Kdo u nás tvrdí, že zloději zde kradou a „ani neděli nesvětí“, má statisticky dokonce víc pravdy, než jedovatý bonmot naznačuje. Dřív dopadeným a usvědčeným zlodějům sekali ruce, bylo takové zvykové právo, ani soud nepotřebovali. To by tu bylo mrzáčků! Podle kriminalistů ke krádežím v bytech dochází nejčastěji mezi devátou a čtrnáctou hodinou ve všední den a obzvláště pak o víkendech. Vůbec nejvíc spáchaných trestných činů představuje vloupání do bytů, rodinných domků a rekreačních objektů.
Většinou lotři použijí hrubou sílu a jen nepatrné procento „prácičky“ provedou specialisté. Proto mohou zloděje odradit viditelně provedená bezpečnostní opatření: solidní bezpečnostní dveře, mříže, rolety, samolepka informující o zabezpečení bytu alarmem, světlo založené na detekci pohybu, viditelný kamerový systém, zvuky uvnitř bytu a domu, hýbající se záclony, náznaky pohybu v bytě, ale i cedulka varující před zlým psem. Viditelné prvky působí i preventivně. A praktickou funkci plní i ty na první pohled neviditelné (ale o bezpečnostních fóliích na sklo píšeme ZDE).
Začneme u mříží
Zabezpečovací prvky hodnotí společná evropská norma. Odolnost mříže určuje čas potřebný k jejímu překonání (tedy k vytvoření průlezového otvoru o rozměrech 20 x 40 centimetrů). Kvalitní mříže pro byty má dosáhnout pěti minut, což je čas předpokládaný k účinnému zásahu proti lupiči. Pevnost mříží je dána kvalitou materiálu i velikostí jednotlivých ok. A samozřejmě je důležitá kvalita zakotvení mříže ve zdi. Podceňovanou částí otevíracích mříží bývají často i zámky a závěsy.
Pevné i otvírací
Nejjednodušší jsou pevné mříže, ovšem pohled na zamřížovaný dům ani výhled z něj nebývá zrovna povzbudivý. Své místo ale jistě mají na sklepních oknech. Vhodnější pro byty jsou nůžkové mříže, které lze otevírat. Bezproblémově – tedy bez nějakých povolení – je lze namontovat i na lodžie bytů v panelových domech. Nejčastěji jsou z ocelových profilů, které jsou pevnější než plný materiál stejné váhy. K mání jsou i mříže hliníkové, vypadají skvěle, ale také víc stojí. Ocelové mříže chrání laky prakticky v libovolných odstínech, ovšem u nůžkových mříží se mohou odírat, proto se objevují i mříže s povrchem krytým zvláštním pevnostním plastem. Důležitou součástí nůžkové mříže je zámek. Různé visací zámky nevypadají nejlépe, ale na mříž lze namontovat i moderní bezpečnostní vložku s ochranou proti rozlomení. V ojedinělých případech je výhodné umístit nůžkovou mříž do interiéru. Složená se schová třeba za okenní závěs. Také nám doma určitě nezreznou.
Mříž, zámek, alarm
Kvalitní kovové mříže patří i v dobách elektronických zabezpečovacích systémů k nejpoužívanějším prvkům ochrany před vloupáním. A mříží lze zajistit i vchodové dveře. Kdo si totiž myslí, že většina zlodějů leze oknem, spouští se jako pavouk ze střechy nebo volí jiné krkolomné postupy, mýlí se. Lotr nejčastěji přijde dveřmi. Mříž je může chránit. Pak by si měl narušitel poradit s mechanickým zámkem vchodových dveří. Čím bude složitější, tím déle odolá. Pokud stejně povolí, mělo by nastoupit elektronické zabezpečení.
S dráty i bez nich
Funguje to následovně: magnetický detektor indikuje narušení a upozorní ústřednu, která analyzuje situaci a když průnik vyhodnotí jako nepřátelský, vyhlásí poplach. Jako dveře lze zajistit i okna. Nebo sem umístěte akustické detektory, které rozeznají zvuk rozbíjeného skla. Moderní systémy se odjišťují buď zadáním vstupního kódu na klávesnicí, nebo stiskem tlačítka rádiového ovladače. Zadání kódu bývá omezeno na jen několik pokusů, klíčenku s tzv. plovoucím přenosovým kódem prakticky nelze zkopírovat. Komunikátor, které o poplachu vyrozumí majitele bytu, mohou mít charakter pevné nebo mobilní telefonní sítě. V případě poplachu si automaticky uvolní telefonní linku a začnou vytáčet nastavená čísla a přehrávat hlasovou zprávu, kterou jste jim nahráli do paměti. Bezpečnostní prvky jsou propojeny kabely (což vyjde levněji) nebo bezdrátově s napájením bateriemi. Používají se i sítě GSM, vysokorychlostní připojení GPRS a podobně. Informace o napadení pak jde na mobil uživatele nebo trvalé hlídací službě za pultem centralizované ochrany.
Jak je to všecko drahé
Záleží co a jak chcete chránit, ale obecně lze říct, že elektronické zabezpečovací systémy jsou cenově srovnatelné s lepšími domácími spotřebiči – zhruba od deseti tisíc. Provozní náklady představují ceny hlídání podle způsobu připojení služeb najaté firmy. Na odborníky je dobré se obrátit i ve věci instalace. A samozřejmě platí: nekupovat nic z druhé ruky nebo na trhu a ohlídat si, aby výrobek měl atest (pro vážné zájemce: norma má číslo EZS ČSN EN 50131–1 a dobře je, má-li i dobrozdání České asociace pojišťoven, a pokud užívá rádiové vlny i atest ČTÚ). Také montážníci by měli mít živnostenský list pro zabezpečovací systémy. Rozumné pojišťovny nám na odbornou montáž poskytnou až třicetiprocentní slevu z plateb pojistného.
Varuje i před požárem
Nejen padouši všeho druhu si brousí zuby na náš majetek. Škodu může zavinit příroda, technické selhání nebo naše vlastní roztržitost. To se týká například nechtěného ohně. Používaná čidla jsou podobná jako infrapasivní snímače, které chrání vnitřní prostory před narušiteli tak, že analýzou teplot v místnosti spolehlivě detekovat pohyb člověka v prostoru. Ionizační rychle a spolehlivě detekují zvýšený výskyt kouře v místnosti a celkem moc nestojí.
Nebývají to Nebojsové
Doby, kdy se kradlo výlučně v noci, jsou sice pryč, ale stará pravda, že zlodějům světlo nesvědčí, stále platí. Proto mohou dobrou službu vykonat prostorové senzory před vchodovými dveřmi, které na pohyb reagují tím, že se rozsvítí. A preventivně působí i upozornění, že dům monitoruje průmyslová kamera. K levným ale celkem účinným elektronickým pomocníkům patří i časový spínač za zhruba pětistovku, který v naší nepřítomnosti rozsvěcí světla a pouští rádio či bednu. Na zloděje začátečníky prý stačí nahraná lidská řeč či psí zaštěkání, který se ozve po zazvonění…, ale kdo nám zaručí, že nám jakoby náhodou cpe šperhák do zámku zrovna začátečník?