá být marný, ale bez něj by tihle rezaví hnusáci nejspíš zaplavili svět.

(2011) *** Katastrofickou vizi konce civilizace po přemnožení plzáků z rodu Arion teprve čeká hollywoodská sláva, ale my se s nimi musíme potýkat už dnes. Vlastních slimáků, plzáků a šneků máme přitom dost a ne že by se nedokázali zakousnout do salátu… Škodí, ale jsou naši. Je snad nářek nad plzáky dalším projevem té stále kritizované xenofobie a nenávisti k cizincům? V tomto případě stokrát ano!

Kde se vzal, tu se  vzal…

Plzák  španělský – někdy zvaný také portugalský, což je hned vedle – odborně ovšem Arion lusitanicus, je skutečně ohavný. Pochází z Pyrenejského poloostrova, ale rozlezl se po celé Evropě. K nám se dostal brzy po převratu, hned na počátku devadesátých let. Jeho domácí příbuzný plzák lesní také není žádný krasavec, ale tak odporný jako rezavý a masitý nenasytný vetřelec opravdu není. V Česku se mu zalíbilo, což má zřejmě souvislost s mírnými zimami a chladnými vlhkými jary. Svůj díl viny nesou zřejmě i změny v polním hospodaření a také používání ochranných prostředků, které zabily všechno, co se hýbe. Logicky tedy i střevlíky a další přirozené nepřátele plzáků, kteří je mohli, než jejich počet tak obludně stoupl, úspěšně omezovat.

Připravte se na boj

Rozhodnutí je jasné: Nenecháme se sežrat! Za prvé zlikvidujeme jejich úkryty, které i tak na zahradě představují určitý nepořádek. Jedná se o složená prkna, různé plechy, zapomenuté fólie, staré dřevo. A trávu je dobré udržovat nízkou. Za druhé se podívejme na kompost: neudržovaný se bude plzákům líbit. Nenecháváme na něm větší množství zbytků, plevelů a posečené trávy. Vlhko a teplo je vynikající inkubátor pro vajíčka plzáků. Je dobré kompost častěji přeházet. Za třetí musíme prostě plže zabíjet na potkání. Je to nepříjemná práce, ale sami se neodstěhují.

Žádný falešný humanismus

Co plzák, to až 220 vajíček a tedy možných nových plzáků ročně. Ti se vzájemně oplodňují především od května do července a vajíčka pak kladou od půli srpna až do prosince. Mladí se líhnou přibližně po půl druhém měsíci. Sbírání a vynášení slimáků ne nepodobné vynášení Smrtky je sice milosrdné, ale v podstatě k ničemu – příslovečně pomalý tvor se totiž za noc bez problémů vrátí i padesát metrů.

Obranná opatření

Pokud zvolíme defenzivní taktiku, kompost umístíme co nejdál od záhonů. Ani posekanou trávu nenecháváme v kupkách. Na záhonech zaléváme ke kořenům, abychom zbytečně půdu nezvlhčovali, pokud možno ráno či dopoledne. Připravíme pasti (viz dále). U plotu vysypeme linii z vápna. Někdo doporučuje rozdrcené vaječné skořápky. Kolem záhonů zapustíme plechy alespoň čtvrtmetrové s horním okrajem zahnutým ven. Okraje záhonů obsypeme pilinami, popelem, nebo rozdrcenými skořápkami jimiž se slizáci obalí – doporučená šíře pásu je nejméně 15 centimetrů. Můžeme je také olemovat něčím, co těm tvorům nevoní: šalvějí, tymiánem, levandulí, koprem, lichořeřišnicí, řeřichou nebo měsíčkem lékařským, nejlépe ve směsi. Všimli jste si, že se slimáci vyhýbají petrželi?  A nebo zkuste česnek, který pomáhá proti upírům a tak snad zabere i proti španělským hnusákům. Ale upozorňujeme: popsaná obranná opatření někde sice fungují, jinde ale ne – a nebo jen krátce.

Spojenci

Obrannou alianci můžeme uzavřít s přirozenými nepřáteli plzáků. Musíme jim ale připravit vhodné podmínky. Pokud je plzáků moc, nežerou je už ani prasata, ale vyhledávají je a ničí ježci a rejsci, ropuchy a užovky. Vajíčka konzumují střevlíci, drabčíci, světlušky a také příbuzní plzáků s malou ulitou – skelnatka západní a dravá. V rohu pozemku shromážděte hromadu větví a listí, pokud se tam nastěhuje ježek, dokáže spoustu plzáků spořádat. Spojenci mohou hnízdit i v živém plotu, ještěrky najdou domov v hromadě kamení.

Co všechno už lidé vyzkoušeli

Sesbírali jsme způsoby jak na plzáky a doufáme, že alespoň některý z nich u vás zabere. Ne všechno totiž zabírá vždy a všude. Prostě to musíte zkoušet!

* Ruční sběr vyžaduje jednorázové rukavice jaké mají třeba u benzínek nebo v samoobsluhách u pečiva. Pro noční lov je dobrá čelovka, protože baterku byste museli držet v zubech.

* Odhalené plzáky stříháte velkýma nůžkami nebo přesekáváte rýčem.

* Pokud sbíráme, předkládáme k žrádlu prasatům nebo kachnám, které ovšem po čase nebudou moct slizáky ani cítit (nejdéle odolaly v konzumaci kachny čínské a pižmové).

* Slepice většinou nefungují, protože se nedovedou vypořádat se slizem na zobáku a běhákách.

* Sebraný materiál zalijeme vařící vodou a po zchladnutí můžeme dát do kompostu.

* Časté a účinné je použití kuchyňské soli, což ovšem z hlediska ochrany půdy a životního prostředí nelze s dobrým svědomím doporučit. Ale když vám přetečou nervy…

* Osvědčila se malá krmítka s Vanischem, někde ho sypou přímo na záhony. Raději ovšem do kytek, zelenina z nich může nevratně poškodit ledviny a játra. Vanisch ovšem může zabít i našeho spojence  v boji ježka.

* I kávová sedlina čili lógr z turka působí jako chemická zbraň.

Pasti a pastičky

Nabízíme dvě: Kanibalku a past Ožralý plzák. Tu první představuje válec z králičího pletiva kolmo umístěný uprostřed zahrady naplněný posekanou trávou a kuchyňskými odpadky. Do válce sypeme posbírané nepřátele, jim je tam dobře, nelezou jinam a množí se. Když je jich moc, sežerou se navzájem (tento způsob je přespříliš optimistický, aby mohl beze zbytku fungovat, ale zní logicky a krásně). Druhý typ je asi o třetinu oříznutá petka zahloubená do půdy s okrajem asi tři centimetry nad povrchem země naplněná pivem. Denně utopené plzáky vybíráme a pivo doléváme. Při více pastech se nám může tento způsob celkem prodražit, protože i lovec má nárok na naturální odměnu.

Co nabízejí obchody

Většina granulí a jiných prostředků je účinná alespoň po určitou dobu, ale při větším nasazení lezou do peněz. Stojí za to věnovat trochu pozornosti složení chemických přípravků: pokud budou obsahovat methiocarb, což je vlastně nervový jed, zabijeme jim spolehlivě cokoliv široko daleko, tedy i přirozené nepřátele plzáků, kteří jejich normální stavy přece jen regulují. Navíc zabijí i včely nebo užitečné žížaly. Když bude prostředek obsahovat metaldehyd, plže dehydratuje, účinný je méně, ale je také méně nebezpečný pro okolí. Pokud jsou základem prostředku fosfor a železo, vedlejší škody jsou prakticky vyloučené a snad to bude nějaký čas fungovat. Vcelku účinný je biologický boj, tedy nasadit na mladé plzáky parazita hlístici Phasmarhabditis hermaphrodita. Zabírá to ovšem pomalu a není to přirozeně zadarmo.

Víc hlav víc ví. Máte na příšerné plzáky nějaký neotřelý způsob i vy? Rozdělte se o něj!