Když vám v zahradní restauraci pod korunami poskytujícími blahodárný stín šplouchne do piva kaštan, další vás ťukne do hlavy a ostnatá slupka skončí mezi kolečky krvavé tlačenky s cibulí, možná vás to rozlítí. Ale představte si, jak by to u nás vypadalo bez těchto pěkných stromů vypadalo. Jírovec koňský – obecně kaštan – náš dobrý známý z parkových alejí a nekorunovaný král hospod pod širým nebem, je v naší přírodě relativně nedlouho. Doma je původně jen na malém území v Makedonii. Ta patřila k turecké říši a odsud ho pro křesťanskou Evropu získal holandský botanik Carolus Clusius.
(2013) *** Strom roste zpočátku rychle. Borku má časem rozpraskanou. Když se na ni pořádně podíváme, zjistíme, že kmen je zpravidla pravotočivý. Koruna je hustá, oválná a rozložitá, pupeny lepkavé, listy pěti až sedmidílné.
Z rodného listu
Kde se vzala jména kaštanu? Jako značně archaické je v češtině vnímané slovo jarý znamenající bujný či šťavnatý (nikoliv ale hořký, jak uvádí Wikipedie). Odtud tedy jírovec. Maďal – psáno magyal, pak v maďarštině znamená durman. Plody této jedovaté byliny jsou ukryty totiž v podobně bodlinami poseté slupce, jakou má kaštan. Samo slovo kaštan je původu arménského, řecky zní kastanos. Pojmenování Aesculus hippocastanum nás odkazuje k starolatinskému označení dubu (ausculus – Římané žaludy jedli) a k řeckému hippos čili kůň. Jizva po řapíku složeného listu kaštanu totiž po opadu připomíná podkovu. Hlavně ovšem prý Turci kaštanů užívali k léčbě dýchavičných koní, což je divné, protože plod kaštanu je i pro koně jedovatý.
Jak se dostal k nám
Když jsme kaštan hledali v námi milovaném Matthioliově Herbáři (o této knize více píšeme ZDE), nenašli jsme ho. V prvním českém vydání není, kaštan sem totiž dopsal až později, možná proto, že do střední Evropy, konkrétně do vídeňského arboreta, se strom zásluhou vyslance u sultána v Cařihradu Busbequia dostal až roku 1579. Pro Prahu sazenici Matthioli získal až o sedmnáct let později. Z uvedeného ovšem též plyne, že do svého magického stromoskopu (ZDE) ho zařadili až „novokeltové“, protože v historických dobách kde byli Keltové, kaštany nerostly a také naopak.
Léčivá moc kaštanů
Kdekdo žmoulá kaštany v dlani a nebo je alespoň nosí po kapsách s důvěrou, v jejich zázračnou moc. Nosí prý štěstí a pomáhají proti revmatu. Rozhodně je to příjemné… Jírovec koňský skutečně obsahuje látky látky, promlouvající do dění v našem organismu. Semena kaštanu sbíráme v časném podzimu po jejich uvolnění z ostnaté tobolky. Kůru z mladých větví loupeme na jaře, kdy můžeme užívat i mladé listy nebo sušit květ. Chuť drogy je hořká a štípe na jazyku. A není divu: podle odborné klasifikace není vnitřní užití jírovce zcela bezpečné. To neplatí pro různá kaštanová mazání, na něž nebyly zaznamenány ani alergické reakce. Naši předkové ho ovšem užívali hojně, ale nevolnost nelze zcela vyloučit. Obsahuje četné triperteny (souhrnně aescin) a dále především flavonoidy. Kaštan je tak aktivní ve vztahu k našim cévám, zvyšuje kvalitu vlásečnic a zlepšuje žilní tonus. Chválí ho lidé postižení hemeroidy a vůbec křečovými žilami jakož i prostatici. Pomáhá i při zúžení cév dolních končetin i k odhlenění dýchacích cest. Je též protizánětlivý a celkem zázračně po něm mizí otoky a modřiny.
Medicinální nečaje prověřené znalci
Přestože se dřív moučka z plodů šňupala při nachlazení, u současných bylinářů jsme tento postup nezaznamenali a uvádíme ho spíš jako kuriozitu. Zato kaštanových nápojů je spousta, vesměs nesprávně označených jako čaj. Ten z kůry na jaře sbírané, usušené a nadrobno nakrájené vaříme krátce a deset minut necháme louhovat. Pijeme dvakrát až třikrát denně šálek na revma, prokrvení, proti průjmu a k detoxikaci organismu. V tomtéž nám pomáhá nápoj z vařicí vodou přelitých dvou lžic jírovcových listů – navíc funguje proti bolesti nohou nebo proti kašli. Podobně nečaj ze stejného množství kaštanových květů mimo výše řečeného zpevňuje naše tkáně. Určitou svíravost nápoje překonáme oslazením medem.
Jak se vaří kaštanová mast
Nejdřív si musíme vyrobit kaštanovou tinkturu. Použijeme dvacet kaštanů, nadrobno je nasekáme a zalijeme půl litrem čtyřiceti procentní vodky, v uzavřené nádobě je necháme louhovat, přičemž denně láhev protřepeme, po měsíci scedíme. Tinktura je připravena. Nyní si připravíme tři sáčky agar agar, což je přírodní želatina z mořských řas kterou nabízejí prodejny zdravé výživy. Agar je světlá a zcela nekalorická s neutrální chutí, buď prášková (pro nás nejlepší) nebo ve formě plátků či hranolků. Uvaříme ji podle návodu na pytlíku. Až zhoustne a trochu zchladne, přidáme půl druhé deci tinktury a po dvou lžičkách levandulového, rozmarýnového a mrkvového oleje. Všechno důkladně mixujeme s jednou lžičkou kafrového oleje. Vznikne nám krém – mast, kterou přechováváme v ledničce. Na alternativní recept použijeme kokosový olej a mladé listy. Olej zvolna rozehřejeme na šedesát stupňů a v něm pomaličku dusíme čerstvé nasekané listy dokud nezhnědnou. Přecedíme a necháme vychladnout ve vodní lázni. Hadičkou stočíme do skleněné nádoby, kde necháme ztuhnout – do směsi se ale nesmí dostat nic, co by zůstalo na dně, kousky listů ani voda. Masti velmi dobře účinkují na akné, křečáky a metličkové žilky na tvářích.
A ještě trochu o užitečnosti kaštanu v magii
Kaštanové listy, kůra a slupky plodů se používaly k barvení látek. Dřevo si cení nábytkáři a začíná se prosazovat i u šperkařů, o čemž píšeme ZDE. Šamani ho ovšem příliš neužívají, ale vzájemná výměna kaštanů nošených na holém těle prý umocňuje mezi milenci pouto lásky. O správném zařazování jírovce do keltského stromového kalendáře ovšem máme z důvodů již shora řečených, tedy jeho pozdního rozšíření do střední Evropy, zřejmě oprávněné pochybnosti. Měl by určovat povahu a osud lidem počatým (nesprávně zrozeným) v období od dvanáctého do jedenadvacátého listopadu, a to v dvojici s vřesem. U tohoto keříku tedy spíš hledejte správnou odpověď na to, kým lidé z pod znamení vřesu mohou být. Leč ani naše nevíra v správnost umístění kaštanu ve stromoskopu nebrání tomu, kdo ho má rád, aby mohutný kmen s důvěrou objímal! Děláme to taky.