Zatímco správci silnic den čtrnáctého února proklínají, květináři ho milují. V kalendáři se skví jméno Valentýn a podle dlouhodobých záznamů se květinářům toho dne významně zvyšují tržby, zatímco právě k tomuto datu dochází k přílivu chladného vzduchu, tzv. evropskému zimnímu monzunu, což děsí nejen silničáře. Jedná se zpravidla o jeden z posledních náporů mrazivého počasí. Terminus technicus zní „valentýnská zima“ a ne nadarmo se říká, že „na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna“. Vždyť právě k tomuto dni je připsána nejnižší teplota, naměřená na našem území – minus 42,2 od Stecherova mlýna u Českých Budějovic z roku 1929.

(2012) *** Silničáři, kteří už dřív vysolili, co měli, se k Valentýnovi úpěnlivě modlí, jen aby to moc nepřehnal, květináři naopak světci blahořečí, protože zvyk k tomuto datu obdarovávat lidi, k nimž máme vztah mimořádně vřelý, se u nás celkem dobře usadil. A to navzdory tomu, že jsme zde měli své Dny žen, a že v současnosti sílí hnutí křísící praslovanské milostné hrátky – vzhledem k své dílem nahaté povaze slavené ovšem v přece jen teplejším měsíci.

Světec by se divit nestačil…

…jak šikovně si ho obchodníci přivlastnili. Z památky římského Valentýna zmagořili především mládež tak dokonale, že zamilované vzkazy si vyměňují i děti, které skočí na každou blbost, jen když ji jim někdo dostatečně blýskavě zabalí. Tak máme svědectví o devítiletých holkách, které si zamilovaná psaníčka s hihňáním vyměňovaly mezi sebou. A jen tak na okraj: původní zvyk velel, aby milostný lístek nebyl označen podpisem. Adresát měl hádat, kdo že mu to valentýnku poslal. V naší chlubivé době zřejmě už nemá tajemství místo. Ostatně na displeji mobilního telefonu (kdo by se obtěžoval na poštu, že) je odesilatel esemesky dobře čitelný a neznámé číslo zpětným voláním snadno identifikovatelné.

Jděte na společnou procházku

Tak to alespoň zamilovaným radí znalci. A může být i tématická. Pokud jste z Prahy a nebo okolí a potrpíte si na poněkud morbidní památky, můžete se v obětí každoročně právě a jen čtrnáctého února ve vyšehradském kostelu Petra a Pavla poklonit lopatce, kterou do Čech přivezl sběratel svatých kostí Karel IV. a kterou zde toho dne vystavují. Škoda jen že nevíme, konkrétně kterému z dvanácti světců toho jména patřila (pokud vůbec nějakému).

Po oslím můstku zpátky k počasí

Pokud už Valentýna ctíte a sobě milému protějšku ponesete orchidej (ale týká se to v podstatě jakékoliv květiny – a to dokonce i řezané) nezapomeňte v extrémním počasí, aby vám ji opravdu dobře zabalili a nestyďte se říct si o papír navíc. A květinu vlastnoručně vypěstovanou nesenou z domu obalte pořádně nejosvědčenějším izolantem: novinový papír používali do bot v nouzi vojáci místo onucí na všech zimních frontách světa. Rozhodně cestování s květinovým darem v psím počasí zkraťte na minimum. Jinak osobě sobě nejmilejší přinesete mrtvolu.

Už je ti teplo, děvenko?

Tak jsme se dostali zpátky k oné periodicky se opakující meteorologické anomálii čili valentýnské zimě. Pokud se počasí nepřizpůsobíme, brzy budeme mít problémy s tím, jak se zbavit rýmy anebo co udělat s kašlem. Ale ještě před tím, než budeme přinuceni léčit důsledky mrazivého počasí, zkusme prevenci. Jak jinak, než horkým nápojem, který jde k tomuto svátku přece jen líp a na který jistě lépe uslyšíte, než na doporučení, abyste nosili bačkory.

Valentýnský rum

Následující úžasný recept je naší variací na literární pití z historických knížek Američana Kennetha Lewise Robertse, především ságy „Arundel“ a „Cesty na severozápad“.

Odehrávají se v Nové Anglii v čase, kdy se o nově objevenou zem prali Francouzi, Angličané a Indiáni. Proti psímu počasí se tam rum podle Robertse musel pít v neuvěřitelném množství, nicméně v popsané úpravě prý „chutnal nevinně jako sirup proti kašli“.

Na zdraví!

Vezmeme kus celé skořice a s pěti hřebíčky ho svaříme ve čtvrt litru vody. Výsledek scedíme a smícháme s deckou rumu a třtinovým cukrem (správně tam patří javorový sirup, ale ten není zrovna levný). Výsledkem je tradiční Hot buttered rum. Valentýnský grog z něj uděláme, když do skleničky dáme plátek pomeranče. Až pochopíme, že bez tohoto novoanglického ohříváčku je zima studenější, než být nezbytně musí, budeme mít v ledničce vždy připravený polotovar – máslo utřené s třtinovým cukrem, tlučeným hřebíčkem a mletou skořicí, z kterého v případě potřeby (nebo chuti)  jen oddělíme oříšek, přidáme rum, zalijeme vařící vodou a pořádně, ale opravdu pořádně zamícháme. Chutná a voní. A tak i trochu divné svátky  či samotářský Valentýn mohou být najednou docela fajn.