Slovo trendy je ošemetné, protože co je trendy dnes, nebude trendy zítra, to už je skoro zákon: být trendy znamená totiž být svým způsobem v poklusu. Přehodit v této souvislosti písmenko a psát o trendy milování – to by bylo něco! Zůstaneme ale tentokrát u úpravy stěn našeho bydlení. Trendy jde být ve výběru ponožek, druhu jogurtu nebo třeba muziky, kterou si pouštíte do hlavy. V zařizování bytu, které je zpravidla nákladnější a předpokládáme jeho delší životnost, je vždy „být in“ určitě problematičtější. Fungovat to ale může v povrchové úpravě stěn, protože malovat občas musíte tak jako tak.

Ruku na srdce – barvy stěn asi nebudete měnit sezonně, ale trendy vzpoura proti přirozenému konzervatismu vám může udělat dobře na duši a nebude zase tak moc stát. A ještě nabídne zábavu, jejíž výsledek v případě kreativního malování bude vždy překvapivý.

Zvládnete to sami

Dříve jste spoléhali na malíře, protože jejich znalosti, s nimiž dokázali odhadnout stav stěn a podle nich barvy z celé řady komponentů namíchat, byly zárukou, že malování dopadne dobře (většinou). Dnes koupíte barvy hotové a při dodržení základních postupů si s malováním přinejmenším na uspokojivé úrovni poradíte sami. Vaší fantazii se meze nekladou, nicméně dobré je zohlednit pár věcí. Dobrá otěruvzdornost znamená, že můžete projít kolem stěny, otřít se o ni a zůstat čistí, omyvatelnost, že stěny lze umývat. Obé souvisí s disperzními lepidly, které se do barvy přidávají. Když je jich ale moc, zmenšuje se průnik vodních par do ovzduší, stěna nedýchá a ouvej, vzniká rosný bod a mohou se objevit i plísně.

Barvy a linky

Rada pro volbu barvy je jednoduchá – nedejte na první dojem získaný z internetu nebo vzorníku, kde je jí věnován čtvereček velikosti 2×4 centimetry. V ploše bude barva vypadat poněkud jinak. Když si mícháte barvy sami, nespěchejte. Dejte čas experimentu ukazujícímu, jaké změny barevného tónu nastanou při schnutí. Na místě, které není tak vidět, barvu zkuste a schnutí urychlete horkovzdušnou pistolí nebo fénem. Pokud půjdete do barvy linkami, můžete je v ohraničení barvy od bílého stropu vyznačit maskovací páskou. Postaru se to dělalo takhle: namočil se provázek v křídě, sádře, okru nebo popelu ze spálených novin. Nebo se koupila přímo k tomu určená výrazná červená či modrá suchá barva. Provázek se napnul a cvrknutím jako tětivou u luku se obtiskla rovná čára – staré, ověřené, funguje to dodnes. Pak teprve podle čáry nalepte zakrývací pásku, která by se mohla prověsit.

Lepení pásky

Podklad musí být suchý a pevný. Pozor na to, aby se vám barva nedostala pod pásku. Prstem ji proto přimáčkněte a větším tlakem uhlaďte. Při práci pak natírejte štětcem kolmo k pásce tak, aby štětiny nebo váleček barvu netlačil pod pásku, ale od ní (více o štětcích a válečcích čtěte ZDE). Pásku ale nenechávejte na stěně příliš dlouho, čím víc přischne, tím roste nebezpečí, že se s páskou utrhne i podklad. Když máte pevnou ruku (ale nepřeceňujte se, dobře to zvládne jen málokdo) vykašlete se na pásku a jen se držte „nabrnknuté“ čáry. Štětec ale musí držet štětiny dobře u sebe. U laciných jednou vařených štětin se po namočení štětec roztáhne a s takovým by to pořádně nejspíš nezvládl ani mistr Koubek.

Něco málo o samotném malování

S válečky je to docela snadné. Použijte ty s delšími vlákny a s přesahem od okraje, dobře barvu sají a předávají materiál na stěnu či strop, a protože je nemusíte tolik namáčet, je i práce rychlejší. Pokud budete malovat s více disperzními nebo s vinylovými barvami, použijte váleček s nižším vlasem a rovnoměrným nanášením. U barev jsou někdy vidět stopy po válečku tam, kde byl jeho okraj: většinou to znamená, že jste moc zředili. Nebo byl podklad málo napenetrován, nebo příliš, anebo byla penetrace moc hustá. Natírejte do kříže nebo alespoň do více stran a teprve pak barvu stahujte směrem dolů. Když uvidíte zakončení válečku, jemným tlakem čáru opět přejeďte a tím rozhoďte do stran. Někdy stačí jen trošičku více tlačit na jednu stranu. A váleček vyberte raději dražší, ceny jsou relativně rozumné. Nestojí zato se pak vztekat nad nepovedeným výsledkem.

Kreativita

S barvou můžete skončit i nepravidelně: vezměte krepovou pásku a z ní vytvořte třeba vlny. Nejefektnější, leč vyžadující určitou dávku odvahy a malířské zkušenosti, je vytažení barvy štětkou do ztracena. Předvést svou osobitost můžete i zvolenou technikou malby. Na rozmývané malby je dobré využít omyvatelné barvy, které vám poslouží jako základ. Pak natírací chlupatou rukavicí nebo jen froté starou žínkou můžete vytvářet podobným odstínem nejen rovné tahy, ale krouživými pohyby s různým přitlačením a namáčením zajímavě rozmývané fleky. Ale pozor: v novostavbách nebo u nově naštukovaných zdí po rekonstrukci vám tento způsob vyjít nemusí, protože na hrubším povrchu budou hadr či rukavice drhnout a to může výsledný vzhled narušit.

Dvojválečky a jiná kouzla

V domácím malování se objevují stále nové věci. Tou jsou například dvojválečky – a když už máte dvojváleček, patří k němu i dvojmiska a tedy i dvě barvy použité najednou. Můžete je vybrat kontrastní, ale také dva odstíny jedné, což dá výsledek po všech stránkách nečekaně decentní. Dvojváleček se jmenuje Wall Magic Italianate a struktury, jichž jinak dosáhnete jen obtížně, jsou opravdu efektní. A pozor: dvojválečkem po stěně jezdíte proti všem zažitým pravidlům, na všechny strany a přes sebe, aby se barvy prolnuly. A nebo zkuste trendy barvy s kovovým efektem. Také se mohou různě prostupovat nebo slouží jako podklad, přes který můžete válečkovat, šablonovat, linkovat nebo batikovat smotaným kusem hrubého hadru. Jak? Prostě s ním budete kroutit a převalovat přes hranu ruky a do všech směrů tak, aby vznikl nepravidelný efekt. V nouzi to zkuste se zmuchlanou igelitkou – namočte ji do barvy, přebytek odťukněte na staré noviny, zapomeňte na strach z neznámého a popusťte uzdu fantazii: bílých hladkých stěn je všude kolem dost!