Když říkáme pyramidy, myslíme pyramidy, a když kuchyňský stůl, myslíme jeho pracovní desku. Co ale mohou mít společného? Například materiál. Kámen je v našem vnímání synonymem trvanlivosti hraničící s věčností – jako pyramidy. Ale jaký kámen? I umělý. V kterémžto tvrzení není nic proti smyslu pyramid, neboť se ukazuje, že některé věci mohou být jinak, než jsme si léta mysleli (- ale k našemu dobru).

Z kamene se stavělo ne proto, že by byl nejkrásnější, ale neboť byl trvanlivějšího než cihly a na rozdíl od dřeva nehořel. A dost často se válel všude kolem. Kámen je ovšem těžký, studený a ve stavebních konstrukcích má často drží vlhkost. Používáme ho na architektonické prvky jako jsou schody, k obkladům a tam, kde se uplatní jeho specifické vlastnosti, ale i nezaměnitelná krása. Je i znakem solidnosti, hravost od něj nečekejte. Uplatní se i na takových prvcích jako jsou římsy a parapety. Stále častěji se objevuje v kuchyních a koupelnách. Kámen totiž má – i když se nám to nezdá – přirozenou schopnost dýchat.

Kouzlo žuly

Klasickou žulu ve spoustě jejich druzích a podobách asi představovat nemusíme. Dlažby z ní patří k nejhezčím… a také nejdražším. Podlaha z ní skvěle vzdoruje mechanickým poškozením a i když k nim dojde, škrábance a oděrky se na přírodním strukturovaném povrchu štípaného kamene velice snadno ztratí. Vlastně vydrží věky. Žula jako úžasný materiál představuje skoro univerzální řešení našich přání. Vedle mozaiky, dlažby a obkladů kameníci z ní budují fontány i malá pítka, a používá se i na koryta a stavební a soklový materiál.

Trachyt a andezit

Trachyt z útrob země vyvřel v třetihorách. Je jemnozrnný, obvykle šedý, šedobílý, nažloutlý, a někdy s hnědavými šmouhami a skvrnami. A dá se pro architekturu dobře opracovávat, řezat, brousit a leštit. Na trhu je proto od deskových forem po masivní kamenické výrobky. Ten k dostání u nás je z lomů v Itálii, Španělsku, Portugalsku, Belgii, Číně a Indii. Používá se na dlažby, do bazénů, obklady na fasády i v interiéru. Vyrábějí se z něj i kuchyňské pracovní desky, schodišťové stupně, krby, koupelnové desky, parapety, stolky i barové pulty často v působivé kombinaci se dřevem. I andezit je sopečného původu a jeho hlavní výhodou je schopnost odolávat veškerým povětrnostním vlivům. Tato vlastnost ho předurčuje k exteriérovému použití a tak své místo nejčastěji najde při obkládání domů, plotů, dláždění cest, chodníků a v zahradní architektuře.

Podlaha sice leží, ale…

Koukejte, jak je ta podlaha krásná! A že nás stála pořádné peníze. Jenže první radostné sklouznutí po nové dokonalé podlaze byste si měli správně vychutnat asi až měsíc po pokládce. Co je to ale proti trvání pyramid! Je lépe toto pravidlo dodržet i u desek z umělého kamene. Proč? Jde o to, že podlahy se pokládají buď do cementové malty, nebo na lepicí tmel. Týden se dlažba nechá ležet s otevřenými spárami, aby se z podkladu mohla odpařit voda, což podpoříte dostatečným větráním. Teprve potom se podlaha spáruje. Za další asi tři týdny použijte speciální přípravek, který z podlahy odstraní tzv. cementový závoj a zvýrazní kresbu a barvy materiálu. A zase necháte dva dny vysychat. Pak kámen impregnujte. Tento krok se zdá být normální u parket nebo nábytkových povrchů. Potřebuje ho i kámen? Jistě, a udělejte to dřív, než na tuhle zatraceně drahou krásu zvrhnete hrnek kafe nebo vybryndáte červené víno. Také nastříkaný tuk nebo čmouhy vixu na boty vzhledu kamene nepřidají.

Umělý kámen

Nevýhodou přírodního kamene třeba na kuchyňské desce není to, že je hodně tvrdý, což zvyšuje riziko rozbití skla a porcelánu, ale že je drahý. Můžeme ovšem použít o něco levnější umělý kámen s téměř srovnatelnými vlastnostmi. (U nás se prodává například pod názvem TECHNISTONE nebo TRAFFICSTONE, přičemž jde vlastně o českou obdobu dováženého CORIANU.) Tyto materiály se vyrábějí z kamenné drti a jsou proti přírodnímu kameni pružnější a snadněji opracovatelné. Můžeme je řezat a obrábět jako dřevo, jednotlivé díly spojovat beze spár i tvarovat za tepla. Snadno umělý kámen přizpůsobíme křivým stěnám a rohům a jeho kraje lze ozdobně tvarovat. A jen corian je k dispozici ve více než sto barevných odstínech. Výhodou umělého kamene je i neporéznost, díky které se na jeho povrchu nezachycuje nečistota, takže je velmi hygienický.

A teď zpátky k pyramidám

A co s tím mají pravěcí Egypťané lopotící se pod biči dozorců, kteří v našich představách vláčejí po pískových rampách na jakýchsi sáňkách kamenné kvádry na vrcholky tajuplných pyramid? Nic. Ale pro jednoho francouzského lékárníka to bylo jinak. Jmenoval se Joseph Davidovits. A současní geochemici po něm opakují, že základ bezmála sto procent bloků pyramid je z měkkého jílovitého vápence, který se jako lomový kámen použít nedá. Dá se ale nadrtit a ve vodě rozmělnit. Zavadlou kaši z hydratovaných křemičitanů mědnatého a hlinitého ze sinajských dolů a soli a vápna pak přímo na místě stavitelé udusali do forem – zbytek udělá slunce a hmota ztvrdla „na kámen“. Původně v Egyptě stavěli z nepálených cihel, měli celkem pět velikostí těchto odlévaných jílových vepřovic. A pozor – podobný počet formátů (největší je třicetitunový blok) nabízejí i kvádry pyramid z litého kamene objeveného zřejmě kolem roku 2650 př.n.l. Bylo to proto, že takto poskládané stavby lépe odolávají zemětřesením. Staví to naše představy o pyramidách na hlavu? Tak trochu, ale hlavně to posiluje důvěru v takto časem prověřený umělý kámen – třeba zrovna v naší kuchyni.

Stavitel, sochař a geochemici

V geopolymerické laboratoři vyrobili stejnou metodu umělý vápenec s patnáctiprocentním přídavkem syntetického pojiva a předložili ho geologům, kteří výsledek bez pochybností prohlásili za přírodní. Objev vysvětluje i některé egyptologické hádanky. Nalezený tábor dělníků mohl ubytovat maximálně dva a půl tisíce budovatelů, což odpovídá počtu „lijců“, rozhodně by se do něj nevešlo padesát tisíc lidí potřebných k lámání a dopravě přírodních bloků. Kaolinit ve vápenci přímo z Gízy přirozeně obsažen byl a hašené vápno se získávalo z popele spálených rostlin. To, co zřejmě staří Egypťané dělali, umí za určitých podmínek i příroda sama a geosyntézou vzniká čistý vápenec a hydratovaný živec – foid. Navíc tuto pyramidální teorii podporují hyeroglify, v nichž není jediná zmínka o lámání, opracování a dopravě kamenných bloků. Naopak v zápisu o staviteli pyramid vezírovi a písaři Imhotepovi se píše, že používal právě jmenované materiály a jinde se dozvídáme, že sochař Irtisen tvořil sochy z „odlévaného kamene“.