Trsy se ve větru krásně vlní, oko na nich rádo spočine. Okrasné trávy ale nemusíme pěstovat jen jako solitery, jak jsme o tom psali ZDE . Velmi dobře je můžeme kombinovat na květinových záhonech nebo rabátkách s vyššími trvalkami, neboť dokáží harmonicky sjednotit i trvalky, které mají odlišnou texturu. Naši zahradu mohou trávy krášlit celoročně. Pokud je totiž necháme na záhonu, budou chrastit a šustit ve větru a dokonce je jemně ozdobí jinovatka. I v zimě budou okrasné trávy nadále přitahovat pozornost.
(2010) *** Druhové množství okrasných trav je bohaté a pestré a určitě mezi nimi najdeme alespoň jeden trs vhodný pro libovolnou zahradu. A pokud neuspějeme s travinami, můžeme sáhnout po botanicky příbuzných rostlinách, jimiž jsou rozličné ostřice a biky. Patří sice k jinému druhu, ale vzhled i použití mají stejné jako pravé trávy. Mezi vysoké druhy travin patří pampas dvoudomý, proso prutnaté, kavyl bradatý, kavyl obrovský, osinatec třínovitý, ovsíř vždyzelený, třtina a vousatec. K polovysokým a nižším druhům se řadí kostřava, lalang válcovitý, ostřice Buchananova, pěchava vápnomilná, třeslice prostřední a zlatovous. Okrasné trávy na jaře můžeme snadno množit dělením. Část trsu nejdříve vysadíme do nádob a teprve po zakořenění je přesadíme na záhon. Druhy, které se vyznačují bujnou tvorbou kořenových odnoží, zapouštíme do země v nádobách, abychom jejich invazivnímu růstů zabránili.
Druhy trávy vhodné do trvalkových záhonů
– Dochan psárkovitý (Pennisetum alopecuroides)
Jiným názvem vousatec je jednoletá nebo vytrvalá tráva vytvářející trsy zelených listů a koncem léta peřité klasy, jež jsou asi 10 cm dlouhé a mají nafialovělý odstín. Dochan měří o něco méně než metr a do trvalkových záhonů je jednou z nejvhodnějších podzimních travin.
Pěstování: Dochany mají větší nároky na živiny. Přibližně po pěti letech potřebují trsy travin zmladit, lépe pak pokvetou.
– Proso prutnaté (Panicum virgatum)
Více než metr vysoká trsnatě rostoucí tráva pocházející z amerických prérií vnese do trvalkových záhonů vzdušnost. Vykvétá v létě jemnými tenkými stříbrnými latami, které se po dozrání zbarví do nápadné červeně.
Pěstování: Proso stejně jako dochan vysazujeme do výživné půdy nejlépe na slunečné stanoviště. Proso má rádo suchou zimu a v tomto období dává přednost i suchému stanovišti. Na jaře suchá stébla seřízneme a trs pohnojíme plným hnojivem.
– Lalang válcovitý (Imperata cylindrica )
Travina Lalang je volně trsnatě rostoucí trávu, která však není příliš agresivní. Většinou se nabízí v kultivaru Red Baron, který je nápadný červenou barvou listu, nejprve pouze v horní polovině, později po celé délce.
Pěstování: Můžeme ji pěstovat pouze v teplejších oblastech, za větších zim občas vymrzá. Výrazně hnědě nebo rezavě zbarvené jsou také novozélandské ostřice.
– Medyněk vlnatý (Holcus lanatus)
Příjemně měkce chlupatá luční tráva vykvétá fialově naběhlými latami koncem jara. Patří k travám nejvíce zastoupeným v našich lučních porostech. Šlechtěný je využíván především pro extenzivní krajinné trávníky. V zahradách se pěstuje svítivě bíle pruhovaný kultivar Variegatus.
Pěstování: trsy medyňku vlnatého rychle stárnou, a proto ho musíme často zmlazovat.
– Ostřice (Carex)
Ostřice představují velkou skupinu stále zelených vytrvalých rostlin. V České republice ji roste více než 80 druhů, na celém světě jich známe asi 2000. Některé druhy jsou hojné, jiné naopak extrémně vzácné a část dokonce patří k ohroženým rostlinám. Ostřice někdy vytvářejí husté trsy, jindy ne. Květy jsou samčí či samičí a tvoří jednokvěté klásky, které se skládají v klasy nebo laty. Samičí květy poznáme podle dalšího listenu, který srostlými okraji obaluje celý květ a nažku. Mezi nejznámější a nejčastěji pěstované patří ostřice Buchananova, ostřice chlupatá, ostřice krátkošijná, ostřice micheliho a mnoho dalších.
Pěstování: Většině ostřic vyhovuje vlhká až promáčená půda jak ve stínu tak na slunci. Rostou v trsech s tmavě zelenými listy, na kterých je charakteristický široký středový pás zlaté barvy. Hnědé klasy vykvétají na jaře. Dosahují výšky 30 cm, hodí se k osázení do popředí záhonů a smíšených obrub. Vzrostlé trávy seřezáváme teprve na jaře. Suchá stébla chrání rostliny před přílišným vlhkem a omezují pronikání vody do dutin rostliny, čímž snižují nebezpečí úhynu.
Více o kostřavách se můžete dočíst ZDE.