Kraleláž je v podstatě soustava trhlinek v barevné vrstvě obrazu. Najdeme ji například na olejomalbách, kde stářím barva jemně popraskala, nebo na starém nábytku po babičce. Pokud po takovém vzhledu toužíme a nechceme čekat desítky let, než nám ho vykouzlí čas, můžeme zkusit výtvarnou techniku zvanou krakeláž. Díky ní dodáme opotřebovaným kuchyňským židlím i stolu ojedinělý vzhled.
(2011) *** Na starých obrazech se krakeláž po čase objevuje proto, že barva a podklad reagují odlišně na vzdušnou vlhkost. Krakeláž na keramice a skle se většinou vytváří uměle, a to zejména z estetických důvodů. Rozžhavené sklo se prudce zchladí. Odlišné zbarvení trhlinek u keramiky způsobuje vnesená barva.
Podstata krakeláže
Krakeláž není tak složitá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Potřebujeme dvě kontrastní barvy a krakelovací médium. Krakelovací média od různých firem dostaneme v prodejnách výtvarných potřeb nebo ve větších papírnictvích. 
Pracujeme ve třech fázích:
- Předmět natřeme podkladovou barvou a necháme zaschnout.
- Na podkladovou barvu naneseme krakelovací médium.
- Celý předmět natřeme finální barvou. Finální barva díky krakelovacímu médiu rozpraská jako starý lak. Barvy kombinujeme podle svých představ – základ může být tmavší než svrchní vrstva nebo naopak.
Krakeláž a dekupáž
Zajímavé kousky vzniknou, když k zmíněné povrchové úpravě krakeláží přidáme jako poslední vrstvu (na krakelovací médium) vystřižené motivy z ubrousků. Příšerné slovo „dekupáž“ není nic jiného, než ubrousková technika dekorace. O tom, jak na ni píšeme ZDE. Použité motivy také originálně popraskají.
Přípravné práce
Nežli začneme krakelovat, musíme předmět, v našem případě židli, upravit. To znamená, že pokud se původní barva neoprýskává, stačí ji dobře očistit, odmastit a pak přetřít. V opačném případě musíme původní nátěr odstranit, a to buď chemickým odstraňovačem starých nátěrů, horkovzdušnou pistolí a špachtlí, nebo broušení, či kombinací více uvedených metod.
Pracovní postup
Opotřebované kuchyňské židle i stůl jsme pečlivě umyli vodou s Jarem. Sedáky jsme sundali. Barva neprýskala, proto nebylo nutné původní odstraňovat, jen jsme nátěr trochu obrousili smirkovým papírem, aby nový lépe přilnul.- Hluboké vrypy jsme zatmelili tmelem na dřevo. Na podkladový nátěr jsme použili vodou ředitelný bílý Balakryl. Stejně jsme připravili ostatní tři židle a stůl. Ten jsme nejprve obrátili vzhůru nohama a natřeli je, teprve potom samotnou desku stolu. Podklad jsme nechali řádně vyschnout, a protože už byl večer, až do druhého dne.
Nanesli jsme krakelovací médium na všechny plochy natřené podkladovou barvou a nechali ho důkladně zaschnout. Platí pravidlo, že čím silnější je vrstva média, tím větší praskliny vzniknou.- Přistupujeme k nejefektnějšímu kroku naší práce – na zaschlé médium nanášíme finální barvu. Nanášíme ji štětcem a výhradně jedním směrem. Nátěr neopakujeme, na natřená místa se štětcem nevracíme, jinak prasklinky nevzniknou. Ty ostatně naskakují již během natírání.
Sušení nátěru můžeme urychlit teplým vzduchem z fénu na vlasy. To neděláme, protože bychom byli tak netrpěliví, ale proto, že se prasklinky při rychlém schnutí více zvýrazní (na konci tohoto experimentu jsme dospěli k závěru, že výraznější by byl tmavý podklad).- Nakonec jsme sedáky potáhli novou látkou, hodící se do venkovské kuchyně a ze stejné ušili i ubrus. O tom, jak ušít ubrus a jak na nové čalounění , jsme již psali a ještě psát budeme.