Pozorovali jste někde u moře rybáře vyrábějící nebo opravující sítě? Málokterá činnost přináší tolik vnitřního klidu jako právě škola síťování. Vyžaduje ovšem soustředění, protože opravy chyb a špatně uvázaných uzlů jsou obtížné, neřku-li nemožné. Někdo může síťování dokonce považovat za způsob meditace. Proč ne? U Železničního mostu na pražské Výtoni nad náplavkou, kde se kdysi převazovaly vory, sedával Podskalák v placaté čepici se štítkem, cucal viržinko a s nehnutou tváří soukal svou síť. Na co? Kdo ví – vory pod výtoňským vodočtem odpluly do nicoty a vyhlášenou pochoutku – grundle tu do sítí už dávno nikdo nelovil.

(2012)  ***   Po čase zmizel z Výtoně i síťař, zřejmě se mu zauzlovaly šlachy ve starých dlaních, vždyť jimi už sotva udržel půllitr v podolské hospodě, kam se se svým smradlavým viržinkem přestěhoval. A řemeslu, jež tak dobře uměl, dali nový život ti, kteří se nechali okouzlit možnostmi této tradiční textilní techniky například k výrobě originálních doplňků.

Dávná svědectví z říčních náplavů

Sítě pletli lidé odnepaměti. Z povahy materiálu sice vyplývá, že nejstarší ukázky sítí se nám nezachovaly, ale jisté je, že síťování patřilo k nejstarším textilním technikám. Na pochybnostech nás o tom nenechávají nástroje, s nimiž je naši prapředci soukali, tedy zbytky síťovacích jehel z kosti anebo z kovu nalezené v bažinách poblíž dávných sídlišť obyvatel Moravy. Dalšími doklady toho, že právě sítě zde používali k rybolovu, jsou četná nalezená vrtaná kamenná závaží na jejich okraje.

Naše vlastní výdobytky

Tak jsme se vydali v jejich stopách. Absolvovali jsme něco jako škola síťování. Dařilo se nám leccos – od sítěk na cokoliv (mýdlo, ořechy i cibuli), přes šátky a šály až k poněkud frivolní dětské sukénce. Nejúžasnější naší síťařskou realizací byl hamak ze silnějšího provazu, do něhož bylo obtížné vlézt a stejně tak z něj vylézt: kdo ale už byl jednou vevnitř, nemohl si tu pohodičku vynachválit. Tak jsme nakonec na „hlavu“ i „nohy“ hamaku navlékli rozporky z násady smetáku a pak se v téhle houpací síti krásně spalo pod starou moruší až do doby, než ji i s chatou odnesla v srpnu 2002 velká voda směrem na Hamburk – takže pokud si v ní nehoví někde v labské tůni náš vodník, pase z ní v řece Elbe sumce tamní Wassermann.

Síťování pro začátečníky v šesti krocích

Potřebovat budeme přízi, vlnu, dobrý je potravinářský provázek, motouz – podle toho, co budeme síťovat. Jediným nářadím je síťovací jehla a váleček (síťovací dřívko), na dokončení výrobku v některých případech pletařský háček. Jehly mají různý tvar, u pomůcek je ale nejdůležitější, aby jak jehla, tak váleček byly dokonale hladké. Materiál, z něhož síťujeme, po nich musí hladce klouzat, nikde nesmí zadrhávat. Mezi zářezy na krajích síťovací jehly navineme materiál, s nímž budeme pracovat – ale jen tolik, aby jehla s navinutou nití musí projít vznikajícím okem sítě. Tahle  textilní technika je jen o málo složitější, než třeba pletení punčochy, ale rozhodně jednodušší, nežli domácí tkaní nebo drhání.

Škola síťování – postup

1. Síťování začínáme od kroužku – pomocné smyčky ze silnější příze, vlny nebo provázku, který buď navlečeme na opěradlo židle, anebo přichytíme zavíracím špendlíkem třeba k čalounění gauče. Na smyčku přivážeme konec příze, kterou jsme namotali na síťovací jehlu.

2. Mezi palcem a ukazovákem a prostředníkem levé ruky držíme tzv. váleček. Může mít tvar válečku nebo plochého dřívka od nanuka, každopádně jeho průměr nám určí velikost ok. V nouzi vystačíme se silnější tesařskou tužkou. Přízi vedeme od kroužku horem pod prsteník.

3. Pokračujeme zadem vzhůru, přes horní hranu válečku, pod palec, který ho zpředu přidržuje, pak vytvoříme smyčku nad kroužkem (v následujících řadách nad okem předchozí řady) a přízi vedeme zadem opět dolů.

4. Zaměstnáme i poslední prst, tedy malíček levé ruky: síťovací jehlu vedeme kolem něj, pak zadem válečku a skrz pomocnou smyčku (dále pak oko předchozí řady).

5. Protahujeme oko a postupně uvolňujeme přízi, kterou držel palec, pak prsteník a nakonec tu ovíjející malíček. Zní to složitě, ale jde to logicky a postupně. Nové oko je hotové a pevně sedí na válečku.

6. Usíťujeme zvolený počet ok. Dílo otočíme tak, abychom začínali opět zleva, váleček z řady vytáhneme a pokračujeme jako u prvního oka první řady – viz výše, a tak až do konce, přičemž se nic nerozpárá, protože každý uzlík vlastně práci zapošívá. V případě, že nám materiál během síťování dojde (a dojde nám vždycky, protože ho na jehlu můžeme navinout jen takovou část, aby jehla prošla okem), navážeme ho tkalcovským uzlem.