Když se mi před lety dostal do ruky jídelní lístek v němž sloupec lákavých pokrmů uzavírala poznámka „Všechny ceny jsou jen přibližné“, vyvolalo to ve mně nadšení. Představil jsem si například seznam obdařených státními či oborovými vyznamenáními se stejnou poznámkou pod čarou. Slovo přibližné je krásně neurčité a otevírá prostor fantazii a improvizacím. Ve vážení bez váhy o tom ale dnes nepíšeme.  Promluvíme o kuchyňské přibližnosti pokud možno co nejvíc rovné zadání.

(2012)  ***  V kuchyňských receptech slovutných kuchařek bývá množství ingrediencí uváděno s ohromující důkladností činící z vaření vědu nebo alchymii. V praxi ovšem nepracujeme s lékárnickými váhami a když je spěch, tak popravdě ani s kuchyňskými. Nebo se dostaneme do situace, kdy jsou klasické či digitální váhy nedostupné a musíme si poradit s jiným způsobem odměřování. Nastupují v takovém případě „hrníčkové recepty“.

Vážení bez váhy čili Čarování s věcmi kolem nás

Pokud si pro běžné vaření a pečení hrníčkovou metodu osvojíme, práce se z vědy stane zábavou. Jen je potřeba si obsah běžně dostupných a v kuchyni používaných „měřidel“ osvojit. U „vážení bez váhy“ začneme právě od těch hrníčků: Jejich obsah je zpravidla čtvrt litru, tedy 250 mililitrů. Kolik ovšem toto množství představuje gramů jednotlivých složek, které k přípravě jídla používáme?

Odpovídá to 170 gramům hrubé mouky, 135 gramům hladké či polohrubé mouky, 170 gramům krupicového cukru, 100 gramům ovesných vloček, 250 gramům rýže, 145 gramům máku, 230 gramům oleje a 250 gramům sádla, másla, tuku, vody či mléka. Pokud bychom jako odměrku používali sklenici, ta má obsah stejný, jen staré hořčicové sklínky byly menší – dvě stě gramů (mililitrů) vody, o padesát víc, než má klasický šálek.

Lžičky a lžíce

V tomto případě měříme buď na lžičku zarovnanou a nebo vrchovatou – zpravidla je míněn obsah vrchovatý „kopcem“ , protože zarovnaný bývá výslovně uveden. Kávová lžička rovná tedy obsahuje:

* 3 g krupice, moučkového cukru, mleté kávy a kakaa

* 4 g hrubé, polohrubé či hladké mouky

* 5 g másla, sádla či tuku

* 6 g krupicového cukru

* 7 g škrobu (Solamylu)

* 8 g soli

* 9 g máku

* nebo 18 g medu.

U kapalin jedna lžička obsahuje:

* 4 g vody

* případně 5 g oleje nebo mléka.

V případě vrchovaté kávové lžičky jsou míry následující:

* 7 g krupice či hrubé mouky

* 8 g mouky hladké a polohrubé či moučkového cukru

* 9 g soli

* 10 g cukru krupice

* nebo 11 g škrobu.

Polévkové lžíce designéři dělají tu užší, tu širší, mělčí nebo hlubší, uvedená čísla proto představují tak řečený zlatý standard. Podle něj rovná polévková lžíce obsahuje: 5 g ovesných vloček, 6 g mleté kávy nebo kakaa, 10 g krupice nebo hladké a polohrubé mouky, 11 g hrubé mouky, 12 g cukru krupice i moučky, 15 g škrobu, 17 g máku, a 20 g soli a rýže, případně 35 g medu nebo marmelády. Na lžíci se vejde i 11 g oleje, 17 g vody, případně 18 g mléka. Na vrchovatou polévkovou lžíci se vejde 10 g ovesných vloček, 20 g hrubé mouky, 22 g krupice, 25 g hladké či polohrubé mouky, moučkového a krupicového cukru, 30 g rýže, škrobu a soli.

S čím se ještě můžeme setkat

Další používané míry pro naše „vážení bez váhy“, tak, jak je internet uvádí, jsou: ořech másla, který představuje deset gramů, kostka cukru také deset (malá pět) gramů, žloutek dvacet a bílek třicet gramů. Protože brambora je bramboře nepodobná, vžilo se následující dělení: malou počítáme asi šedesát, střední pětaosmdesát a velkou až dvě stě gramů – a to už je celkem pořádná erteple!