Jak víme, Cristóbal Colón známý spíš jako Kryštof Kolumbus, hledal na základě překvapujícího zjištění hvězdářů, že Země je kulatá, novou cestu do Indie opačným směrem než dosud a objevil Ameriku. Chtěl španělským královským investorům své objevitelské mise přivézt zlato a pepř. Uloupené indiánské zlato bylo nepochybně zlatem, jen s pepřem něco nebylo v pořádku. Chutnal jinak. Nicméně strom, na němž tak trochu po hřebíčku vonící kuličky rostly, dostal jméno Pimenta, což je španělsky pepř. A jmenuje se tak dodnes – Pimenta dioica. Angličané, kteří si novinku velmi oblíbili, vymysleli název „všekoření“ (allspice). Poláky ostrovní popularita kuliček tak zmátla, že je nazvali „anglické koření“. My, protože se v středoevropských kuchyních objevilo poměrně pozdě (až v sedmnáctém století), jim říkáme „nové koření“.

Na anglickém názvu něco je – jako by v sobě ty malé někdy hladké a jindy vrásčité kuličky snoubily něco ze skořice, muškátového oříšku a hřebíčku. Jedná se o nedozrálé sušené plody pimentového stromu. Éterický olej, který celá rostlina obsahuje, působí, že nad plantážemi s pimentovými stromy se stále vznáší oblak intenzivně kořeněné vůně.

Jamajka není jen slavný rum

Pimentovník pravý je stálezelený většinou až patnáct metrů vysoký strom s průměrem kmene kolem třiceti centimetrů. Světle hnědá borka se loupe jako kůra platanu. Listy trochu připomínají bobkový list čili vavřín a při rozemnutí silně voní. Květy jsou bílé a drobné tmavnoucí plody trochu připomínají naše bezinky. Bobule se ze stromu či keře sklízejí již zralé, ale na povrchu ještě zelené. Středoameričtí Indiáni je používali spolu s vanilkou k ochucování čokolády už dávno před tím, než tento pepř nepepř zamotal hlavu Kolumbovi. Protože se s ním potkal na Jamajce, nazval ho, jak už víme, Jamajským pepřem. A z Jamajky pochází asi sedmdesát procent tohoto koření dodnes. Pěstuje se ale i jinde v oblasti, ale s chuťovým výsledkem méně oslnivým. Obyvatelé Karibiku si dřeviny hodně hledí – jako odvar pijí čaj z plodů proti nachlazení nebo proti nadýmání a místní dámy při měsíčcích. Obklady jim prý pomáhají na revma. Nejnověji se zjistilo, že některé složky mají dokonce protirakovinný účinek. Používá se k ochucení likérů z rumu. Odvar listí slouží k omývání čehokoliv jako dezinfekce, vonný olej používají voňavkáři a tvrdé, po opracování velmi lesklé červenavě hnědé dřevo mají rádi místní šperkaři.

Lékárna do kapsy

Nové koření působí antimykoticky především vůči kmenu Aspergillus působícímu plicní a kožní infekce a poškozujícímu játra. Nové koření zlepšuje přijímání vzácného a přitom pro organizmus důležitého selenu a obsahuje i B vitamín a provitamin A. Hlavními složkami je kyselina hřebíčková – eugenol, kyselina jablečná, cukr a třísloviny. Komu smrdí z úst nebo se dělá špatně v autě, měl by mít po ruce vždycky tři čtyři kuličky. Užití je prachsprostě jednoduché. Zmíněnou porci radíme prostě rozdrtit na stoličkách, smíchat se slinami a spolknout. Není to nepříjemné a jen málokomu to nepomůže. Zrovna tak užité uleví nové koření při bolestné menstruaci, škrábání v krku a někdy pomůže i od obtížného suchého kašle. Omývání odvarem je dobré na pubošské pupínky a nepochybně neuškodí ani zralejší pleti.

U nás je nové koření doma hlavně v kuchyni

Nejčastěji se s použitím voňavých kuliček setkáme při přípravě pokrmů z ryb, rosolů, zvěřinových jídel a zeleninových vývarů. Někdo tlučené nové koření přidává do svařeného vína. Dále se uplatní jako dochucovadlo uzenin, marinád, při konzervaci a vaření polévek či omáček, salátů a kompotů. V o něco menší míře se používá do pečiva, krémů a likérů. Na Blízkém východě udělalo velkou kariéru, protože ho přidávají do jídla místo soli nebo pepře. Je také neodmyslitelnou a určující složkou populární omáčky barbecue používané při grilování. Ale pozor: Ale pozor: pokud množství nového koření v jakémkoliv předpisu přeženeme, jídlo poněkud zhořkne. V podstatě není nikdy potřeba víc než pět těchto obyčejných-neobyčejných kuliček!