Hádanka pro přihlouplé by mohla znít: „Po čempak si asi myslíte, milé děti, že voní meduňka? Kdo odpoví správně, postoupí do dalšího levelu a nebude už muset rozdělovat malé černé a velké bílé kostky na dvě hromádky.“ Ale zase tak jednoduché to není, protože nos máme každý jiný, a tak někdo cítí spíš citron a jinému může být pach jenž vydává meduňka lékařská dokonce nepříjemný.(2012) *** Na zahradě může keř meduňky (Melissa officinalis) dorůst až do půl druhého metru. Určitě ho nepřeslechnete, celé léto totiž kvete a bzučí včelami. Květy nejsou nic moc, spíš narostly malé, špinavě bílé, dost nenápadné – ale je jich zato spousta. Svěží zelení je keřík svým způsobem docela dekorativní. Také jeho krajová jména jsou ozdobou naší řeči, jen si jich aspoň pár poslechněte: tedy nejen meduňka lékařská, ale též medun i marulka, medlinka, rojovník, včelanka, doubravník a nebo lemonika…

Pěstování

Meduňku vysazujeme na místa co nejvíce ozářená sluncem, rozhodně lepší jsou spíše kamenité a sušší polohy, než těžké, hlinité a vlhké půdy. Lodyhy se bohatě větví a nesou vstřícné vejčité chlupaté listy s vroubkovaným krajem. V zemi by měl být větší podíl vápna. Pokud jsme ji nevyseli již v březnu, její čas přichází po „zmrzlých“ – to sázíme odkopky od starších trsů i předpěstované sazenice. Neměli bychom zapomenout, že meduňka se dost rychle rozrůstá, stačí jí proto spon 40 – 50 cm. Na místě vydrží pár let, jen je dobré ji občas přihnojit a po zimě odstranit odumřelé větve a výhony.

Sklizeň

A co že to na meduňce vlastně voní? Všechno – celá rostlina totiž obsahuje vonné silice citran a geraniol, třísloviny a různé organické kyseliny. Sklízet začínáme začátkem května a pokračujeme přes celou vegetaci. Dáváme sice přednost samotným listům, ale rychlejší je sběr mladších částí výhonků. První řez čistých stonků bychom měli stihnout před nakvetením. Za léto řežeme tak čtyřikrát, tím podpoříme větvení a růst nových výhonů. Pokud ji neužíváme hned, měli bychom ji sušit rychle při teplotě 30 až 40 °C ve tmě, jinak listy nehezky zhnědnou.

V kuchyni i domácí apatyce

Citrónová vůně kterou má meduňka lékařská příjemně osvěží ovocné i zeleninové saláty. Také v čerstvém stavu ochutí i ozdobí ryby i některé masité pokrmy. Nejčastěji ji asi známe z čaje, dobrý je ve směsi s mátou. Pomáhá totiž k uvolnění nervového vypětí, zklidnění činnosti trávicího traktu, nebo je vhodný k omezení nespavosti. Pijeme ji při nachlazení a chřipce, ale můžeme ji i inhalovat, koupat se v ní, ale také jí na těle obkládat revmatismem postižená místa. Též proti kousnutí hmyzem je prý dobrá a rozdrcená a rozetřená po těle účinkuje proti dotěrným komárům jako přírodní repelent.

A ještě slůvko pro šamany

Keltové meduňku louhovali ve víně a pili ji pro udržení přátelství, ba i mileneckého vztahu. Do vonných směsí (purpura) se používá s mátou a levandulí. Protože je meduňka zasvěcena Bohyni Noci a Úplňku, pomáhá spáčům rozvíjet jejich koníčka: olej s esencí z ní se proto v aromaterapii používá v léčbě stresu, úzkosti a hlavně nespavosti, k celkovému ztišení a proti chronickému bolehlavu.

Zahrádka za oknem

Při teplotách okolo 15 až 20 °C a dobrém osvětlení můžeme meduňku v bytě pěstovat i v zimě, vonět ale v jídle sice bude méně, pořád však lépe než sušená, nebo zmražená. Nejjistěji vychází ze silnějších rostlin oddělených z keříků, a to ve větších květináčích nebo truhlících, spíš na terase či balkoně, protože v ideálních podmínkách dokáže růst zatraceně rychle.