Že již dávno před námi na leccos užitečného přišli staří Egypťané, nás dávno nepřekvapí. Tak třeba cibuli jako potravinu – ač nejspíš trochu jiný druh – používali hojně, a při stavbě Cheopsovy pyramidy jí (a také česneku a ředkví) snědli za 1600 talentů stříbra. Zaujme nás ale jistě, že cibule jim sloužila také při mumifikačních procesech jejich faraónů. I v naší lidové magii se používala k ochraně domácnosti: to se musela rozkrojená cibule někde v domě položit, aby všeechno zlé do seb vychytala. Pojídaná zasyrova prý spolehlivě chrání před černou magií. Lékař Petr Ondřej Matthioli se cibuli obsáhle věnuje v našem nejstarším herbáři z roku 1562.
(2012) *** Kdo si chce vychutnat kouzlo zaprášené češtiny z překladu Tadeáše Hájka z Hájku sezná, jakou podivuhodnost v cibuli na zahrádce a v kuchyni má. Dozví se, že “tělo k Venušiným rozkošem vzbuzuje a zapaluje. Břicho měkčí, sny nepokojné činí, paměť zemdlévá a rozum zamračuje…“. A dělat se s ní v domácí apatyce dají podle Mathiolliho úžasné věci: „Chceš-li,“ píše, „aby vlasy rostly, potírej sobě často těch míst cibulí. Item potírej cibulí se solí bradavic, zmizejíť. S lejnem kravským smíšená břicho vodnatelné obložením ztenčuje.“ Radu má i pro pokousané vzteklým psem: „Ztluc cibuli s solí, s routou, s medem a octem a přikládej na ránu, toť vytáhne jed ven!“ Také je podle bylináře dobrá proti uhrům, zastavuje krvácení z nosu a pomáhá na mor, škrkavky, v odvaru i proti myším ve stodole a krtkům na zahradě – prostě cibule je víc než zázrak.
Co o cibuli opravdu víme
Pravdou je, že všechny druhy cibule obsahují cenné silice s antibiotickým účinkem. Tyto látky (fytoncidy) jsou účinné proti bakteriím, virům a plísním. Cibule pomáhá při obtížích ledvin a močového měchýře. Snižuje významně krevní tlak a hladiny tuků a cukrů v krvi. Poskytuje nám kyselinu listovou, která má omlazující účinky na růst buněk, a dále karoten, draslík, vápník, kyselinu nikotinovou, vitamínové komplexy B, E a také Céčko – toho je nejvíc v zelené cibulové nati. Železo pomáhá krvetvorbě a zinek je důležitý pro cévy, mozek a vazivové tkáně. Nejlépe je cibuli jíst syrovou.
Na zahrádce
Pokud chceme cibuli přes zimu skladovat, lépe nám vydrží cibule setá, a na tu je teď opravdu nejvyšší čas. Půda by neměla být příliš zkypřená, jen hráběmi urovnáme povrch před zimou zrytého záhonu. Abychom cibuli, která vzchází pomalu, na záhonu našli, smícháme cibulová semínka se špetkou semen salátu nebo špenátu a vysejeme do řádků asi pětadvacet centimetrů od sebe. Povrch utužíme válcem nebo prkénkem, což zlepší vzlínání vody. Když cibule vzejde, vyjednotíme ji na deset centimetrů.- Zpravidla ale na zahrádce pěstujeme cibuli ze sazečky. Malé cibulky velké pět až deset centimetrů sázíme do řádků stejně vzdálených jako při vysévání. Prsty je vtlačíme do půdy tak, aby vrcholky cibulek byly v úrovni povrchu, maximálně centimetr pod ním.
- Během vegetace cibuli okopáváme, plejeme a zaléváme a z počátku i mírně přihnojujeme, nepřikopčujeme, ale půdu můžeme mulčovat. Květy má cibule zajímavé, ale pokud nám jde o úrodu, nemilosrdně paličky květenství vylomíme, jakmile se jen objeví. Když se nať v krčku zatáhne, zežloutne a z poloviny se položí, cibule vytaháme a necháme v řádcích asi dva týdny oschnout. Pak už je jen vážeme do pletenců zlatých a silných jako copy mladé selky.
Co cibuli škodí
Když cibuli dopřejeme příliš, rozmazlíme jí a obtížněji pak zvládne útok přirozených nepřátel. Záhonům nevadí otevřený prostor, kde to občas zafouká – spíš naopak. Cibuli nepěstujeme opakovaně na stejném místě a vyhovuje ji II. a III. trať. A také se vyhneme vylepšování půdy čerstvým hnojem a vůbec přehnanému užití dusíkatých hnojiv. Plíseň cibulová přichází za vlhkého a teplého počasí od května do srpna ve vlhčích polohách. Na listech se objevují žluté a hnědé skvrny s nafialovělým povlakem plísně. Listy zežloutnou a cibule, pokud neshnije už na záhonu, ve sklepě nám nevydrží. Krčková hniloba zase cibuli hrozí za deštivého počasí na konci vegetace. Živým škůdcem je na pohled ne příliš nápadná asi půlcentimetrová moucha květilka cibulová, která klade vajíčka přímo na rostlinu, nebo poblíž. Larvy, které přezimují v půdě, se v květnu vylíhnou, napadají sazečku i cibuli pěstovanou ze semene a vyžírají ji zevnitř, takže mladé rostliny usychají.