Kdo mečík ve váze vnímá jako extravagantního cizince, má pravdu jen částečně. Kdysi byl u nás natolik běžný, že ho do svého Bylináře velmi užitečného zahrnul i botanicus Matthioli a objevil v něm i zajímavé léčebné schopnosti. Ovšem hledej mečík v jeho tlustospise, když se tam jmenuje Devatero odění, což učenec dále vysvětluje. Hlavy současných nádherných exemplářů jsou někdy tak těžké, že je pěstitelé vyvazují ke klacíku. My potom musíme dát pozor, aby vázu, kam jsme je naaranžovali, když upijí vodu, nepřevrátili. K proměně ovšem nedošlo samo – zasloužila se o ni řada domácích i zahraničních šlechtitelů.

Začátek, jak jsme už řekli, je v původních jedincích tohoto druhu, u nás již vzácných. Mečík střecholistý (Gladiolus imbricatus) byl kdysi na vlhkých lukách dokonce četný, dnes ho najdeme jen na moravsko-slovenském pomezí. A paradoxně též tam, kde mohl bez lidských zásahů přežívat na tankodromech a dopadištích střel, čili na území vojenských újezdů. Ještě vzácnější mečík bahenní (Gladiolus palustris), ještě ojediněle přežívá v několika slepých ramenech Labe a na jihovýchodě Moravy. Dalších původních druhů je asi dvě stě padesát a žijí hlavně v Africe a na Madagaskaru.

Co píše slovutný Matthioli 

„Jest to bylina druhem ke kosatci lesnímu podobná. Prut nese loketní, nahnutý, drsnatý. Květ brunátný, obdloužený a vůkol jako lilium rozdělený. Kořen má cibulkovitý a hlavičky dvě, jedna na druhé sedící, lupinek mají na sobě několik jako cibule, a bývá jich obyčejně devět, a odtad česky Devatero odění slove. Roste mezi obilím v lukách a nejvíc v místech stinných… Cibulky zahřívají, přitahují, rozdělují a vysušují, ale mocnější je ke všemu vrchní hlavička než spodní.“ Bylinář radí vrchní hlavička utlouct s bílým kadidlem utlouct, přilít víno a touhle mastí „střely, trní, třísky i jiné věci v těle uvízlé ven vytahovat“. Na žlázy v tříslech zase radí přikládat podivnou směs z mečíku, koukolové mouky a medu. Gladiol prý pomáhá i při menstruačních potížích, porodu a dětem při průjmu…

Rostlina bojovníků aneb Jak se dělá nová odrůda

Kvůli tvaru listů ve středověku gladiol (gladus znamená latinsky meč) považovali za symbol vítězství. Hlízy mečíků prý u sebe ozbrojení knechti nosili do bitev jako talisman. Od osmnáctého století se botanici pokoušeli africké a středomořské mečíky křížit. Z kraje dvacátého století v Americe vyšlechtili mečíky se zvlněným květem a s jakoby voskovanými květy. A další novinka – pixioly jsou gladioly trpasličí. My v Česku jsme se pustili (třeba říct, že velmi úspěšně) do křížení holandských a amerických odrůd. Nejnověji v Průhonicích vypěstovali zahradní mečíky s květy jemně žíhanými a světle lemovanými, navíc odolné proti gladiolové metle fusáriu. Nebylo to hned, jejich dobrodružství začalo na sklonku sedmdesátých let minulého století a podílely se na něm i ozařováním manipulované ruské klony dceřiných hlízek. Tak se na konci tisícíletí představili zářivě červený, čárkovaný a s lemem gladiol Sírius a růžově červená, žíhaná, ale bez lemu odrůda Vega. Po roce 2000 přibyly i žíhané mečíky růžový, světle a tmavě červený, purpurový, tmavě purpurový, purpurově fialový, karmínový, purpurově černý a čokoládový.

Jak vám rostou meče na záhonu?

Když půda zjara oschne, zkypřete na podzim kompostem vyhnojený záhon na němž před tím nebyly brambory, fazole ani okurky. A také ne mečíky, a to alespoň šest let. Tak se vyhnete typickým chorobám cibulovin. Stanoviště by mělo být slunné a pokud možno před větrem chráněné. Hlízy sázejte po nejméně deseti centimetrech do řádků od sebe vzdálených dvacet pět centimetrů. A sázejte relativně hluboko, tedy asi deset centimetrů, protože jinak by se rostlinky snadno v půdě vyvracely. Po výsadbě zalijte a dokud nezačnou gladioly rašit, s vodou nešetřete. Když vzejdou, stačí je už zalévat jen jednou týdně. Protože gladiol podle odrůdy doroste od šedesáti do sto dvaceti centimetrů, jakmile se objeví poupata, je radno rostlinu podepřít. Po čtrnácti dnech po výsadbě mečíky přihnojte ledkovým hnojivem. Vykvetou podle odrůdy po třech až čtyřech měsících.

Čas sklizně květů a hlíz

Nejúžasnější současné velkokvěté hybridy mají mít na stvolu osmadvacet květů. A kdy je řezat? Když se vybarví dvě spodní poupata. Snažte se při řezu do vázy stvol odříznout tak, abyste listy poškodili co nejméně, protože jimi rostlina stahuje do hlíz zásobní látky na příští rok. V interiéru pak vypijí hodně vody, takže pozor na úzké vázy. Vydrží nám byt krášlit až deset dnů – pokud jim ovšem obden stonky trochu zkrátíme. Pokud necháte mečíky odkvést na záhonu (což je škoda), odstraňte květní stvoly jinak rostlinu nechte, dokud nezežloutne či si sama nelehne. To bývá koncem září. Vidlemi nejlépe za slunného dne ji vyryjte a listy seřízněte asi na deset centimetrů, hlízy opláchněte a nechte dobře oschnout. Až půjde nadzemní část lehce vylomit, odstraňte ji. Ponechte jen zdravé hlízy v jedné vrstvě na lísce a brut (mladé hlízky k namnožení, jimž potrvá zpravidla dva až tři roky, než začnou kvést). Přes zimu bude hlízám nejlépe ve větrané místnosti s teplotou kolem deseti stupňů kde je nesežerou myši.

Kdo gladiolům škodí a jak na něj

Oloupané hlízy k uskladnění je dobré prosypat Perathionem nebo Lindamem. Doporučuje se je před uložením ošetřit rtuťovým mořidlem. Nejpozději to ale udělejte před výsadbou. Proti houbovým chorobám aplikujte Previcur, Dithan nebo Fundazol. Zle si na našich mečících už na záhonu mohou pochutnat mšice, slimáci či škvoři, kteří požírají listy a někdy i cibule. Třásněnky sají na květech. Červenohnědé skvrny na listech signalizují septoriozu a bortritidu. Napadené části rostliny je radno zničit dřív, než se nemoc rozšíří. A ty zdravé ať vám dělají radost!