Fakt hnusný brambory a co s nimi

brambory

„Tak proč nejedí kaviár?“ mohla by se zeptat česká Antoinetta v reakci na naše stesky, že se brambory nedají žrát. Pověstnou otázkou o koláčích reagovala na zprávu o nedostatku chleba mezi poddanými francouzská královna. Celkem pochopitelně po revoluci přišla o hlavu. Příměr ovšem kulhá. Nějaké zemáky pořád k mání jsou a s jejich mizernou kvalitou máme v čase před novou sklizní letité zkušenosti. Už jsme si konec konců mohli zvyknout. Když se nám ovšem neviditelná ruka trhu zcela viditelně hrabe v portmonce, protože ty mizerné staré brambory stojí spoustu peněz, je to k vzteku. 

(2012)  *** Přidáme ještě jeden příběh. A to pohádku o hloupých boháčích, kteří poté, co exotická brambora odkvetla, vyhazovali rostlinu na smetiště. Tam hlízy sbírala chudina, aby si na nich pochutnávala vařených a nebo pečených. Jiná legenda praví, že jedem z ve sklenících pěstovaných květů a plodů tehdy exotické brambory se slavné italské travičky zbavovaly svých nepřátel. Pravda to sice není, ale životnost smyšlenek je houževnatá a svým způsobem někdy i užitečná. Díky ní si totiž pamatujeme, že brambora je cizinec, a to plodina indiánská.

Jak šel brambor do světa

Dobyvatelé nových světů našli tyto jedlé hlízy u peruánských indiánů a dovezli je nejprve do Španělska. Zářivou kariéru nicméně v Evropě neudělaly, pokud se jich nechopili pilní Němci a s podporou Velkého Frice z nich neudělali dominantní plodinu v Prusech a Braniborsku (odtud se brambora dostala k nám, jak napovídá její pojmenování). Prostřednictvím anglických a irských kolonistů se také vydala zpátky přes moře, aby dobyla severní Ameriku a kruh se uzavřel. Ve smyslu našich romantických představ je brambora tedy stejně indiánská, jako mustang, jehož předka museli běloši do Ameriky nejdřív dovézt. Brambory nám zevšedněly a nic jiného v kuchyni nezdá se být nudnější.

Není brambor jako brambor

brambory na záhonuZjara zdají se nám erteple (ale též mimo jiné kobzole, krumple, bandory či zemáky) ještě hnusnější, než pamětníci připouštěli, že je možné. Za předchozí společenské formace byly brambory za sedmdesát halířů, ale družstevníci zcela rezignovali na druhovou pestrost, protože důležité bylo množství. Smíšením krmných odrůd a brambor pro průmyslové zpracování vznikla univerzální směs nevynalézavé chuti a jen rejpalové zasněně vzpomínali na chuť třeba keřkovských rohlíčků. Díky přiblížení kulinární civilizaci po převratu začali jsme rozlišovat brambory podle kuchyňského určení. Jednoduché A, B a C dělení na salátové, přílohové a brambory dobré na bramborovou kaši a těsto přesvědčilo i skeptiky, že chuť a kuchyňské vlastnosti brambor mohou být různé a, což bylo zjištění nejdůležitější, že je umí v celé druhové pestrosti pěstovat i naši sedláci. To bylo před tím, než je divná politika (a není k ničemu do kolečka se zaklínat Bruselem) přesvědčila, že víc, než se lopotit nad brázdami, se vyplatí řepka na benzín a jednou za rok pokosit trávu. V řetězcích převládly dotované brambory z Evropy, a další ze severní Afriky a nebo Turecka. Pro pořádný český brambor abychom putovali na selské trhy.

Je to vůbec k jídlu?

Letos k této hrůze přibyla i jiná. Celkem pochopitelnou neochotu zemědělců pouštět se do nerovného boje s dotacemi bohatě zhodnoceným cizím zbožím a tomu odpovídající omezení pěstebních ploch znásobila mizerná úroda tady i u sousedů a klima přející chorobám a škůdcům. Výsledek máme na stole za cenu hraničící se zdravým rozumem (V roce 2020 dovoluji si poznámku, že moc se nezměnilo. K jídlu staré brambory moc nejsou, jen jsme si o něco víc zvykli.) Pro ty, kteří odmítají ve vztahu k bramborám abstinovat a jímž je čekání na novou lepší sklizeň dlouhé, nabízí Naše hobby alespoň tři způsoby, jak tuto přílohu z chuťově nevalných brambor celkem jednoduše zatraktivnit ( a  ještě ZDE je předpis na bramborák a placky)… Vcelku se nevalné brambory ztratí i v kyselu – ZDE.

Tři základní recepty na staré brambory aneb Nebojte se experimentovat

Zásada je jednoduchá: cokoliv odvrátí naši pozornost od chuťových nedostatků brambor a nebo je přebije, poslouží dobré věci. Koření a bylinky dokážou divy. Úžasný je česnek a nemusí ho být moc. S brambory jde dohromady i pár kapek dobrého octa…

Například takový buřtguláš je jednoduché jídlo, jemuž dobré brambory přidají chuť a ty mizerné v něm až tak nevadí. Na větší množství sklovitě osmažené cibuli osmahneme na kostky nakrájené oloupané špekáčky (nebo „točeňák“). Mezitím oškrábeme brambory a nakrájíme je na plátky (nebo na kostky). Kastrol stáhneme z plotny, zasypeme sladkou i ostrou paprikou, vložíme brambory a zalijeme vroucí vodou tak, aby brambory byly ponořené. Přidáme sůl, pepř, nové koření, bobkový list, kmín, nakonec podle chuti česnek a majoránku. Je-li buřtguláš příliš řídký, můžeme ho zahustit jíškou.

Paprikové brambory můžeme použít jako přílohu, ale i samostatné jídlo. Na oleji zpěníme cibulku a zasypeme sladkou paprikou, zamícháme a zalijeme vřící vodou, aby paprika nezhořkla. V tom rozdusíme na kostky nakrájené oškrábané brambory, osolíme, přidáme pálivou papriku a co máme rádi. Doplníme cibulovou natí nebo kudrnkou.

Vylepšenou klasickou přílohu představují šťouchané brambory. Na sádle (lépe na špeku pokrájeném na kostičky) necháme zezlátnout cibuli nadrobno. Přidáme oloupané ve slupce vařené brambory a rozšťoucháme. Přidáme koření, které máme rádi a nebo jenom majoránku. Zjemníme lžící másla nebo kyselé smetany a přidáme něco zeleného: zkusili jste už bazalku?

Pokud možno Dobrou chuť

Ale pozor! Ani nejúžasnější recept nezachrání brambory namrzlé, hnijící a nebo extrémně naklíčené. Takové je lepší vyhodit. Současné staré brambory s retrochutí reálného socialismu, k níž jsme se spirálou vrátili, ale celkem jednoduchými triky zachránit můžeme.